Klinický farmaceut a jeho role v systému zdravotní péče
Svou přednášku s názvem Vývoj role klinického farmaceuta v nemocnicích a zdravotním systému v USA zahájil dr. Witmer exkurzí do historie, kde připomněl některé milníky, které významněji ovlivnily vývoj oboru. Farmaceut byl ještě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století chápán jako osoba odpovědná pouze za přípravu, skladování a distribuci léků a pomůcek. „Podle tehdy platných směrnic byl dokonce veden k tomu, aby s pacienty nediskutoval o účincích a složení léčiv a v případě takovýchto dotazů odkazoval nemocné na ošetřující lékaře,“ připomněl dr. Witmer. V osmdesátých letech vedla prohlubující se spolupráce farmaceutů s lékaři k definici role klinického farmaceuta, který poskytoval lékařům konzultační servis v řadě specifických otázek ze svého oboru, ale stále ještě nebyl orientován směrem k pacientovi. Konečně v devadesátých letech vznikl koncept tzv. farmaceutické péče, který znamenal větší zaměření klinických farmaceutů na nemocné, a vedl tak postupně až k dnešní úloze farmaceutů v procesu péče o pacienty.
Faktory formující roli klinického farmaceuta
V další části sdělení se dr. Witmer věnoval hlavním hnacím prvkům, které spoluutvářejí roli klinického farmaceuta v dnešním systému nemocniční/zdravotní péče. Zdůraznil velký význam technologického pokroku, zejména velký rozvoj počítačových sítí, automatizovaných a robotizovaných systémů distribuce léčiv a metod identifikace (léčiv i pacientů) pomocí čárových kódů. V této souvislosti seznámil dr. Witmer posluchače poněkud podrobněji se systémem distribuce léčiv v nemocnicích označovaných jako Unit Dose System (UDS). Ve Spojených státech, zvláště ve velkých nemocnicích vytlačuje UDS systém klasický, kdy jsou všechna potřebná léčiva skladována ve větších baleních přímo na odděleních a zde rozdělována jednotlivým pacientům. Systém UDS se liší v tom smyslu, že léčiva jsou na základě předchozí objednávky (zpravidla 24 hodin předem) v lékárně individuálně připravena v určité dávce, pro konkrétního pacienta, individuálně zabalena, označena (pomocí čárového kódu) a distribuována ve specifický čas na oddělení. Systém užívá jak centralizovanou, tak decentralizovanou formu a je zpravidla alespoň částečně automatizován. Systém jednotlivého dávkování má proti klasickému některé významné výhody, i když je nutno připomenout, že ideální systém zatím neexistuje. Předně je možné, vzhledem k tomu, že léčiva jsou v lékárně připravována a distribuována pro konkrétního pacienta, vytvářet pro každého nemocného tzv. lékové profily, které významně přispívají k monitorování efektivity péče. Dále je zde výhoda minimalizace lékových chyb. Při velkém množství generik na trhu je velmi obtížné identifikovat nezabalené tablety a kapsle, jak se s tím lze běžně setkat při lékování na oddělení. V systému UDS je každá dávka léčiva jednotlivě zabalena a jasně identifikována názvem, silou a jménem pacienta, pro kterého je určena. Sestra na oddělení pak pomocí čárového kódu může ověřit jak identitu pacienta, tak přesně identifikovat léčivo. Do budoucna lze počítat s tím, že bude pomocí čárového kódu jednoznačně identifikována každá tableta či kapsle. Centralizace zásob léčiv, kdy většina je lokalizována v nemocniční lékárně a jen minimum na oddělení, s sebou přináší i ekonomické úspory. Minimalizace množství léčiv na oddělení též vede ke snížení možnosti odcizení léků.
Dalším důležitým prvkem, který posiluje roli farmaceutů ve zdravotním systému, je požadavek na zvyšování bezpečnosti a snižování nákladů. Podle jedné zajímavé studie, publikované v časopise JAMA byly lékové chyby zodpovědné v USA za 7 000 úmrtí za jeden rok. Podle stejné studie mají asi dvě procenta pacientů přijatých do nemocnic zkušenosti s nežádoucími účinky léčiv, přičemž 28 % těchto účinků je preventabilních. Náklady na jednu takovou nežádoucí příhodu se pohybují kolem 4 700 dolarů. Bylo prokázáno, že zapojení klinického farmaceuta do procesu péče o pacienta zvyšuje bezpečnost a efektivitu této péče a současně snižuje náklady na léčbu.
Roli farmaceutů v nemocniční péči určují rovněž závěry konsensuálních konferencí ASHP a neustálé rozšiřování pravidel správné praxe – oficiálních guidelines ASHP, jejichž aplikace je součástí komplexních požadavků na akreditaci nemocnic organizace Joint Comission.
Konečně velký význam má systém vzdělávání farmaceutů. V USA narůstá počet absolventů doktorandského programu (Pharm.D.), zvyšuje se i počet vypisovaných rezidenčních míst.
První rok rezidentury je zaměřen na obecné otázky aplikace získaných poznatků do praxe, ve druhém roce je možná specializace na určitou specifickou oblast, např. onkologii, nutrici atd.
Klinický farmaceut v USA dnes
Úloha farmaceuta v nemocničním a zdravotním systému USA není v dnešní době soustředěna jen na zavádění a využívání nejmodernějších systémů skladování, přípravy a distribuce léčiv, ale orientuje se ve velké míře na aktivní zapojení do procesu péče o pacienty. Klinický farmaceut je chápán jako jeden ze členů týmu poskytovatelů péče a je spoluodpovědný za její kvalitu. Snahou farmaceuta je, aby proces užívání léčiv byl efektivní, bezpečný a podložený vědeckými poznatky. Poskytuje své rady, doporučení, konzultace (úprava dávkování léčiv, informace o lécích, farmakokinetice, ...) nejen lékařům, ale snaží se co nejvíce přiblížit konkrétním pacientům (edukace) a vyvíjet pozitivní vliv na veřejné zdraví. Práce klinických farmaceutů v nemocnicích se vhodně uplatňuje tam, kde je farmakologická léčba komplexní, náročná, náchylná k chybě a nákladná (onkologie, HIV/AIDS atd.). Zde prokazatelně přispívá ke zvýšení efektivity léčby a snížení ekonomických nákladů. Počet nemocnic, které ve velké míře těchto služeb klinických farmaceutů využívají, rychle narůstá.
Zdroj: