Kongres alergologů a imunologů - od experimentu ke klinické praxi
Nárůst alergických reakcí na latex je spojen se zvýšenou spotřebou latexových výrobků a také se zvyšujícím se výskytem atopie v populaci, upozornila ve svém sdělení MUDr. Bronislava Novotná, Ph.D., z Fakultní nemocnice v Brně. Z přírodního kaučuku bylo detekováno více než 250 odlišných polypeptidů, z nich je 25 schopno vyvolávat IgE mediované reakce. The International Nomenclature Committee of Allergens dosud klasifikovala 13 latexových proteinů. Ve všeobecné populaci se alergie na latex vyskytuje u méně než jednoho procenta osob. Častěji se latexová alergie vyskytuje u zdravotníků (8 až 17 %) a pracovníků v latexové výrobě. Rizikovými skupinami jsou dále pacienti s četnými operacemi a chirurgickými výkony, pacienti s potravinovými alergiemi (až 11 %) a všichni atopici. U dětí se spina bifida se s latexovou alergií setkáváme až v 68 % případů.
Latex vyvolává I. typ imunopatologické reakce – zprostředkované IgE (rhinokonjuktivitida, astma, urtikaria, angioedém a anafylaktický šok) a IV. typ reakce – zprostředkované T buňkami. Od této kožní reakce je nutno odlišit iritační kontaktní dermatitidu, která není alergickou reakcí. Diagnóza alergie na latex je založena na podrobné anamnéze klinických potíží ve vztahu k expozici latexu nebo s latexem zkříženě reagujících potravin (tzv. latex –fruit syndrom) a z fyzikálního vyšetření. Výběr diagnostických testů je dán klinickými projevy: prick testy standardizovaným alergenem při suspektní alergické reakci I. typu a epikutánní testy u projevů kontaktní dermatitidy. Dále jsou užívány testy k detekci specifického IgE v séru pacienta, využívají se rekombinantní alergeny a nověji jsou zkoušeny také buněčné techniky (testy aktivace bazofilů, uvolňování cytokinů).
Mezinárodní doporučení týkající se alergie na latex zdůrazňují eliminaci latexových alergenů, vybavení pacienta průkazem o latexové alergii, důsledné označení latexových výrobků a vybavení pohotovostním setem v případě anafylaktické reakce. Zvláštní pozornost je věnována zdravotnictví, kde je potřeba akceptovat postupy preventivních opatření jako používání nepráškových rukavic s nízkým obsahem latexu, u osob již alergických používání pouze nelatexových rukavic a pomůcek. V léčebných postupech se zavádí specifická alergenová imunoterapie parenterálními i sublinguálními vakcínami.
Imunoterapie tuberkulózy
Prof. Ivanyi z Londýna například ve svém sdělení představil nové možnosti v imunoterapii tuberkulózy (TB), která ve světe každoročně postihuje kolem osmi milionů lidí, z nichž tři miliony umírají. Tato zdravotní kalamita je důsledkem několika okolností:
• výskyt nemoci je ve vztahu k sociálně-ekonomickým životním podmínkám,
• BCG vakcinace nechrání proti nejčastější plicní formě onemocnění,
• diagnóza se stanovuje teprve po transmisi infekce v populaci,
• chemoterapie se, zejména v chudých částech světa, dodržuje neúplně a nesprávně.
Od současného výzkumu se očekává zlepšení této situace. Imunologické aspekty jsou klíčové pro pochopení patogeneze a pro vývoj účinné profylaktické vakcíny a imunoterapie. Současné studie jsou především zaměřeny na imunogenicitu a modulační vlastnosti mykobakteriálních molekul, dále na okolnosti vedoucí k latenci, reaktivaci nebo pomnožení tuberkulózního bacilu v mikrofázích, mechanismy vedoucí k orgánově predilekčnímu postižení plic, vakcinaci pomocí rekombinantních antigenů a vývoj imunodiagnostiky. Prof. Ivanyi se svým týmem pracuje na vývoji účinné lidské IgA monoklonální protilátky. Působení lidské IgA protilátky by mělo být závislé na známém lidském CD89 receptoru, který je spojován se silným prozánětlivým efektem, a proto analýza pasivní protekce si vyžaduje infekci CD89 transgenních myší.
Enigma začátku 21. století: pluripotentní kmenové buňky
Kongres ČSAKI 2008 uzavřel profesor Ivo Hána velice aktuální přednáškou o nejnovějších poznatcích ve studiu kmenových buněk. V posledních desetiletích byly publikovány překvapivé a stále hojnější zprávy o zjištění pluripotentních kmenových buněk (PSCs) v nejrůznějších tkáních dospělých osob. Dokonce bylo potvrzeno, že PCSs izolované např. z tukové tkáně mohou dát vznik kardiomyocytu nebo chondrocytu. Tyto buňky z dospělých jedinců jsou dnes běžně nazývány dospělé kmenové buňky (adult stem cells – ASCs) a jsou předmětem vzrůstajícího zájmu, neboť mohou být využity pro autologní transplantaci, která nevyvolá nežádoucí imunitní reakci proti embryonálním buňkám od cizího jedince (allogenní konflikt). Navíc odpadá velice problematická nutnost získávat embrya.
Prof. Hána ve svém sdělení představil nejnovější výsledky z oblasti experimentů i klinických pokusů. Buňky ASCs byly dnes prakticky izolovány téměř ze všech tkání lidského těla, do většiny tkání se tyto buňky také transformují. Zdá se, že nejvýhodnější bude získávání tzv. mezenchymálních ASCs (MASCs) z periferní krve či dřeně nebo ASCs z tukové tkáně (adipose-derived ASCs – ADASCs).
V regenerační medicíně byl již prokázán pozitivní vliv transplantace ASCs na hojení nervů, cév a jiných buněk nejen po úrazech, ale např. i po infarktu myokardu. Z pokusů na zvířecích modelech vyplývá, že v budoucnu by mohly např. transplantace ASCs plně nahradit transplantace Langerhansových ostrůvků u DM 1. typu nebo výrazně ovlivnit Sjögrenův syndrom. Další pozitivní ovlivnění nemoci se očekává také u jiných autoimunitních chorob. Ukazuje se, že MASCs může být dosud nerozpoznaným hráčem ve funkci imunitního systému. Hrají rezidentní MASCs skutečně nějakou roli v endogenních imunitních odpovědích? Otvírá se široké pole dosud neprobádaných vzájemných interakcí mezi ASCs a imunitou. Stále nám tedy zůstává obrovský potenciál v oblasti základního i klinického výzkumu.
Zdroj: