Kladivo na vzteklinu
Jedním z mnoha důkazů, že vědecký vývoj navzdory veškeré své logice postupuje vpřed v nevypočitatelných kudrlinkách, je příklad aktivní imunizace. Jak známo, poprvé ji před bezmála 210 lety provedl Edward Jenner, venkovský lékař v jihozápadoanglickém Berkeley. Při tradiční variolizaci (píchání jehlou smočenou v neštovičném hnisu) si všiml, že jeden muž nezbytnou průvodní horečku s příznaky nedostal. Proč? Chytil prý kdysi něco podobného od krávy… Lékař si vyhlédl osmiletého chlapce, o kterém bezpečně věděl, že neprodělal neštovice – ani pravé, ani kravské. Jakmile získal od jeho rodičů dovolení, škrábl chlapce do paže a do ranky vetřel hnis z puchýřku dojičky, která se nedávno nakazila od krávy. Bylo to 14. května 1796. Po týdnu u Jimmyho proběhly všechny příznaky neškodné nákazy kravskými neštovicemi. Když vymizely, Jenner 1. července téhož roku stejným způsobem nakazil chlapce variolou verou. Chlapec neonemocněl. První aktivní imunizace tedy vznikla v době, kdy věda ještě neměla tušení o patogenitě mikroorganismů ani o lidské imunitě. Přesto jí dala všeobecné jméno – vakcinace (vacca je latinsky kráva). Věda o imunizaci čekala na svého věrozvěsta více než tři čtvrtě století. Založil ji až Louis Pasteur, a to dokonce před zraky veřejnosti.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 12/2005, strana 22
Zdroj: