Komentáře, glosy, eseje: Lidský altruismus
Altruismus je chování, které prospívá jiným organismům, přičemž altruistu něco stojí. Měří se počtem možných potomků. Altruista snižuje možný počet svých potomků, zvyšuje možný počet potomků svých bližních. Což je zvláštní. Jako by altruistické chování bylo v rozporu se základním pravidlem života: „Přežij, o nic jiného se nestarej!“ Altruistické chování zvířat nejprve vysvětlovala teorie příbuzenského výběru říkající: „Jsi můj biologický příbuzný, pomohu ti“. Čím víc sídlí našich vlastních genů v příbuzném další generace, tím je investice výhodnější. Proto je výhodnější investovat do vlastních dcer a synů než do neteří a synovců. Druhá teorie „Já pomohu tobě, na oplátku ty mně“ vysvětluje altruistické chování mezi jedinci, kteří příbuzní nejsou. Mluví se o recipročním altruismu. Lidé se však od všech živočichů odlišují tak vysokou mírou spolupráce při lovu, sběru potravin, obraně území, směně a výchově dětí i mezi nepříbuznými jedinci a skupinami, že na její vysvětlení tyto dvě ani další teorie nestačí. „Altruismus vlastně neexistuje,“ říká v této souvislosti často, „mámeli příjemný pocit z toho, že jsme někomu pomohli, je sobeckým ziskem ten příjemný pocit.“ Problém však je, že nepozorovaný psychologický zisk lze přičíst každému činu.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 22/2006, strana 22
Zdroj:
