Kdo si lékaře váží, nestěžuje si
Pane doktore Suchardo, první věc, ve které se zásadně lišíme, je smysl dotčených poplatků. My je nevnímáme jako příspěvek na zlaté kliky v našich obydlích, ale jako první krok (po padesáti letech?), který má bourat anonymitu přidělených “obvodních” lékařů a vytvářet normální vztah můj lékař–můj pacient. Přece víme, že poplatek 30 Kč, nižší než cena litru benzinu, není cenou ekonomickou, ale symbolickou.
Další potíž vašeho nepochopení je v technických problémech. Neznám sféru vaší specializace, ale zásadně se lišíme ve výkladu pojmu “vyšetření”. Protože se mi nepodařilo do vašich představ celkově proniknout, tak jenom dva příklady.
Co je to “chronická medikace”? Zodpovědný lékař, a to i praktický, mění medikaci podle průběhu choroby, dotazuje se na vedlejší příznaky, sleduje trend choroby, u mužů i ED, kvalitu spánku atd., což vy všechno nepovažujete za “vyšetření”, pokud se k tomu ještě lékař nepodívá do krku nebo třeba na bradavičku na noze.
Doslova nepochopitelný je váš názor, že za vyšetření nelze pokládat odečtení EKG, odeslání na RTG či laboratorní vyšetření nebo doporučení další specializované péče. A vůbec již nehovořím o rozhovorech směřujících k detekci psychosomatiky nebo počínajících depresivních syndromů. Tak hluboké nedocenění lékařské práce je snad již za hranicí pohrdání denní profesní medicínou.
Na závěr už jen úsměvně k vašim návrhům řešení sporů cestou České lékařské komory. Nedovedu si při dnešních možnostech juristiky představit vleklá jednání, tvrzení proti tvrzení, opakovaná odvolávání, ev. soudní jednání o možný precedenční výklad pojmu “vyšetření”, a to vše kvůli částce 30 Kč. A takových sporů by byly více než stovky?! Ne, takhle by to asi nefungovalo.
Takže co? Je třeba věřit lékařům! Ona také převážná většina pacientů, kteří si váží svého lékaře, si nestěžuje. A ti ojedinělí stěžovatelé nebudou stejně spokojeni nikdy s ničím.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2008, strana B2
Zdroj: