Kde to je? Jak se to jmenuje?
Vzpomínáte si ještě na děs provázející studium mozkové anatomie a hrůzu z mozkových drah ničící i velmi pilné žáčky? Míval jsem tu a tam pocit i nepatrného klopýtnutí examinátorova, pokud nebyl zrovna neuroanatom. Máte-li za sebou zkoušku z anatomie, můžete poklidně zapomínat. Jste-li neurology, nebo neurochirurgy, připomenete si. Mírně. Skutečná hrůza však popadá lidi od zobrazovacích metod. Upřímně řečeno, nikdo z nich, jsou-li poctiví, přesně neví, na co se v mozku právě dívá, natož aby věděl, jak se to jmenuje. Napíšeli vám nález, vychází z atlasu, který užívá. Atlasů je však moc.
Mluvím o problému jejich vzájemné shody neboli konkordance. Všimněte si, že jsem raději vynechal další známé skutečnosti: stává se, že jeden pozorovatel při opakovaném pozorování vídá stejnou skutečnost různě. Natož pozorovatelé různí. A také jsem pod koberec zametl svízele se statistickým softwarem.
O problému shody se vlastně ví dlouho. Korbinian Brodman namaloval krásné cytoarchitektonické mapy mozkové kůry zvířat i člověka už v roce 1909, v lidské je na 50 odlišných oblastí. Věnujeteli asi tak rok života tomu, že si budete podle dvou tří skutečných mozků kreslit mapu svou, pravděpodobně se ztratíte. Ostré hranice mají jen primární smyslové korové oblasti. A to na povrchu závitů. Nebude vám jasné, jak je to uvnitř rýh mezi závity, zjistíte, že mozková kůra opravdu připomíná vlašský ořech a že dejme tomu area 46, která je na zevní ploše čelních laloků, je u jednoho člověka jednou tak „dlouhá než u druhého. Takže: Brodmanova mapa, užitečná fikce. Vznikly tudíž další mapy, například Economova Koskinasova, nádherné, podrobné, velebné svazky, zkuste ji však porovnat s Brodmanovou. Nepůjde to dobře.
Problém druhý: názvosloví. Stejná označení se týkají různých oblastí, stejné oblasti se označují různě. Nadto se názvosloví několikrát úředně měnilo, takže výsledkem je užívání názvoslovné směsi. Jedno označení tudíž může znamenat jak poněkud různou neuroanatomickou oblast, tak i odlišnou cytoarchitektoniku. Jako byste se dívali do útrob počítače a nevěděli, který čip je který, co má na sobě vytištěno, a vyvozovali z toho, jak daná oblast funguje.
Skupina vědeckých a statistických hrdinů proto popadla osm atlasů mozku v současnosti užívaných neurovědeckou obcí a pustila se do srovnávání. Opustila názvosloví, zajímaly ji prostorové definice. Stačilo porovnat oblast, kterou jeden atlas definoval jako horní spánkovou se stejným označením v jiném atlasu. Nebyly totožné, ač by být měly. Jen 33 % oblasti označené jako horní spánková v atlasu A bylo totožných se stejnojmennou oblastí v atlasu B. Dalších 36 % této oblasti atlasu A se schovávalo ve středním spánkovém závitu atlasu B. Je to tak hrozné, že se některé dvojice atlasů v globálním pohledu shodovaly víceméně náhodně. Na druhé straně se podařilo vyhmátnout na první pohled nezřetelné prostorové vztahy mezi množinou definovaných oblastí. Takže srovnávání v těchto oblastech mimořádně zajímající výzkum mozkové funkce možné je. Hurá: chaos dostává pevnější souřadnice. Kdo se na ně chce podívat, může: http//obart.info.
Zdroj: Medical Tribune