Přeskočit na obsah

Klíčové jsou podmínky a kvalita služeb

Na aktuální situaci v letecké záchranné službě (LZS) a na to, co v současné době záchranáře nejvíce trápí, jsme se zeptali prezidenta Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR (AZZS) a ředitele Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje MUDr. Marka Slabého, MBA.



 

  • Ještě nedávno existovalo minimálně pět variant budoucnosti letecké záchranné služby, jednou z nich bylo i vytvoření státního podniku, což vyvolalo vlnu diskusí. Upustilo se již od původně navrhovaného státem spravovaného modelu?

 

Částečně ano, nicméně model vzniku státního podniku stále zůstává jednou z možných, i když ne příliš reálných variant. V současné době ministerstvo zdravotnictví předložilo analytický materiál, k němuž máme značné výhrady. Ministerstvo nyní říká, že původně navrhovaná varianta č. 1, tedy státní podnik, asi nevyjde. Nejpravděpodobnější variantou zůstává varianta č. 2, tedy soutěžit tak jako dosud v podobě 8 + 2 (osm základen provozovaných soukromými subjekty, jedna Policií ČR a jedna Armádou ČR). Zde ale zůstává otázka, na kolik let, zda na tři, pět nebo více roků. Podle naší expertní skupiny, v níž jsou zastoupeni členové Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP, Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR a poskytovatelé vrtulníků v ČR, včetně armády a policie, která zpracovala základní analytický materiál se svými doporučeními, by nejlepší cestou byla soutěž, ale ne na tři roky, jak původně navrhovalo ministerstvo zdravotnictví. Z našeho pohledu jsou tři roky naprosto nesmyslná doba, protože nikdo z poskytovatelů nebude investovat do techniky a výcviku kvůli třem rokům. Za takové období nikdo vrtulník neodepíše, navíc získat smlouvy s piloty na tři roky bude velmi složité, a právě piloti jsou dnes největším problémem. A samozřejmě nové stroje, jejichž cena se pohybuje od 200 do 300 milionů korun, přičemž dodávka takového stroje trvá minimálně dva roky. Nikdo se tedy nepustí do tříletého kontraktu, a pokud ano, musíme počítat s tím, že půjde o olétané vrtulníky. Proto jako minimální dobu trvání kontraktu navrhujeme pět až osm let. Do té doby ministerstvo může bez problémů vytvořit kýžený státní podnik, který bude mít čas si nejprve nasmlouvat výcvik pilotů, ať u armády, policie, nebo u soukromníků, vytvořit si zázemí, nakoupit vrtulníky atd. Pak bude stát moci na další období základny svěřit svému podniku, který na to bude skutečně připraven, což je dnes varianta č. 3.



 

  • Jak by podle vás jako odborníka na tuto problematiku měl model letecké záchranné služby v našich podmínkách vypadat – pomineme‑li současné návrhy a varianty, které jsou ve hře?

 

Já si dovedu představit i státní podnik, ale nesmí to být nesmysl. Musí jít o podnik, který bude stejný jako jakýkoli soukromý nebo nestátní provozovatel vrtulníků, musí mít zázemí, lidi, vrtulníky, technický personál atd. Z pohledu záchranné služby je nám jedno, kdo zdravotnické záchranné službě vrtulníky poskytuje, zda jde o státního, nebo nestátního provozovatele, bude‑li to ve stejné kvalitě a za stejných podmínek.



 

  • Vedle nejasné budoucí koncepce LZS je zde i problém, jak jste zmínil, s nedostatkem pilotů…

 

Nedostatek pilotů je zásadní problém pro poskytovatele a zejména pro budoucí státní podnik. Pro současné provozovatele to v tuto chvíli takový problém není, protože ti je mají nasmlouvané, stejně jako policie a armáda. Stávající poskytovatelé mají problém jen ten, že piloti stárnou. Ale pokud bychom nyní vytvářeli nějaký státní podnik, ten nemá ani vrtulníky, ani piloty.

My jako poskytovatelé zdravotní péče, stejně jako stávající provozovatelé vrtulníků, v tuto chvíli jednoznačně víme, co a proč chceme a jak by to mělo vypadat. Bude‑li ministerstvo akceptovat naše návrhy, které jsme předali panu premiérovi, ministrovi zdravotnictví i náměstkům a jsou i součástí připomínek krajů a Unie zaměstnavatelských svazů k materiálu ministerstva zdravotnictví, mělo by ministerstvo nyní zahájit práce na vlastním výběrovém řízení a jasně určit, na jak dlouhé období bude provozování vrtulníků soutěžit, jaké musejí provozovatel vrtulníků i samotné vrtulníky splňovat parametry, v jakém rozsahu a na jakém území bude LZS provozována. To vše v souladu s českou a zejména evropskou legislativou bez možností různého výkladu a výjimek. Co se týče záchranky, není zde problém odborný. My víme, že chceme létat v určité personální sestavě, víme, že chceme létat minimálně v nějakém časovém rozsahu, s tím, že některé (případně všechny) LZS budou létat 24 hodin, víme, že chceme létat v podvěsu a provozovat speciální činnosti… to vše je nadefinované, stejně jako i druh vrtulníku. Takže tah je nyní na straně ministerstva, které musí rozhodnout.



 

  • S čím se kromě zmíněného LZS aktuálně v praxi nejvíce potýká?

 

Po všech veletočích, které se v uplynulých měsících děly na severu Čech, v Olomouci atd., kde se rušily veřejné zakázky a dělaly se dodatečné smlouvy, to má určité dohry, ale v podstatě z odborného hlediska zásadní problém nemáme. Nevím o tom, že by si někdo stěžoval, že jsme někam nedolétli atd. Občas se řeší zásahy vrtulníků v cizích krajích, ale to bude problém vždy, nemá‑li každý kraj svoji základnu. Na nedostatečné pokrytí území si dlouhodobě stěžuje např. Karlovarský kraj, který by rád získal základnu LZS.



 

  • Jak jsme na tom v porovnání se zahraničím?

 

Myslím, že velmi dobře. V počtu vrtulníků na plochu i obyvatele je to naprosto srovnatelné. Co se týče technického vybavení, je to naprosto stejné, i co se týče 24hodinového pokrytí. Směle se můžeme srovnávat např. s Rakouskem, kde je sice více vrtulníků a významně více se létá v oblasti Alp, ale to je dáno specifičností terénu. Ale srovnáváme‑li ostatní oblasti, je to obdobné jako u nás, stejně tak i v porovnání s Německem nebo Polskem a Maďarskem.



 

  • Do jaké míry trápí záchrannou službu nedostatek lékařů?

 

Nedostatek lékařů v záchranné službě je extrémní zejména proto, že je jen jeden ve službě a nemohou se suplovat jako například na různých odděleních téže nemocnice. Záchranky v ČR by potřebovaly okolo 600 lékařů. Nyní je nahrazují externí lékaři, takže nám slouží lékaři z nemocnic, kterých již ale také ubývá, protože mají dost práce na svých odděleních a sloužit u dalšího poskytovatele zdravotních služeb se jim moc nechce nebo nemají čas a sílu. Personálně je to náš největší a nejzásadnější problém.



 

  • Je to nějak řešitelné?

 

Původně jsme měli atestaci z urgentní medicíny jako nástavbovou, mladý lékař se tedy mohl dostat na záchranku až po cca osmi letech, kdy se již dávno usadil v nějaké nemocnici… Nyní jsme se ale stali základním oborem, takže by lékaři do urgentní medicíny mohli nastoupit dříve. Samozřejmě jeden z aspektů, o který velmi usilujeme, je tvorba sítě urgentních příjmů od fakultních nemocnic až po okresní, které by pro nás mohly být zdrojem lékařů. Tito lékaři budou mít rovnou urgentní medicínu, což mladé lékaře baví a zatím se zdá, že o tento obor je zájem. Dovedu si představit sdílení lékařů z urgentního příjmu s lékaři ze záchranky, jako se to již děje např. v Hradci Králové nebo v Náchodě. Obdobně již nyní sdílíme lékaře s ARO. Jakmile se vytvoří síť urgentních příjmů, vznikne velký požadavek na počty lékařů v urgentní medicíně. Vznikne tak možnost pro mladé lékaře dělat urgentní medicínu, a samozřejmě doufáme, že ten, kdo bude pracovat na urgentním příjmu, se bude chtít podívat na urgentní medicínu v terénu. Samozřejmě též přecházíme celoplošně k systému randez‑vous, který umožňuje zásah lékaře u více nelékařských posádek současně, a jeho využití je tak efektivnější a pružnější při menší potřebě lékařů na daném území.



 

  • Aktuálně se nějak projevuje klesající počet lékařů v primární péči v počtu zásahů ZZS v porovnání s předchozím obdobím? Jaký vidíte trend do budoucna?

 

Počet zásahů ZZS trvale narůstá, bez ohledu na obsazení posádek, neboť ZZS supluje řadu článků primární péče, jako jsou praktičtí lékaři mimo ordinační hodiny, smluvní lékaři sociálních zařízení, zařízení pro seniory atd., a naši občané mají pocit, že ZZS je povinna dopravit je do zdravotnického zařízení i se sebevětší banalitou, což přetěžuje jak ZZS, tak nemocniční ambulance. Pokud MZ ČR nebo zdravotní pojišťovny nenaleznou nějaký mechanismus, jak tomuto bezbřehému nadužívání ZZS předejít, nelze klesající trend v počtu zásahu rozhodně do budoucna předpokládat.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Ke Comirnaty pro děti se vyjádří EMA

23. 11. 2021

Vakcína proti COVID‑19 uzpůsobená dětem mezi pěti a jedenácti lety by mohla být brzy k dispozici i v Evropě. Každým dnem se očekává vyjádření…