Komplexní péče při akutních rinosinusitidách
U každé sinusitidy je důležitá včasná diagnóza a adekvátní léčba. Doléčením každé akutní ataky předcházíme komplikacím.
Záněty horních cest dýchacích postihují všechny věkové skupiny. Rhinitis acuta je pro novorozence a kojence závažné onemocnění. Nejmenším dětem musíme nos odsávat, od devátého měsíce věku je možné děti již učit smrkat. Batolata mají nejčastěji etmoiditidu, se stoupajícím věkem jde o maxilární, frontální a nejméně často sfenoidální sinusitidu. U dospělých je 10 % maxilárních sinusitid dentálního původu.
Každá rinosinusitida vyžaduje včasnou diagnózu, adekvátní léčbu a péči o nosní sliznici. Kromě dekongestiv, která můžeme aplikovat pouze sedm dnů, se osvědčuje fyziologický roztok mořské vody. Je vhodný k doléčení akutních zánětů i k prevenci recidiv. Celková léčba zahrnuje antipyretika, mukolytika, při bakteriálním původu antibiotika.
Záněty horních cest dýchacích patří mezi nejčastější příčiny nemocnosti ve všech věkových skupinách. Etiologie bývá zpočátku virová, v 50 % se uplatňují rinoviry, dále adenoviry, koronaviry, virus influenzae a parainfluenzae. Na virem poškozenou sliznici pak někdy nasedá bakteriální infekce, hlavními respiračními patogeny jsou Haemophilus influenzae, Streptococcus pneumoniae, Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes, Branhamella catarrhalis.
Rhinitis acuta novorozenců a kojenců
Pro tuto věkovou skupinu je akutní rýma vážným onemocněním. Novorozenec nemůže dýchat ústy, je to dáno anatomií – jazyk vyplňuje větší část dutiny ústní a epiglottis je uložena výše. Na rozvoji dýchání ústy se podílí vývoj chrupu a žvýkání, pokles hrtanu o jeden až dva krční obratle v prvních šesti měsících a neurologické vyzrávání. Doba, za kterou se kojenec naučí dýchat ústy, je individuální, u někoho trvá týdny, jindy měsíce. Malé rozměry nosních dutin a neúplná zralost imunitního systému jsou důvodem častějších rým u kojenců. Při rinitidě nastává překrvení sliznice, ztížené dýchání nosem až jeho ucpání, objevuje se vodnatá sekrece. Kojenec má problémy při jídle, špatně spí. Může být i zvýšená teplota a dráždivý kašel či zvracení ze zatékajícího hlenu.
Doporučená léčebná opatření zahrnují zvýšenou polohu hlavičky, odsávání nosního sekretu třikrát denně před jídlem. Odsávačky by měly být účinné, bezpečné, se snadným zacházením a čistěním. Použití dekongestiv je potřeba zvážit, jejich aplikace do nosu by měla být krátkodobá, jako součást léčby můžeme doporučit fyziologický roztok mořské vody, který má následující účinky. Působí dezinfekčně a protizánětlivě, opláchne nosní sliznici a zbaví ji sekretu, zvlhčováním napomáhá její regeneraci a urychluje návrat fyziologické obranyschopnosti. Vhodný způsob léčby je prvních pět až sedm dnů podání dekongestiva a fyziologického roztoku mořské vody, další týden již pouze fyziologického roztoku mořské vody. Již od devíti měsíců lze dítě učit správně smrkat. V praxi vidíme často, že děti nosní sekret „nasávají“, čímž napomáhají vzniku středoušních zánětů. Důležitá je častá výměna kapesníků, preferovány jsou papírové a důsledné mytí rukou. Nemocný je maximálně infekční v prvních dvou dnech nemoci. Samozřejmostí je dostatek tekutin a antipyretik při teplotě, preferovány jsou přípravky s obsahem paracetamolu.
Rinosinusitida batolat a starších dětí
I v tomto věku patří rinosinusitida k častým onemocněním, a vzhledem ke krátkodobé imunitě se může víckrát opakovat. Současně se zduřením nosní sliznice a sekrecí z nosu nastává i reakce na sliznici vedlejších dutin nosních. Batolata mají nejčastěji etmoiditidu, se stoupajícím věkem jde o maxilární sinusitidu, frontální sinusitidu a nejméně často sfenoiditidu. Pacient má teplotu, bolesti hlavy, větší dítě umí lokalizovat maximum bolesti nad postiženou dutinou. Postižení tubární sliznice může vést k mezotitidě, u větších dětí k přechodné převodní nedoslýchavosti. Při sestupu infekce vzniká laryngotracheobronchitida. Léčba je symptomatická – celkově antipyretika, dostatek tekutin, zvýšený přísun vitaminů. Lokální dekongestiva doplňujeme v prvním týdnu použitím fyziologického roztoku mořské vody s příměsí mědi. Měď má baktericidní a protizánětlivé účinky, je důležitým kofaktorem řady enzymatických pochodů, některé komponenty imunitního systému jsou přímo závislé na mědi. Ve druhém týdnu pak tento roztok doléčí sliznice a urychlí jejich regeneraci, a tím i funkčnost. Celkově podáváme dětem sekretolytika, preferujeme přírodní přípravky, které současně uvolní ústí paranasálních dutin, a pacient sekret vysmrkává. Antibiotika jsou indikována při přetrvávání obtíží přes uvedenou léčbu, tj. zejména při teplotách a bolestech hlavy, pro bakteriální původ svědčí i zvýšené CRP.
Adenoidní vegetace – možná příčina recidiv
Při recidivujících rinosinusitidách myslíme na adenoidní vegetace jako možnou příčinu a indikujeme adenotomii v klidovém období, kdy je pacient bez infektu, a u alergiků mimo sezónu. Další příčinou recidiv jsou určité anatomické varianty (deviace septa, deformity střední skořepy), které mohou zužovat ostiomeatální jednotku, tj. oblast ve středním nosním průchodu, kam jsou drénované přední etmoidní sklípky, maxilární a frontální dutiny.
Rinosinusitida adolescentů a dospělých
V léčbě virových zánětů opět vystačíme s antiflogistiky a lokální léčbou – dekongestiva a fyziologický roztok mořské vody s mědí první týden, druhý týden pouze tento roztok. Při bakteriální infekci jsou indikována antibiotika, nejlépe podle citlivosti, podáváme je často 10 až 14 dnů. Celkově podáváme léky, které působí dekongesci v oblasti ostií paranasálních dutin. Při empyému antrum Highmori má nemocný kromě teploty bolest či tlak ve tváři, případně infiltraci a otok této oblasti. Pracovní diagnózu stanovíme na základě fyzikálního vyšetření – výstup 2. větve trigeminu je bolestivý, na RTG snímku vedlejších dutin v poloaxiální projekci je hladinka sekretu v antru. Otolaryngolog nabídne pacientovi jako léčebnou metodu punkci antrum Highmori s výplachem vlažným fyziologickým roztokem. Deset procent maxilárních sinusitid je dentálního původu, nejčastěji z oblasti kořenů druhého premoláru a prvního moláru. Infekce je zde často anaerobní, sekret je páchnoucí a vyléčení vyžaduje spolupráci stomatologa. Frontální sinusitida se projevuje lokálně bolestí v čele, bolestivý je v poklep v nadočnicové oblasti i výstup první větve trigeminu. Na sphenoiditis acuta nás upozorní bolesti hlavy v záhlaví, při vyšetření vidíme za uvulou stékat hlenohnis. Diagnózu potvrdí RTG snímek v axiální projekci.
U každé sinusitidy je důležitá včasná diagnóza a adekvátní léčba. Doléčením každé akutní ataky předcházíme komplikacím. U recidivujících rinosinusitid je vhodná dlouhodobá péče o sliznice v této oblasti, osvědčený je fyziologický roztok mořské vody bez přísad. Při chronických obtížích přichází v úvahu chirurgická korekce anatomických variant – septoplastika. Moderní metodou je funkční endonasální chirurgie, při které je z endoskopického přístupu rozšiřována oblast ostií.
Zdroj: