Kongres alergologů a imunologů – od experimentu ke klinické praxi

Téma sjezdu – od experimentu ke klinické praxi – vyjadřuje trend současné medicíny, provázanost základního výzkumu a kliniky, která má v alergologii a klinické imunologii dlouholetou tradici. Program sjezdu tuto provázanost reflektoval, a stal se tak festivalem imunologie složeným z příspěvků ze špičkového vědeckého výzkumu i z denní praxe klinických imunologů a alergologů.

„Vrcholné setkání českých a slovenských alergologů a imunologů v Praze je svým způsobem ojedinělá a historicky významná událost. V našem hlavním městě se totiž obdobná akce dosud nekonala. Praha hostila pouze samostatný VII. kongres České imunologické společnosti a Slovenské imunologické společnosti v roce 1994,“ uvedla ve svém zahajovacím proslovu mimo jiné prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., přednostka Ústavu imunologie 2. LF UK a FN Motol v Praze a místopředsedkyně České společnosti alergologie a klinické imunologie.

Prof. MUDr. Václav Špičák, CSc., upozornil na zarážející skutečnost, že v současné době uvádí Ministerstvo zdravotnictví ČR celkem 83 lékařských oborů. Pouze u 23 z nich je ve vzdělávacím programu uveden požadavek na soubor teoretických znalostí z oboru alergologie a klinické imunologie. U dalších šesti je požadována znalost nebo orientace jen dílčí (laboratorní testy, genetika imunitního systému, imunologie bez alergologie, dílčí potravinová alergie).

„Program 25. sjezdu CSAKI a SSAKI a 12. kongresu ČIS a SIS potvrzuje, že imunologie i obor alergologie a klinické imunologie v České i Slovenské republice může z teorie nabídnout mnoho do medicínské praxe. Studium českých vzdělávacích programů ukazuje, že o tom naléhavě musíme přesvědčit v mezioborovém dialogu i ostatní lékařské obory,“ říká prof. Špičák.

Kongres alergologů a imunologů – od experimentu ke klinické praxi

Zájem o historicky první společné setkání České společnosti alergologie a klinické imunologie a České imunologické společnosti byl opravdu veliký, což je důkazem toho, že obec lékařů, přírodovědců, dalších odborných pracovníků, studentů, laborantů a sester pracujících a bádajících v oboru alergologie a imunologie se neustále zvětšuje. Alergologická společnost, která vznikla v roce 1957, měla např. ještě v roce 1969 jen 210 členů. Dnes má Česká společnost alergologie a klinické imunologie přes 1 200 a Česká imunologická společnost kolem 600 členů. Stoupá i počet účastníků společných setkání: sjezd v roce 2002 v Karlových Varech navštívilo 970 osob, v Brně v roce 2004 už 1 151 a v Hradci Králové před dvěma lety 1 354. Letošní společnou odbornou akci těchto dvou společností podle odhadů navštívilo kolem 1 500 účastníků.

„Osmičkové“ milníky imunologie

Letopočty končící osmičkou mají pro českou historii tradiční význam. Některá data přispěla svými událostmi k rozkvětu vzdělanosti a státnosti, některá naopak pokrok na dlouhou dobu zabrzdila. Významným osmičkám v historii oboru alergologie a klinické imunologie se ve svém zahajovacím proslovu věnovala také prof. Bartůňková. Připomněla, že osmičky přinesly české imunologii a alergologii hned několik významných osobností: Kulaté životní výročí letos oslavili dlouholetý předseda České imunologické společnosti prof. Ivo Hána (1928) a jeho následovnice ve funkci a vedoucí sekce Imunologie a gnotobiologie Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR prof. Helena Tláskalová (1938).

Rok 2008 je pro českou imunologii význačným datem také díky prestižnímu ocenění oboru alergologie a klinické imunologie a jeho významné osobnosti: Předsednictvo ČLS JEP udělilo letošní medaili Jana Evangelisty Purkyně prof. Terezii Fučíkové, která se podstatným způsobem zasloužila o rozvoj klinické imunologie. Prof. Bartůňková také uvedla přehled „osmičkových“ výročí v oboru alergologie a imunologie:

1698    První vědecká publikace o léčbě astmatu (Sir John Floeyr).

1798    Zavedení očkování proti neštovicím a vědecká publikace na toto téma (E. Jenner).

1808    V Anglii vznikl první Národní vakcinační ústav za podpory vlády za účelem zavedení očkování do praxe a eradikace neštovic. V témže roce se narodil Američan John A. Sweet (předpokládal, že prvotní příčinou astmatu je bronchiální zánět).

1888    E. Roux a A. E. J. Yersin purifikovali difterický toxin jako první definovaný antigen. Také byl poprvé izolován z kakaovníku methylxantin theofyllin.

1898    Paul Ehrlich formuloval svoji teorii postranních řetězců – první teorii tvorby protilátek. Rovněž byl objeven adrenalin.

1908    Byla udělena Nobelova cena Paulu Ehrlichovi a Iljovi Mečnikovovi za přínos k objevům mechanismů imunity. V témže roce se narodil Max Samter (jako první provedl bronchoprovokační test histaminem a alergenovým extraktem).

1938    Narodil se Švéd S. G. O. Johansson, objevitel IgE.

1948    G. D. Snell (pozdější laureát Nobelovy ceny) poprvé připravil kongenní kmeny myší (přispělo to k zásadnímu výzkumu molekul tkáňové slučitelnosti a transplantační imunologie). O. Ouchterlony popsal techniku dvojité imunodifuze v gelu, stala se dlouho používaným nástrojem v identifikaci proteinů.

1968    V USA byla poprvé provedena transplantace kostní dřeně u dvou pacientů s primárními imunodeficiencemi.

1978    Japonský vědec S. Tonegawa (pozdější nositel Nobelovy ceny) objevil přeskupování úseků genů pro imunoglobuliny, jakožto základního principu tvorby velkého repertoáru specifit protilátek. S. Nathenson aj. L. Strominger určili primární strukturu prvních MHC proteinů.

1998    Udělena Nobelova cena za objev NO – oxidu dusnatého (R. F. Furchogott, L. J. Ignarro, F. Murad).

2008    Udělena Nobelova cena za objev HIV – původce syndromu získané imunodeficience (S. Barre-Sinoussi a L. Montagnier).

Zdroj: