Kdo další by byl hoden Medaile za zásluhy?
Kdyby záleželo čistě na vašem osobním úsudku, o kom ze svého okolí byste rád prezidenta republiky přesvědčil, že by měl Medaili za zásluhy o stát dostat?
UK může nabídnout mnoho osobností
Pokud bych měl, v souladu s vaší otázkou, o nějakém návrhu na státní vyznamenání pana prezidenta přesvědčit, pak musím takové jméno sdělit nejprve jemu a teprve poté o něm případně informovat média. Takže vám sice konkrétní osobu neuvedu, ale přesto se pokusím na otázku odpovědět.
Vycházím totiž z doložitelného faktu, že v oblasti medicíny (a samozřejmě nejen v ní) měla a má Univerzita Karlova řadu vynikajících osobností, které v rámci říjnových výročí vysoká státní vyznamenání pravidelně přebíraly. Byli to přední specialisté, špičkoví vědci a pedagogové, obětaví lékaři a čestní lidé. Jejich kvality mě při hledání dalších laureátů těchto vyznamenání zavazují, k nim musím přihlížet a v návrhu je respektovat.
Osobnost, kterou bych prezidentovi pro státní vyznamenání doporučil, tak musí mít např. invenci a charisma zakladatele oboru prof. MUDr. Josefa Kouteckého, DrSc., klíčový význam pro rozvoj oboru prof. MUDr. Pavla Klenera, DrSc., vědecké renomé prof. MUDr. Ivo Hány, DrSc., badatelský věhlas prof. MUDr. Petra Zvolského,DrSc. a také, či spíše především, i onen základní etický imperativ lidskosti a humanismu, jak ho se svou lékařskou profesí neoddělitelně spojila prof.MUDr. Radana Königová, DrSc.
Vím, že jsem tu teď charakterizoval hodně náročný profil – ale také vím, že takové osobnosti Univerzita Karlova měla a má.
Prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc.,
rektor Univerzity Karlovy v Praze
Vyznamenání pro nestorku českého ošetřovatelství
Na vysoké státní vyznamenání in memoriam bych určitě navrhla doc. PhDr. Martu Staňkovou, CSc. Docentka Staňková byla jednou z prvních absolventek vysokoškolského studia pro sestry na Univerzitě Karlově. Na začátku její kariéry stál prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. a doc. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc., dva osvícení lékaři a strážci ošetřovatelství. Nakonec se stala vysokoškolskou pedagožkou, podílela se na výchově mladé ošetřovatelské generace celých padesát let. Řídila Ústav teorie a praxe ošetřovatelství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Byla to ona, která reprezentovala české ošetřovatelství i v zahraničí. Byla členkou řady mezinárodních organizací. Celý život se snažila o to, aby bylo ošetřovatelství důstojných klinickým i vědeckým oborem. Její láskou byla historie ošetřovatelství. Za svého života napsala velké množství učebnic, monografií i článků. Po roce 1989 přednášela o moderním ošetřovatelství ve všech koutech republiky. Mimo oblast pedagogickou a výzkumnou měla příležitost okusit také státní správu, když nastoupila v roce 1991, kdy byl ministrem zdravotnictví Pavel Klener, na ministerstvo zdravotnictví řídit odbor vzdělávání a vědy. Její ambicí bylo reformovat zdravotnické školství. Po zkušenosti ve státní správě se opět vrátila za učitelskou katedru. Svojí prací ovlivňovala nejen sestry samotné, ale také rozvoj celého oboru. Právě ona se nejvíce podílela na zrodu první koncepce ošetřovatelství na ministerstvu zdravotnictví v roce 1998. Byla autorkou a největším propagátorem registrace sester, jen díky ní byla 12. května 2001 zahájena dobrovolná registrace sester v České asociaci sester. Docentku Martu Staňkovou považují české sestry za nestorku českého ošetřovatelství, která v něm zanechala trvalou stopu nejen jako odborník, ale také jako člověk.
Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA,
prezidentka České asociace sester
Je třeba vykonat něco navíc pro společnost
To je těžká otázka, my lékaři se vzájemně známe a dobře víme, za kým je kvalitní práce a co je jen nafouknutá bublina. Rovněž by bylo trapné, kdyby lékaři byli odměňováni za péči o hlavu státu nebo za nějaký politicky významný čin. To se obvykle děje v morálně rozložených společnostech.
Je otázkou, jaká jsou pro vyznamenání kriteria. Jistě to není jen dobře či špičkově vykonávaná práce. Mohl by to být světově významný objev. Pravděpodobně je třeba vykonat něco více také pro českou společnost. Česká medicína má dost světových priorit, ale málo jich má v poslední době. Nechtěl bych příliš zmiňovat konkrétní jména, skoro si myslím, že žádný lékař působící v současné době si vyznamenání nezaslouží. Možná by za úvahu stálo jedno až dvě jména z těch, kterým udělila Česká lékařská komora titul Rytíř lékařského stavu. Určitě by se našlo i pár jmen pro udělení vyznamenání in memoriam, např. těm, kdo dosáhli světové prestiže, udělali mnoho pro českou společnost a přitom se také tvrdě střetli s totalitním režimem - možná i srovnatelně s těmi nelékaři, kteří dnes vyznamenání in memoriam za takové činy dostávají.
Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA,
přednosta III. interní kliniky 1. LF UK a VFN Praha
Dva farmaceuti zatím nebyli doceněni
V oblasti farmacie pracuje a pracovalo mnoho odborníků, jejichž práce nebyla úplně doceněna. Vzhledem k tomu, že prezident republiky oceňuje i in memoriam, vím o lidech, kteří by si rozhodně vyznamenání za rozvoj vědy zasloužili. Jedná se o tyto dva muže:
Dr. Ing. Miroslav Protiva, DrSc., dr. h. c. (1921 až 1998). Jeden z nejvýznamnějších českých farmaceutických chemiků, autor řady léčiv, která úspěšně prošla všemi stadii zkoušení a uplatnila se významně v praxi. Za svého života publikoval na 550 původních prací a je autorem a spoluautorem 800 patentů. Ze zavedených přípravků to byla mimo jiné antihistaminika mefenhydramin (Alfadryl) a mebrofenhydramin (Bromadryl), medosulepin (Methiaden), jeho thiofenový analog bisulepin (Dithiaden), jakož i antidepresivum dosulepin (Prothiaden), dále spasmolyticky účinné sulfoniové soli hexasonium-jodid (Thiospasmin) a oxysonium-jodid (Thiospasmin inj.), neuroleptika, deriváty dibenzo[b,f]thiepinu klorotepin (Clotepin), oxyprothepin (Meclopin) a jeho ester s dekanovou kyselinou. Jméno Miroslava Protivy není laické veřejnosti příliš známé, pro odborníky je však synonymem pracovitosti a úspěchu.
. (1906 až 1989). Významným způsobem se zapsal do vývoje farmaceutické chemie. Vystihl nutnost osamostatnění tohoto oboru jako farmaceutické vědy, snažil se definovat předmět jejího studia (chemická léčiva) a zvolil vhodnou metodu studia (vztah struktury léčiv a jejich účinku). Postavil této disciplíně vlastní teoretické základy. Melicharovo pojetí farmaceutické chemie (někdy je používán termín „farmakochemie“) vyústilo v třídění chemických léčiv podle farmakodynamických skupin. Tento systém byl celosvětově přijat a je jak z praktického, tak i z pedagogického hlediska velmi výhodný. Doc. Melichar je hlavním autorem kompendia Chemická léčiva, které dosáhlo několika vydání. Stalo se základní učebnicí farmaceutické chemie.
Doc. PharmDr. Alexandr Hrabálek, CSc.,
děkan Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové
Zdroj: