Komplikace diabetes mellitus
Homeostáza metabolismu glukózy má pro fyziologický stav organismu základní význam. Její porucha se může projevit jak akutně, tak pozvolna, kdy vede k patologickým stavům ohrožujícím zdravotní stav pacienta. Vystupňování akutní poruchy ohrožuje postiženého i na životě. Poznání mechanismů jejího vzniku pak umožňuje poruchu včas diagnostikovat, správně léčit a v neposlední řadě jí i předcházet. Poruchy lze rozdělit podle rychlosti vývoje na akutní a chronické a jejich výskyt při diabetu lze označit za jeho komplikace.Akutní stavy při diabetu
Náhlá porucha metabolismu glukózy může být podmíněna jak jejím poklesem (hypoglykémií) při nadměrné utilizaci glukózy, tak naopak jejím vzestupem (hyperglykémií) při nedostatečné utilizaci glukózy. Oba stavy mohou způsobit výrazné klinické projevy s plynulým přechodem do kómatu, které bezprostředně ohrožuje život, nezahájí-li se včas potřebná léčebná opatření.
Hypoglykemické kóma
Komatózní stav, při němž se rozvine porucha vědomí v důsledku poklesu koncentrace glukózy v krvi, se označuje jako hypoglykemický. Obecně může být příčinou hypoglykémie řada klinických jednotek či stavů, které lze podle mechanismu vzniku (patogeneze) rozdělit na hypoglykémie ze sníženého přísunu glukózy do krve a na hypoglykémie ze zvýšené utilizace glukózy. Při diabetu vzniká hypoglykémie v důsledku léčby hypoglykemizujícími farmaky (inzulinem, deriváty sulfonylmočoviny či jinými inzulinovými sekretagogy). Hypoglykémie může být definována biochemicky při hodnotách nižších než 3,6 mmol/l nebo klinicky při manifestních projevech aktivace sympatoadrenálního systému (palpitace, pocení, tachykardie, bledost kůže, hlad) s glykémiemi obvykle mezi 3,0 až 3,6 mmol/l nebo projevech neuroglykopenie (nesoustředěnost, bolesti hlavy, poruchy zraku, diplopie, změny chování s agresivitou nebo apatií, spavost, dezorientace, epileptické křeče až kóma), které bývají při hodnotách glykémie pod 2,8 mmol/l. Diabetik může vnímat stav jako hypoglykémii při prudkém poklesu koncentrace glukózy z vysokých hodnot, aniž by dosáhl skutečných laboratorních hodnot pod 3,6 mmol/l. Chybění odpovědi kontraregulačních hormonů, především glukagonu a adrenalinu, znemožňuje diabetikovi rozpoznávat hypoglykémii, což může vést k závažným stavům ohrožujícím život. Podobně dochází k otupenému vnímání při opakovaných hypoglykemických příhodách, kdy se zvyšuje práh pro vnímání hypoglykémie. Četné hypoglykémie mohou pak zanechávat trvalé změny v centrálním nervovém systému projevující se nápadným poklesem intelektových schopností, zejména u dětských diabetiků. Diagnóza hypoglykémie se potvrdí ze vzorku krve odebraného před zahájením léčby.Hypoglykémie se často dostavuje při léčbě inzulinem po vynechání jídla nebo po zvýšené fyzické námaze. Promptní ústup příznaků s obnovou plného vědomí po intravenózní aplikaci glukózy (20–60 ml 40% glukó- zy) a následné konzumaci potravy nevedou obvykle k nezbytné hospitalizaci. Protrahovaný hypoglykemický stav je však důvodem k přijetí pacienta a objasnění příčiny. V případě perorálních antidiabetik jde nejčastěji o hypoglykémii po derivátu sulfonylmočoviny u starších osob, kdy po nitrožilně podané glukóze sice dochází ke zlepšení, ale po přerušení dodávky glukózy pacient upadá opět do hypoglykémie. Stav proto vyžaduje hospitalizaci s monitorováním glykémií až 72 hodin. Závažná může být hypoglykémie po požití alkoholu v kombinaci s vynecháním jídla (dochází k vyčerpání zásob glykogenu a k zablokování glukoneogeneze). Příčina hypoglykémie by měla být vždy vysvětlena a diabetik poučen o její možné prevenci.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 7/2005, strana 67
Zdroj: