Konference „Proměny těla a duše“ – 100 let sanatoria na Pleši

Již čtvrtá multioborová konference, tentokrát na téma „Proměny těla a duše“, se uskutečnila začátkem listopadu v Nemocnici Na Pleši, a to v kontextu letošních oslav 100. výročí založení tohoto zdravotnického zařízení.

Série přednášek pokrývala nezvykle široké spektrum témat. Zaměřila se např. na otázky, zda budeme všichni vypadat jako Angelina Jolie a Brad Pitt (H. Haškovcová), zda nám estetická operace zaručí šťastnější a kvalitnější život (R. Šmucler), jaké jsou proměny těla a duše v čase (L. Janáčková), jaké jsou právní dopady iatrogenního poškození pacienta (P. Šustek), jaký je a měl by být vztah lékaře a pacienta (J. Hořejší), jak vypadá onkologická diagnóza očima pacienta (J. Malčánková, V. Bílková) a jak nazírá na proměny těla a duše čínská medicína (I. Feliciani). V úvodu ale zaznělo sdělení věnované jubileu Nemocnice Na Pleši. Přednesla je as. MUDr. Alexandra Aschermannová, která třicet let působila ve funkci primářky onkologického pracoviště a dvacet let ve funkci ředitelky Onkologického a rehabilitačního ústavu.

Připomněla, že v 19. století patřila tuberkulóza k nejnebezpečnějším a nejzákeřnějším onemocněním (umíral na ni každý sedmý člověk) a zakládání specializovaných sanatorií bylo jedním z mála pokusů, jak proti ní bojovat. Na základě doporučení mezinárodního sjezdu, konaného roku 1898 v Berlíně, vznikl v roce 1901 z iniciativy českých lékařů i dobrovolníků Český pomocný zemský spolek pro nemocné plicními chorobami v Království českém, jehož předsedou se stal prof. Emerich Maixner. Na stavbu Sanatoria Na Pleši pro nemocné plicními chorobami spolek shromažďoval finance odbornou i osvětovou činností, sbírkami, loteriemi, bazary nebo bály. Dodnes je v Nemocnici Na Pleši pokladnička, do které mohl každý přispět, takže na sanatorium se vlastně sbíralo jako třeba na Národní divadlo. Pro zrod sanatoria bylo klíčové rozhodnutí knížete Josefa Colloredo‑Mansfelda a jeho manželky Yvonny z roku 1907 věnovat pro jeho výstavbu 160 ha pozemků na jižním svahu kopce Pleš v katastru Nová Ves pod Pleší. Již 6. prosince 1908 byl slavnostně položen základní kámen a v roce 1912 zahájena vlastní stavba. Slavnostní otevření dokončeného sanatoria se konalo jen o čtyři roky později, 2. února 1916, při příležitosti 60 let panování císaře Františka Josefa I.

Hlavní léčebná budova se dvěma křídly, zdobená novobarokními a secesními prvky, v té době měla pokoje s jedním, dvěma a šesti lůžky a šest leháren. Byla v ní i knihovna, čítárna, hovorna, denní místnosti, kanceláře, lékárna, rentgen, operační sál, laboratoř, hydroterapie, inhalatorium a kaple. Další součástí areálu byly vily pro ředitele a primáře, kuchyňský trakt s jídelnou, strojovna s kotelnou, prádelna, infekční pavilon a dezinfekční stanice. Sanatorium mělo i vlastní vodovod s čerpací stanicí a vodojemem, parní prádelnu a mandlovnu, ústřední topení, zařízení na dezinfekci prádla i celých lůžek, vlastní zdroj vody a kanalizační síť ukončenou velkou biologickou čisticí stanicí, vlastní malé hospodářství pro pěstování květin, zeleniny, ovoce i drobné zvěře pro kuchyň a rozsáhlý park. Výstavba dvou pavilonů v roce 1918 zvýšila kapacitu na 360 lůžek. První personál na Pleši zajišťoval řád Milosrdných šedých sester, prvními pacienty byli vojáci vracející se z bojišť první světové války. V čele sanatoria stáli jako ředitelé prof. MUDr. R. Eiselt nebo doc. S. Basař.

V 1. polovině 20. století byla léčba TBC jen konzervativní, s pobytem na čerstvém vzduchu (lehárny, procházky, otužování, solux), kvalitní stravou a fyzickým šetřením (klidový režim, psychoterapie). Se vznikem a rozvojem oboru ftizeologie zabývajícího se tuberkulózou plicní i mimoplicní, zaváděním antituberkulotik a nekauzální operativou kavernózních forem se postupně od pouhého sanatorního režimu přecházelo k aktivnějším formám terapie. Byly rozšiřovány laboratoře, přibylo pracoviště bronchologie i jednotka chronické respirační insuficience, byla zahájena péče o nespecifické stavy (CHOPN, astma). V 60. až 80 letech minulého století se tak na Pleši zformoval specializovaný pneumologicky ústav, v jehož čele stáli prim. Slavomír Antoš nebo doc. Josef Kropáček.

V roce 1982 bylo na základě nárůstu incidence zhoubných nádorů v ČR rozhodnuto o reprofilizaci ústavu – ve spolupráci s Onkologickou klinikou 1. LF UK a VFN v Praze byly otevřeny tři lůžkové stanice (91 lůžek) pro onkologicky nemocné Středočeského kraje a Prahy, svou práci zahájila laboratoř pro hormonální dependenci, podpůrná i paliativní péče. V roce 1987 zahájilo svou činnost pracoviště radioterapie s kobaltovým ozařovačem.

K významným změnám zaměření i organizační struktury ústavu došlo po roce 1989 v souvislosti s rozvojem oboru onkologie a zavedením oboru léčebné rehabilitace. A jestliže před rokem 1989 byla Nemocnice Na Pleši vždy nadregionálním zdravotnickým zařízením se zřizovatelem MZ ČR, poté se jejím zřizovatelem stal Krajský úřad Středočeského kraje, nyní funguje jako nemocnice soukromá.

Současné odborné zaměření představuje onkologie, léčebná rehabilitace a pneumologie. Onkologie zahrnuje péči ambulantní i lůžkovou, JIP, stacionář, paliativní jednotku, moderní radioterapii i zařízení pro následnou péči. Působí zde i výukové pracoviště 1. LF UK. Obor léčebné rehabilitace se na Pleši rozvíjí od 90. let 20. století a jeho ambulantní a lůžková kapacita i moderní přístrojová technika (včetně elektroléčby, vodoléčby, laserové terapie či lymfodrenáží) se postupně rozšiřují. Rovněž pneumologie v duchu své stoleté tradice v tomto zařízení zvyšuje kapacity své ambulantní i lůžkové péče.

V areálu dnes působí i řada specializovaných ambulancí – interní, chirurgická, gastroenterologická, urologická, gynekologická, neurologická či psychologická. Ke komplementu patří laboratoře hematologie a biochemie, pracoviště rtg a sonografie, nutriční poradenství a sociální péče.

Úspěšná konference byla tedy k významnému stoletému výročí ústavu vítaným dárkem.

Zdroj: