Katetrizační léčba aterosklerózy
Katetrizační technické pomůcky pro léčbu aterosklerózy se rozvinuly z použití katétrů jako diagnostického nástroje. Jako první byla používána pravostranná katetrizace ve 40. letech; později v 50. a 60. letech minulého století rozpracovali Sones a Judkins techniku selektivní koronarografie. V roce 1964 představili Dotter a Judkins použití léčebné perkutánní angioplastiky aterosklerotického zúžení periferní tepny, kdy k dilataci stenózy použili několika koaxiálních katétrů různé velikosti. Tato technika však byla spojena s četnými komplikacemi a nedoznala širšího přijetí. Skutečně moderní éra kardiovaskulárních intervencí začala s vývojem balonkového katétru s dvojitým průsvitem, vyvinutého Grüntzigem, který ho využil k bezpečné dilataci zúžené ilické a femorální tepny. Miniaturizace tohoto systému balonkového katétru umožnila, že Grüntzig v roce 1977 provedl v Zürichu první perkutánní transluminální koronární angioplastiku. Od doby této první perkutánní koronární intervence došlo v oblasti intervenční kardiologie k explozivnímu růstu, který byl podporován vývojem celé řady nových nástrojů, nových strategií farmakologické léčby a také nových zobrazovacích a měřících katétrů, což umožnilo překonat určitá omezení balonkové angioplastiky a angiografie.
…
Komentář
Autor: Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc.
Rozvoj intervenční kardiologie, zcela nového podoboru kardiologie, se datuje od 16. 9. 1977, kdy Andreas Grüntzig v praxi zahájil novou éru kardiologie. Radiologové a postupně stále více i kardiologové začali s tehdy velmi primitivním instrumentariem dilatovat významně zúžené koronární tepny. Vývoj byl nečekaně extenzivní, od prvních stovek výkonů prováděných v souhrnu na celém světě, až po více než milion intervenčních výkonů každoročně prováděných v posledních letech. V počátcích se jednalo výhradně o prostou balonkovou angioplastiku – PTCA, Maierem z Curychu také označovanou jako „Good Old Balloon Angioplasty“ – GOBA. Později se postupně přidávaly zcela nové metody a zlepšily nejen oblast diagnostiky (intravaskulární ultrazvuk, měření koronárního průtoku a další), ale i léčby (zde především koronární stenty). Již v roce 1989 publikoval Waller v Journal of the American College of Cardiology článek s výstižným názvem: „Crackers, breakers, stretchers, drillers, scrapers, shavers, burners, welders and melters“ – the future treatment of atherosclerotic coronary artery disease?“ S nadsázkou tak shrnul možnosti různých metod, které se postupně uplatňovaly v intervenční kardiologii, řada z nich byla později opuštěna. V současné době žijeme v období velkého rozšíření implantací koronárních stentů, především pak těch, které mají speciální povrchovou úpravu s navázanou účinnou léčebnou látkou, která brání rozvoji restenózy po koronární intervenci. Tato technologie pomáhá ke snížení výskytu restenózy – hlavního problému intervencí minulých let. Zatím se prosadily především dvě látky – sirolimus a paclitaxel, řada dalších je dále zkoušena a jistě se dočkáme zlepšení i u této technologie. Kvalita balonkových katétrů a stentů umožnila významné rozšíření indikací perkutánních koronárních intervencí. Můžeme ošetřovat tepny více vinuté, tepny menších průměrů, léze v bifurkacích, žilní bypassy, přes bypassy i periferii tepen nativních. Zlepšila se úspěšnost výkonů, výrazně poklesl počet komplikací; pokud vzniknou, řešíme je většinou bez pomoci kardiochirurga, ale stále je dobré mít ho nablízku!
…
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 6/2004, strana 27
Zdroj: