Kdyby ÚV KSČ…
Podle pamětníků se v Čechách začalo diskutovat o reformě zdravotnictví někdy na začátku devadesátých let. A diskutovalo se hodně a zaníceně.
Já jsem první takovou diskusi zažila v 2004. Sál byl plný a řečník po řečníkovi vykládali o závažných problémech českého zdravotnictví. Od socialismu až po současnost. Pro mne to byl „schnellkurs“, kde jsem se během tří hodin dozvěděla o všem špatném, co bylo zapotřebí změnit už dávno - a pak se všichni rozešli.
Trvalo mi ještě další dva semináře, než jsem pochopila, že jsou všechny organizovány vždycky podle stejného scénáře: několik řečníků předneslo, co bylo a je špatně, na zpestření se někdy pozval host ze zahraničí - jako například ze Slovenska, při troše štěstí organizátorů někdo zasvěceně promluvil i o rakouském, případně švýcarském modelu - několik lidí oponovalo a opět byla živá odborná debata. Na konci většiny seminářů se přítomní shodli na dvou bodech:
1. Reforma je nutná, a to co nejdříve, pokud už není pozdě.
2. Přítomní zásadně nesouhlasí s momentálně předloženými návrhy reformy.
Pokud zbylo v programu ještě trochu času, někdo jednání shrnul velice konstruktivní kritikou toho, v čem, proč a jak předložené návrhy nevyhovují. A zase se všichni spokojeně rozešli domů. Nezažila jsem diskusi, kde by někdo zkritizoval nějaký bod reformy, a pak by navrhl něco lepšího.
Po několika seminářích jsem pochopila, že se nedozvím nic nového kromě toho, že účastníci konferencí a seminářů prodiskutovali tisíce pracovních hodin, jejichž hodnotu asi nikdo nedokáže vyčíslit, a že všichni byli spokojeni, že se otevřeně, demokraticky diskutovalo. A diskutovalo a…
Na setkáni pacientů Ústavu hematologie a krevní transfúze s ministrem zdravotnictví se jejich zástupce pan Trojan s nefalšovaným údivem v hlase zeptal: „Proč teď? Proč tak náhle, pane ministře?“ Celkem jsem chápala jeho údiv nad tím, že se ministr odvážil k akci, když se údajně o ÚHKT diskutovalo zatím „jenom“ deset let. V tom momentě mě napadla kacířská myšlenka, že kdyby na jaře roku 1989 ÚV KSČ ohlásil, že je nutné zreformovat socialismus a že k předloženým návrhům reformy vyhlašuje veřejnou, otevřenou, skutečně demokratickou diskusi, mohl zde vládnout dodnes…
Politici v demokracii to mají těžké. Diskutovat o reformách je progresivní, snažit se je realizovat je politická sebevražda.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 2/2008, strana B2
Zdroj: