Karcinom endometria
Ve Spojených státech amerických představuje karcinom endometria v současné době nejčastější onkogynekologické onemocnění a čtvrté nejčastější onkologické onemocnění u žen. Podle odhadů American Cancer Society dosáhne v roce 2009 počet nově diagnostikovaných případů karcinomu endometria 42 160 a počet úmrtí na karcinom endometria 7 780.1 Devadesát procent případů se vyskytuje u žen starších než 50 let, přičemž medián věku v době stanovení diagnózy je 62 let.2
Karcinom endometria se častěji vyskytuje u bělošských než u černošských žen; ve druhé skupině je však vyšší mortalita. Celková roční mortalita za posledních dvacet let v USA stoupla o více než sto procent a dosahuje momentálně čtyř úmrtí na 100 000 žen za rok.1,3
Patogeneze
Karcinom endometria je charakterizován neoplazií žlázové složky endometria a na základě histologické klasifikace je klasifikován jako typ I nebo typ II. Typ I, také označovaný jako endometroidní typ kvůli své histologické podobě s endometriem, zodpovídá za 75 % případů.4 Většina nádorů typu I vzniká v prostředí neoponované estrogenní stimulace, což vede k endometriální hyperplazii. Dříve se předpokládalo, že hyperplazie plynule přechází v karcinom endometria.
Nejnovější studie ukazují, že některé hyperplazie sice postupně v adenokarcinom přecházejí, jiné se však vyskytují s karcinomem endometria současně.5 Pravděpodobnost progrese hyperplazie endometria do adenokarcinomu je vyšší u pacientek s vyšším stupněm cytologické atypie, jak popisuje klasifikační systém Světové zdravotnické organizace. 5 Pokud není prostá hyperplazie bez buněčných atypií léčena, existuje u ní jednoprocentní pravděpodobnost progrese do karcinomu; pokud jsou přítomny buněčné atypie, dosahuje tato pravděpodobnost 8 %.5 U komplexní hyperplazie bez buněčných atypií je pravděpodobnost progrese 3%; jsou‑li přítomny buněčné atypie, stoupá tato pravděpodobnost na 29 %.5
Na rozdíl od nádorů typu I nejsou nádory typu II spojovány s estrogenní expozicí nebo hyperplazií endometria. Tyto nádory se manifestují v pozdějších letech života, obvykle jsou diagnostikovány v pokročilejším stadiu a mají horší prognózu. Mezi nádory typu II patří serózní, mucinózní, skvamózní a adenoskvamózní karcinomy a karcinomy z jasných buněk spolu s dalšími méně obvyklými variantami.
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2010, strana 28
___________________________________________________________________________________________________________
Komentář
Prof. MUDr. Lukáš Rob, CSc.
Gynekologicko‑porodnická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha
Článek je koncipován jako edukační materiál pro americké rodinné lékaře a je i přehledným opakováním základních znalostí o karcinomech endometria. Lze mu vytknout několik drobností, za nejzávažnější lze považovat, že zde není uvedena „nová“ klasifikace FIGO, která byla známa již ve druhé polovině roku 2009.
V současné době je u nás karcinom endometria stejně jako v USA na prvním místě v incidenci zhoubných nádorů ženských reprodukčních orgánů. Incidence u nás vystoupala nad 34/100 000 a ročně diagnostikujeme přes 1 800 nových onemocnění. Je příznivé, že i mortalita je srovnatelná s USA a klesla pod 6/100 000. V patogenezi stále platí, že karcinomy endometria lze zjednodušeně rozdělit na typ I, který je reprezentován „klasickým“ endometroidním typem dobře diferencovaných karcinomů. Zde platí, že nejvýznamnějším rizikovým faktorem je relativní nebo absolutní hyperestrinismus. Autoři u typu II nepracovali s aktuálnějšími histopatologickými klasifikacemi a uvádějí ještě adenoskvamózní karcinom, kde dnes užíváme adenokarcinom se skvamózní složkou (rozhodující je grading žlazové složky) a s výhradou lze akceptovat zařazení mucinózní varianty mezi „agresivní“ nádory II. typu. Tabulka originálního článku přehledně shrnuje rizikové .....
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2010, strana 33
Zdroj: Gynekologie po promoci