Přeskočit na obsah

Schilla: Kde jinde začínat než v Motole

Mgr. Tomáš Schilla
Foto Jiří Koťátko

„Určitě je to obor s budoucností. Potřeba radiologických asistentů klesat nebude, spíše naopak a tato profese získává na vážnosti,“ říká vedoucí radiologický asistent Kliniky zobrazovacích metod 2. LF UK a FN Motol v Praze Mgr. Tomáš Schilla.

  • V širší společnosti jste známý hlavně jako violoncellista propojený s alternativními kapelami, jako jsou Národní třída, The Plastic People of the Universe, Echt!, Domácí kapela či Půlnoc. Jak se vám to stalo, že svou paralelní kariéru jste spojil s tak exaktním oborem, jako je radiologie? Dalo by se říci, že pro svobodomyslného muzikanta je to úplný protipól…

Tak, jak v životě věci přicházejí. Už na gymnáziu jsem potkal spolužáky, kteří byli zapojeni do disidentského hnutí. Na vysoké škole se můj kontakt s tímto prostředím prohloubil. Zjistil jsem, že mi je společnost, kde se lidé chovají svobodně, příjemnější než ten hlavní, oficiální proud. Nakonec mi dali nůž na krk – buď vysoká škola, nebo to druhé. Vybral jsem si to druhé a dodělával jsem si pak zdrávku, abych měl alespoň nějakou profesi. Radiologického asistenta mě vystudovat nechali. Nechci ale, aby to vypadalo, že si stěžuji. Užil jsem si nádherná léta ve svobodném prostředí. Nijak jsem netrpěl, mnozí lidé na tom byli daleko hůř než já.

  • Ale vysokou školu jste si pak doplnil…

Ano, později jsem vystudoval jed­no­obo­ro­vou psychologii. Tomuto oboru se cíleně nevěnuji, ale určitě se mi na mé současné pozici hodí, ať už v kontaktu s pacienty, nebo při personální práci.

  • Klinika zobrazovacích metod FN Motol je největším pracovištěm svého druhu v republice. Jak velký je tým, který řídíte?

Nyní zde pracuje asi 70 radiologických asistentů, 13 sester a samozřejmě i technicko‑hospodářští pracovníci. Ani to ale není plný stav, radiologičtí asistenti stále chybějí.

  • Jak těžké je dnes sehnat kvalifikovaného radiologického asistenta, který tuto práci opravdu chce dělat?

Není to vůbec jednoduché. Těchto lidí je málo všude. Studenti, kteří tento obor studují, často ještě nevědí, co přesně chtějí dělat. Kvalifikace radiologického asistenta se dnes získává bakalářským studiem. Mnozí jeho absolventi ale pokračují v dalším studiu, a to často úplně jiného oboru. Sice existuje magisterský obor Zobrazovací technologie v radiodiagnostice, ale ten zásadní rozšíření kompetencí oproti bakalářskému stupni nepřináší. Další věcí, která trápí naši fakultní nemocnici, ale nejen ji, je velký boom soukromých zdravotnických zařízení. Třeba v našem okolí jsou v dosahu tři nebo čtyři magnetické rezonance. Nabízejí asistentům takové peníze, kterým my se svými tabulkovými platy nemůžeme konkurovat, i když i u nás se v posledních letech finanční podmínky pro radiologické asistenty významně zlepšily. Letos to ale vypadá, že několik absolventů získáme. Nemocnice jim nabídla stipendium již během studia a oni k nám nastoupí. Směřujeme však k řešení, které by pro nás mělo být významnou trvalou pomocí. Od školního roku 2023/2024 bychom rádi na 2. lékařské fakultě UK opět otevřeli obor Radiologická asistence, počítáme s třiceti studenty ročně. Toto studium by logicky bylo provázáno s motolskou nemocnicí a studenti by k ní přirozeně získali vztah. Proces akreditace sice přináší spoustu práce, ale takto vynaložená energie by se nám měla vrátit. Kde jinde by lidé měli začínat než v Motole. Pro start kariéry radiologického asistenta je to velmi vhodné prostředí, protože se zde na­učí všechno. Na jedné straně je to tu někdy jako fabrika na vyšetření, na straně druhé spektrum vyšetřovacích a terapeutických metod, které tu provádíme, je skutečně unikátní, sloužíme dospělým i dětem. Chybí nám PET/CT, ale to by se v dohledné době mělo změnit, protože v rámci programu REACT EU žádáme právě o tento přístroj.

  • Jaký je vztah váš a vašich kolegů k názvu vaší profese? Není to slovo asistent zavádějící tím, že to evokuje někoho, kdo dělá jenom to, co se mu řekne?

Asi to není pro nás nějaké zásadní téma. Tato diskuse proběhla, když se ještě používalo označení laborant. To řadě kolegů vadilo, u slova asistent už nějaké negativní emoce nevnímám. Nějakým sporem v tomto směru se nevyčerpáváme, sami víme, jak náročná naše práce je a co všechno radiologický asistent musí znát.

  • Proč radiologičtí asistenti mizejí ze zdravotnického systému?

U nás je fluktuace způsobena tím, že máme hodně mladých lidí. Přirozeně se různě stěhují tak, jak nacházejí životní partnery různě po světě. Když kolegyně otěhotní, doufáme, že se za několik let vrátí, což se také většinou děje. Někteří zase zkoušejí štěstí v zahraničí. Vzdělání a praxe, které mají, jim umožňují velmi dobré uplatnění a nelze jim to zazlívat. Máme kolegyně ve Švýcarsku, Francii a v Anglii a všechny jsou podle všeho spokojené.

  • Jste připraveni na zdravotníky z Ukrajiny s kvalifikací radiologického asistenta?

Dříve než vůbec ta vlna vznikla nebo když začínala, už jsem personální náměstkyni říkal, že se určitě najdou ukrajinští zdravotníci, kteří budou mít zájem se uplatnit v oboru, a že zcela jistě o ně stojíme. Budeme rádi, když k nám přijdou, a pomůžeme jim. Samozřejmě při tom musíme respektovat zákonný rámec pro jejich začlenění. Některé naše sestry jsou Ukrajinky, ale ty už tu jsou dlouho.

  • Jak dlouho trvá, když přijde absolvent, který má zájem o obor, než se stane plnohodnotným členem týmu?

Pro nás je důležité, aby se naučil rozsah prací tak, aby mohl sloužit. Myslíme si, že u šikovného absolventa je to otázka dvou, tří měsíců. I když ze školy leccos vědí, musejí se seznámit s informačním systémem, s konkrétními přístroji.

  • Jak se vlastně práce radiologického asistenta změnila za těch skoro čtyřicet let, kdy se jí věnujete?

Když jsem v roce 1983 začínal, bylo všechno analogové. Šlo o klasický filmový provoz – vývojka, ustalovač, sušička filmů, posléze vyvolávací automaty. Pak nastoupila nepřímá digitalizace, kterou vystřídala přímá digitalizace. Během těch let do praxe vstoupily nové metody, které jsme si neuměli představit. Výpočetní tomografie se vyvíjela od prvních jednoduchých přístrojů až po dnešní sofistikované systémy, podobně to proběhlo u magnetické rezonance. Intervenční radiologie zaznamenala velký pokrok, stala se významnou terapeutickou metodou, ne pouze metodou diagnostickou. Vlastně se změnilo snad úplně vše.

  • Jak se za ty roky vyvíjí vztah radiologických asistentů a radiologů?

To je velmi individuální. Záleží na osobnosti toho asistenta a na osobnosti lékaře. Ale za sebe mohu říct, že vycházíme dobře, kolegiálně. Někdy vznikají určité třecí plochy. Někteří kolegové jsou vznětlivější a občas k projevu nějakých emocí dojde. Častější je to u inter­ven­čních výkonů či výkonů, které přinášejí určitou míru stresu. Ale myslím si, že jsme si za ta léta již hodně věcí vyjasnili a že se to lepší. Vzájemný respekt tady je, a zvláště v době, kdy je asistentů málo, si lékaři uvědomili, že bez naší pomoci toho mnoho nezmůžou.

  • Když se hovoří o nákupu nového přístroje, jeho výměně, případně o modernizaci stávajícího přístroje, můžete do toho jako radiologičtí asistenti mluvit, určit, co byste chtěli?

Zcela jistě můžeme – a také to děláme. Když se vytváří specifikace na výběrové řízení na nějaký přístroj, tak se k ní samozřejmě vyjadřuje vedoucí lékař dané modality. I radiologičtí asistenti k tomu běžně dávají své připomínky. Nakolik je potom v samotném výběrovém řízení možné k nim přihlížet, to si nejsem úplně jist, protože jde o dlouhý a složitý proces. Víme, že naše požadavky nemohou být diskriminující, nemohou směřovat k produktu konkrétní firmy. Takové řízení by bylo napadnutelné.

  • Co byste jako radiologičtí asistenti na vaši kliniku chtěli? Když na kongresech vidíte dostupnou techniku, kterým směrem byste se rádi technologicky posunuli?

Uvítali bychom, kdybychom tu měli hybridní sály pro angiografie, a také bychom si přáli, aby se podařilo díky programu REACT EU dotáhnout obměny zařízení pro skiagrafii. Máme tu pár přístrojů, se kterými jsme velmi spokojeni, a víme, že jejich výrobci dělají nové. Za ty bychom byli rádi. Tuto nabídku sledujeme, ale konkrétní být nemohu. Pokud jde o technologické vybavení, tak samozřejmě máme své představy o rozvoji pracoviště, ale na druhé straně na tom nejsme špatně.

  • Podílíte se i na postgraduálním vzdělávání v oboru, jste garantem několika kursů. Jak by mě lo postgraduální vzdělávání radiologických asistentů vypadat, o co se snažíte?

Máme akreditaci na praktickou část postgraduálního vzdělávání. Když k nám kolegové přijdou, snažíme se je maximálně zapojit podle jejich plánu výuky do provozu. Cílem je, aby toho maximum dělali sami, od plánování vyšetření po jeho provedení, i když vždy pod dohledem školitele. Myslíme si, že to je pro stážisty nejpřínosnější, a máme na to i celkem slušný ohlas.

  • Kdyby někdo z rodiny přišel s tím, že chce být radiologickým asistentem, řekl byste mu: „Ano, to je dobrý nápad.“?

Dcera s tím nepřišla a je veterinářkou. Ještě mám syna a u něj se stále čeká, o co projeví zájem. Já nikdy nikomu nic nerozmlouvám. Spíš někomu něco doporučím. Ale když si někdo profesi radiologického asistenta vybere sám, rád jej v tom podpořím. Určitě je to obor s budoucností. Potřeba radiologických asistentů klesat v blízké budoucnosti nebude, spíše naopak, a tato profese získává na vážnosti. Dnes je podle standardů aplikujícím odborníkem pro skiagrafii radiologický asistent. To dřív nebývalo. My to vyšetření schvalujeme a určujeme modalitu, na které se bude dělat. Teď se podobný postup přenáší už i na skiaskopii. Ale zase to záleží na osobnosti radiologického asistenta. Někteří jsou rádi, když nemají zodpovědnost, ale někteří naopak chtějí být progresivní a snaží se v oboru vyniknout.

  • Které další kompetence byste uvítali?

Těší nás, že máme skiagrafii. Je dobře, že máme peroperační vyšetření. Budeme rádi za skiaskopii. Možná bychom ještě uvítali větší samostatnost při rekonstruk­čních procesech při CT a magnetické rezonanci. To si myslíme, že zvládneme a že by to dávalo smysl.

  • Podílíte se na přípravě významných radiologických akcí. Nejbližší z nich je sympozium intervenční radiologie, které se koná koncem května ve Špindlerově Mlýně. Co toto setkání účastníkům nabízí?

Na tomto sympoziu je sekce lékařská a také sekce radiologických asistentů a sester, tu letos povedu já. Jsou připraveny prezentace z praxe jednotlivých pracovišť intervenční radiologie napříč republikou. V prvé řadě jde o výměnu zkušeností. Je to příležitost vidět, jak se kde co dělá a kde se něco dělá třeba i lépe než na našem pracovišti.

  • Hrajete ještě na violoncello, kdyby si vás chtěl někdo poslechnout?

Hraju pořád, nyní se skupinou Echt!, s básníkem J. H. Krchovským, s kapelou Půlnoc a občas jako host v různých obskurních souborech.

Sdílejte článek

Doporučené

Lymfoproliferativní onemocnění

28. 6. 2022

V hematologickém bloku na 17. kongresu Interní medicína pro praxi v Olomouci zazněly od MUDr. Jozefa Michalky z Interní hematologické a onkologické…