Komplexní regionální bolestivý syndrom
Komplexní regionální bolestivý syndrom je samostatně definované onemocnění, které vzniká z dosud ne zcela objasněných příčin, z velké části z dysregulace na více úrovních nervového systému. správná klinická diagnóza onemocnění působí často obtíže zejména u pokročilých stadií. bolest jako zásadní diagnostický klinický příznak a změna trofiky tkání bývá často jedinou symptomatologií onemocnění. diagnostické rozpaky často vedou k terapeutickým omylům, nejsou výjimkou ani opakované operační výkony alterované oblasti, které vedou ke zhoršení celkové symptomatologie krbs. léčba tohoto onemocnění je předmětem dlouhodobých diskusí a existuje pouze omezený počet randomizovaných studií, které prokazují specifickou účinnost určité terapie na toto onemocnění. v léčebné strategii je vždy nezbytné sledovat všechny modality onemocnění a cíleně vybrat preparát či metodu na dominující příznak (bolest, otok atd.), současně však nezanedbávat celkové projevy komplexního regionálního bolestivého syndromu. onemocnění svým charakterem a mnohotnými a často nestandardními projevy vyžaduje komplexní přístup, a proto jeho pokročilé formy jsou často řešeny multidisciplinárními týmy v centrech bolesti.
Komplexní regionální bolestivý syndrom je termín označující různé bolestivé stavy, které vznikají převážně jako následek úrazu, jsou regionálně lokalizovány, vyznačují se klinickými změnami s maximem distálně od místa prvotní noxy; klinické změny přesahují svojí intenzitou i trváním očekávaný průběh základního postižení, mohou vyústit do výrazné poruchy pohybových funkcí a jeví různou progresi v čase.1
Historie
V roce 1851 Claude Bernard (1813–1877) jako první identifikoval bolestivý syndrom, který vzniká z dysfunkce sympatického nervového systému. Jeho žák S. Weir Mitchell (1829–1914) prosazoval jako první pojem „causalgia“, když popisovali typ onemocnění u veteránů americké občanské války. Pojem pochází z řeckého „kausis“, což znamená teplo a „algos“ bolest. Termín „reflexní sympatická dystrofie“ začal jako první používat J. Evans. Tento termín byl potom dlouho používán jako název pro komplexní regionální bolestivý syndrom, resp. pro jeho první typ.
V roce 1921 německý neurolog H. Pette popsal hemisenzorický deficit a ohraničenou bolest u čtyř pacientů, kteří podstoupili sympatektomii pro chronickou obstrukční plicní chorobu a komplexní regionální bolestivý syndrom. 2 Tato historická zkušenost se ukázala jako velmi instruktivní a poučná při terapeutických blokádách sympatiku v traumatizované oblasti. Reid a Eckstein (1924) a také slavní algeziologové Leriche a Fontaine (1925) popsali neuropatickou bolest a senzorické postižení v oblasti horního kvadrantu těla po poškození sympatického systému.3,4 Je nezbytné zmínit i historickou zásluhu našeho lékaře K. Mikeše, který významně přispěl k porozumění celé symptomatologie komplexního regionálního bolestivého syndromu a publikoval zajímavá terapeutická doporučení, která využíváme dodnes, jak je uvedeno v další části článku.5 Popsal velmi výstižně příznaky komplexního regionálního bolestivého syndromu a navrhl farmakologickou léčbu, která logicky vychází z celkové symptomatologie onemocnění s dopadem na trofické i vegetativní změny a současně působí dobře analgeticky.
Proběhlo několik jednání na úrovni IASP (International Association for the Study of Pain), která se věnovala taxonomii a definování komplexního regionálního bolestivého syndromu; z nich nejdůležitější byla konference v Orlandu v roce 1994, která stanovila kritéria hodnocení tohoto syndromu, a tím určila jasná pravidla ke stanovení této diagnózy. V roce 2004 byla v Budapešti znovu diskutována diagnostická kritéria a bylo konstatováno, že rozdělení na .....
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl.4/08, strana 26
Zdroj: