Kde vidíte rezervy a možné cesty k omezení nosokomiálních infekcí?
Jednou ze tří priorit českého předsednictví EU v oblasti zdravotnictví je antibiotická rezistence v nemocnicích a s tím související prevence a kontrola nosokomiálních infekcí. V polovině dubna se v Praze konala dvoudenní konference Mikrobiální ohrožení bezpečnosti pacientů v Evropě, kde se toto téma projednávalo na skutečně špičkové úrovni za přítomnosti několika ministrů zdravotnictví a dalších vysokých politických reprezentantů členských zemí EU a vedoucích představitelů mezinárodních institucí. V České republice již více než deset let pracuje Subkomise pro antibiotickou politiku ČLS JEP, máme síť antibiotických středisek. Přesto v praxi stále dochází ke zbytečné preskripci antibiotik. I u nosokomiálních infekcí nepochybně existují rezervy. Ředitelů nemocnic, kteří skutečně vědí, co se v této oblasti v jejich zařízení děje, je menšina. Proto jsme tentokrát položili zainteresovaným odborníkům následující otázku: Kde jsou dosud nevyužité cesty, jak tyto problémy řešit?
Zásadní je změna přístupu, a to u všech zúčastněných
Z hlediska mé pracovní pozice – pracuji již řadu let jako nemocniční epidemiolog v lůžkovém zdravotnickém zařízení – představuje problematika ATB rezistence, a zejména oblast prevence a kontroly nemocničních infekcí důležitou část mé každodenní práce. Osobně bych v terminologii dala pro nemocniční infekce přednost označení, které vychází z anglického termínu health-care associated infections, infekce spojené se zdravotní péčí. Vystihuje to podstatu problému – vnímavý jedinec (pacient) a původce (mikroorganismus) se setkávají v souvislosti s poskytováním vyšetřovací, ošetřovatelské či léčebné péče ve zdravotnickém zařízení. K interakci může dojít při hospitalizaci i při ošetření ambulantním, problematika se týká i zařízení poskytujících péči následnou a rehabilitační.
Pokud chceme poskytovat našim klientům kvalitní a bezpečnou péči, je nutné mít v nemocnici pořádek. Tím myslím nejen zavést účinné protiepidemické postupy zaměřené na minimalizaci rizika vzniku a šíření infekcí, ale aktivně se věnovat problematice prevence a kontroly infekcí. Celý proces by měl být založen na jejich surveillance ruku v ruce se surveillance nemocničních původců zaměřené na stav jejich rezistence, na sledování spotřeby antibiotik, na audity zaměřené na správné používání antibiotik v každodenní praxi.
Při využití kombinace obou postupů lze řadě infekcí předejít. Vyžaduje to zásadní změnu přístupu všech zúčastněných – od zástupců managementu přes lékaře a sestry až po pracovníky úklidu. Pokud všichni pochopí, že to, co bychom měli dělat v běžné praxi, děláme z rozumného důvodu, máme dobrý výchozí bod pro zlepšení situace.
MUDr. Dana Hedlová,
nemocniční epidemioložka,
Ústřední vojenská nemocnice v Praze
Potřebujeme sladit systémy opatření v jednotlivých zdravotnických zařízeních
Otázka nemocničních nákaz a antibiotické rezistence je velmi komplikovaná a očividně nemá snadné a přímočaré řešení. Nutné je vybudovat komplexní a smysluplný systém, který by nebyl direktivní ve smyslu vztahu systému veřejného zdravotnictví a nemocnice, ale byl by interaktivní s vzájemnou výměnou informací a schopností na informace ze surveillance aktuálně reagovat. Dnes dominuje u nákaz v souvislosti s pobytem ve zdravotnickém zařízení obrovská podhlášenost, neboť existuje obava z poškození pověsti zdravotnického zařízení. Podobně u zavádění účinných opatření proti zvlášť rezistentním mikroorganismům má řada nemocničních manažerů obavu ze zbytečně vynaložených nákladů a celý problém se snaží bagatelizovat. Bohužel si neuvědomují, že pacienti s nemocničními nákazami, obzvláště způsobenými vysoce rezistentními mikroorganismy, vyžadují následně podstatně nákladnější léčbu a v konečném důsledku vykazují i mnohem vyšší letalitu. Výsledkem takovéto úzkostlivé snahy šetřit náklady může být paradoxně zcela obrácený ekonomický efekt, ale i snížení kvality péče a výrazné prodloužení průměrné délky hospitalizace. Vzhledem k prostupnosti našeho systému je nutno počítat i s tím, že žádné zařízení nebude zcela uchráněno rizika zavlečení nákazy z jiného zařízení. Budoucí snahou by podle mého názoru proto měl být do značné míry harmonizovaný systém opatření na úrovni jednotlivých zdravotnických zařízení.
Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D.,
děkan Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany
Tíha řešení se soustředí na lokální úrovni
Odolnost bakterií k účinku antibiotik je podle mého názoru jeden z nejzávažnějších problémů současné medicíny, a to především z důvodu zvyšující se morbidity a mortality onemocnění vyvolaných rezistentními bakteriemi. Tato skutečnost platí zvláště u nosokomiálních infekcí a v současné době je zřejmé, že bakteriální rezistence může být významným limitujícím faktorem v celkovém terapeutickém přístupu k pacientovi.
Jedním z postupů, jak omezit zvyšování bakteriální rezistence a s tím související možnost selhání antibiotické léčby, je dodržování zásad antibiotické politiky. Obecné východisko vychází ze skutečnosti, že problém bakteriální rezistence je multifaktoriální a vyžaduje multidisciplinární přístup. Opatření vedoucí k prevenci rezistence musí být formulována na lokální, národní i celosvětové úrovni. Je nutné zdůraznit, že hlavní tíha řešení je soustředěna především na lokální úrovni, kde odpovědné přístupy k řešení problému mohou přispět k omezení vzniku a šíření rezistence nejdříve v konkrétním zdravotnickém zařízení a regionu, následně pak na úrovni národní a ev. i nadnárodní. Jsem přesvědčen, že se jedná o interdisciplinární problém, který musí být řešen ve spolupráci lékařů všech odborností. Praktické řešení spočívá především v každodenní a odpovědné práci, v dodržování vytvořených zásad a ve vzájemné spolupráci a důvěře.
Prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D.,
Ústav mikrobiologie LF UP v Olomouci a FN Olomouc
Připravuje se prevalenční studie
Pro zajištění cílů programu kontroly a prevence nosokomiálních infekcí (NI) v ČR je nezbytné zefektivnit systém jejich sledování. Z rozhodnutí ministerstva zdravotnictví se proto ve druhém pololetí letošního roku uskuteční prevalenční studie sledování NI na odděleních ARO a JIP s řízenou ventilací a v roce 2010 na chirurgických odděleních lůžkových zdravotnických zařízení. Sentinelové sledování NI prevalenčním způsobem je jedním z nejrozšířenějších způsobů sledování NI v zemích EU pro svoje nesporné výhody, kterými je časová a finanční nenáročnost a rychlost. Metodika prevalenční studie je zpracována podle protokolu HELICS (Prevalence Survey of Nosocomial Infections, Version 7) z roku 2004, který zajišťuje anonymitu a důvěrnost údajů jak na úrovni pacientů, tak na úrovni zdravotnických zařízení.
Prevalenční studie se zúčastní zdravotnická zařízení jejichž zřizovatelem je MZ. Ostatní zdravotnická zařízení budou vyzvána prostřednictvím orgánů ochrany veřejného zdraví k dobrovolné účasti na tomto projektu.
Realizací prevalenční studie tak ČR nejen s předstihem naplní další z doporučení Rady EU týkající se bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče, ale bude i umožněno zhodnocení dopadu různých kroků aplikovaných v oblasti zdravotní péče.
MUDr. Michael Vít, Ph.D.,
hlavní hygienik ČR a náměstek ministryně
Zdroj: