Kde se kyvadlo zastaví
Nitrožilní podávání tekutin představuje vůbec nejčastější léčebnou intervenci u akutně hospitalizovaných nemocných. Tekutinová léčba je často delegována na nejmladší lékaře a nezřídka je bagatelizována. Až posledních patnáct let jasně ukázalo, že nitrožilní roztok je lék jako každý jiný, má své indikace, kontraindikace a rizika a může negativním způsobem ovlivnit individuální klinický výsledek pacienta, není‑li léčba správně vedena. Orientovat se ve volbě roztoku, indikaci, dávce, rychlosti a době podávání není ale vůbec jednoduché. Vnést alespoň trochu jasno do této složité problematiky se pokusila talkshow s názvem Otevřeně o tekutinách aneb 360° tekutinové léčby. Diskusi pod moderátorskou taktovkou Václava Moravce spolupořádala Aesculap Akademie.
- MUDr. František Vojík,
obchodní a marketingový manažer divize Hospital Care
„Tekutinovou terapii jsme si vybrali proto, že většina mladých lékařů v tuto chvíli tápe. Pravda je taková, že ani doktoři v řadě případů sami nevědí, co ideálně podat. Přitom je to jedna ze základních znalostí, kterou by měl znát každý lékař velmi brzy po absolvování školy. Zcela dávám za pravdu profesorovi Matějovičovi. Ten svůj příspěvek uvedl metaforou, že postupy v tekutinové léčbě jsou jako kyvadlo, které se kýve dopředu dozadu, a je otázka, kde se zastaví. V tekutinové terapii se v některých věcech skutečně pohybujeme trochu ode zdi ke zdi. Některé postupy se opět vracejí a jiné se znovu uzavírají, protože jsme jim deset let věřili a nyní se ukazuje, že to nebylo správné. Talkshow se účastnilo kolem dvou set zdravotníků. Za mě se i díky skvělým panelistům a Václavu Moravcovi, který diskusi, byť jako nelékař, naprosto skvěle vedl, moc povedla.“
- prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D.,
přednosta I. interní kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeň
„My jsme si velice přáli, aby mladý lékař – účastník talkshow – neodcházel víc zmatený, než když na ni přišel. Aby si při odchodu řekl: ‚Vždyť ono to s těmi kontroverzemi není možná až tak složité.‘ Aby po návratu k lůžku s pacientem byl více orientovaný a nemusel mít takový strach. Myslím, že diskuse nebyla agresivní, ale kultivovaná a přátelská. A to je přesně na kongresech zapotřebí. Snažili jsme se to na závěr shrnout do jakéhosi stručného desatera tekutinové léčby. Skrývá se v něm spousta podotázek, jež následně vyvolávají další diskusi. Musím se sklonit před tím, jak se s tím Václav Moravec popral. Formát moderovaný osobností, jež sice není odborníkem, ale má schopnost diskusi směrovat k závěrům, je poučením i pro nás, abychom pochopili, jak se to má dělat. Mé první pocity jsou výborné.“
- PhDr. Václav Moravec,
moderátor České televize
„Mě to s lékaři, profesory a docenty bavilo, protože diskuse byla velmi živá. Přípravě jsem věnoval určitě dva dny. Musel jsem si toho opravdu hodně přečíst. Popis tekutinové léčby, jak ho znám ze seriálů, mi opravdu nestačil. Když sálem začaly létat odborné pojmy a lékaři se začali pohybovat ve svém pojmovém diskurzu, musím říci, že mi po čele stékal studený pot a sám sebe jsem se ptal, jestli to ještě zvládám. Z toho, jak pozoruji lékaře jako objekty svých rozhovorů, zjišťuji, že se poměrně rychle proměňují. Je vidět, že si jsou vědomi toho, že musejí umět s veřejností komunikovat. V mých očích laika a pacienta zvládli všichni tři diskutující svou roli báječně.“
- Roztok používaný k tekutinové léčbě je lék jako každý jiný, má své indikace, kontraindikace a rizika. Rozdílné roztoky mají odlišný vliv na homeostázu a případně fyziologické orgánové funkce.
- Nesprávně vedená tekutinová léčba negativním způsobem ovlivňuje individuální klinický výsledek pacienta. Ten může být důsledkem špatně zvoleného množství nebo nevhodným složením pro danou klinickou situaci.
- Lékař proto musí znát složení roztoků, které používá.
- Strategie tekutinové léčby se řídí jejím účelem a klinickým kontextem – intravaskulární resuscitace, náhrada deficitu, udržovací infuze, tekutinová výzva.
- Preskripce nitrožilních tekutin zahrnuje rozvahu o typu, složení, dávce, rychlosti a době podání a možné toxicitě konkrétního roztoku.
- Balancované krystaloidní roztoky jsou pro většinu akutních stavů první volbou.
- Klíčové je denní vyhodnocení potřeby nitrožilní tekutinové léčby. Chybná dávka tekutin je pravděpodobně důležitější než typ roztoku. Cílem je vždy podat co nejmenší efektivní množství tekutin. Kumulativní pozitivní bilance negativně ovlivňuje individuální klinický výsledek pacienta.
- Podávání nebalancovaných roztoků (0,9% NaCl) je spojeno s rizikem rozvoje hyperchloremické acidózy, negativním ovlivněním funkce ledvin a celkového klinického výsledku.
- Roztoky HES nelze k rutinní tekutinové resuscitaci doporučit, a to zejména u populace kriticky nemocných, u pacientů se sepsí, s rizikem akutního poškození ledvin, popáleninami či u dárců a příjemců transplantovaných ledvin.
- Bezpečnost a přínos roztoků na bázi želatiny zatím nebyly v řádných klinických studiích ověřeny.
Zdroj: MT