Každý lékař by měl pacientovi změřit tlak
Názor odborníků, který hovoří o neuspokojivé situaci v oblasti kontroly krevního tlaku, zaznívá již delší dobu. Změnila se situace v posledních letech k lepšímu a jaká opatření je podle vás třeba podniknout?
Kontrola krevního tlaku není ideální nikde na světě, ani u nás. Z celosvětového měřítka je snížení tlaku pod hodnoty 140/90 mm Hg dosahováno maximálně u 25 % hypertoniků, ale například ve Velké Británii je účinně léčeno pouze asi šest procent nemocných s vysokým krevním tlakem. Podle studie Monika byla správná kontrola tlaku v České republice zjištěna u 19 procent hypertoniků a v porovnání s předchozím obdobím se poněkud zlepšila, nicméně v tomto ohledu máme stále velké rezervy. Neradostným faktem ovšem zůstává, že u skupiny zvlášť rizikových pacientů typu diabetiků se cílových hodnot krevního tlaku dosahuje pouze ve třech až pěti procentech.Arteriální hypertenze je nejčastějším onemocněním kardiovaskulárního systému, v České republice trpí touto nemocí přibližně jeden a půl až dva miliony osob v dospělé populaci. Aby u takto velkého počtu mohla být naše snaha efektivní, měl by být všem nemocným při každé návštěvě jakéhokoli lékaře změřen tlak, což se bohužel v praxi stále neděje. Přibližně 30 procent nemocných totiž o svém vysokém tlaku neví. V diagnostice i následné kontrole krevního tlaku by se mělo více využívat domácího měření, které je přesnější a není zatížené tak velkou chybou jako vyšetření v ordinaci. Pozitivní roli by měla sehrát i média, která mohou pomoci dostat do povědomí široké veřejnosti rizika vyplývající z neléčené hypertenze.Vedle farmakologických možností léčby by se daleko více měla využívat nefarmakologická opatření, která spočívají především ve snížení příjmu soli a alkoholu, redukci tělesné hmotnosti a omezení kouření. Asi nejdůležitější z nich je ovšem pravidelná pohybová aktivita. Hypertonikům, ale i pacientům s tzv. vysokým normálním tlakem, se doporučuje tělesný pohyb v podobě například rychlé chůze nebo běhu minimálně 30 minut denně čtyřikrát až pětkrát v týdnu.Letošní výroční konference České společnosti pro hypertenzi byla první akcí tohoto druhu, které jste se účastnil jako nově zvolený předseda vaší odborné společnosti. Co vás osobně příjemně překvapilo?
Příjemně překvapen jsem byl z velmi vysoké účasti a zaplněného kongresového sálu po většinu času konání konference. Letošní ročník navštívilo rekordních více než 500 účastníků, a přestože pořadatelé odborných akcí mají v Českém Krumlově tradičně velkou konkurenci v podobě historických památek i různých společenských akcí, většina účastníků konference dala přednost odbornému programu. Pokud vezmu v úvahu, že naše společnost má 620 členů, myslím, že organizátoři mohou být s letošní účastí spokojeni. V posledních letech se setkání odborníků v evropském i světovém měřítku stále více než na prezentaci nejžhavějších novinek zaměřuje na postgraduální přehledy. Na které oblasti jste se při sestavování odborného programu soustředili letos a proč?
Pravidelné konference České společnosti pro hypertenzi jsou téměř jediným fórem, kde mohou autoři představovat výsledky své vědecké práce, a proto jsou postgraduální přehledná sdělení spíše doplněním našeho odborného programu. Prostor pro prezentování postgraduální tematiky je na jiných akcích, které pořádá naše odborná společnost, například na pravidelných symposiích o současných klinických trendech v dia-gnostice a léčbě hypertenze na pražské Novoměstské radnici atd.Česká hypertenziologie má na mezinárodním poli velmi dobré postavení. Stává se proto pravidlem, že výroční konference vaší společnosti navštěvují významní zahraniční odborníci. Letos jimi byli profesoři A. M. Heagerty, G. P. Rossi a P. Nilsson. Můžete ve stručnosti shrnout, co zajímavého v Krumlově přednesli?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2005, strana 14
Zdroj: