Kongres praktiků. Jak zvládat náročné pacienty i zajistit péči v odlehlých oblastech
Na 12. ročníku Kongresu primární péče, jehož se tradičně zúčastnilo na 1 500 praktických lékařů pro dospělé a praktických lékařů pro děti a dorost a jejich zdravotních sester z celé České republiky, byl dvoudenní program velmi různorodý. Vedle příspěvků na téma primární péče zazněla i řada témat z oblasti kardiologie, akutní medicíny, neurologie a řady dalších oborů.
V současné době svoji praxi v Česku vykonává zhruba 5 500 praktických lékařů, přičemž na jednoho připadá průměrně asi 1 600 pacientů. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR bude již do dvou let každý pátý lékař v ordinaci v důchodovém věku.
Právě problematika zajištění primární péče v některých problematických oblastech byla jedním z řady témat kongresu. Podle sdružení praktiků se s nedostatkem lékařů dnes potýká přibližně třetina obcí a další třetinu problémy v blízkém čase čekají. Přitom v obcích do tisíce obyvatel, kde jsou problémy největší, žije 17 procent obyvatel. I proto se v rámci kongresu hovořilo například o tom, že by studenti lékařství před specializací mohli dostávat seznamy volných místech na venkově, kde chybějí praktičtí lékaři, včetně informací o dotační podpoře ministerstva či pojišťoven pro otevírání praxí. Ačkoli ministerstvo zdravotnictví spustilo již v roce 2016 dotační program pro otevírání nových praxí (do 250 000 Kč ročně podpoří mzdu sestry a až 250 000 korun přidá na vybavení ordinace), v prvním roce se přihlásili pouze dva žadatelé, loni dvacet. Navíc o zvýšení bonusu pro lékaře v odlehlých oblastech jsou dnes již ochotny jednat i zdravotní pojišťovny.
Přednášky pokrývaly obrovské spektrum problematiky, od právní problematiky a ZP přes vyšetřovací metody v minulosti, současnosti i budoucnosti až po oblíbené kasuistiky. „Lékař je lékem sám o sobě – musí se umět dávkovat a znát svoje nežádoucí účinky,“ byla jedna z vět, která zazněla od psychiatra MUDr. Radkina Honzáka, CSc., v rámci přednášky Psychopati mezi námi a Humor a smích v životě a v medicíně, kdy se pokusil praktické lékaře přimět v rámci ne vždy snadné praxe i k využívání humoru a připomenout léčebný efekt smíchu. „Desetiminutový hurónský smích vyvolá dvouhodinový protibolestivý efekt, povzbudí zažívání, aktivuje krevní oběh, působí jako prevence infarktu, podporuje imunitu. Lékař, který umí zvládnout humor, má v rukou mocný nástroj, který mu pomůže s léčbou. Kromě toho smysl pro humor lékaře v očích pacienta zlidšťuje a usnadňuje komunikaci, jež je podstatnou a – bohužel – podceňovanou součástí každé terapie,“ uvedl MUDr. Honzák, podle něhož si čeští lékaři dosud více zakládají na svém umění léčit než na vřelosti. „Přitom právě to druhé pacienti nejvíce vnímají a oceňují, zájem okolí člověka pozvedá a pomáhá v uzdravení,“ dodává. Ve druhé části své přednášky se pak zaměřil na rozeznání psychopatů v ordinaci lékařů a nastínil, jak s takovými lidmi jednat.
K velmi diskutovaným tématům patřila problematika demence. V přednášce Role praktického lékaře v péči o pacienty s demencí se této velmi aktuální problematice věnovala gerontoložka doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. „Lidí s různými formami demence přibývá a praktičtí lékaři jsou první, kteří mohou odhalit počínající příznaky choroby u svých pacientů. Bohužel přibližně třetina lidí se tuto diagnózu dozví se zpožděním. Někdy má okolí i lékař tendence u mladších seniorů přisuzovat občasnou zmatenost stresu, u starších zase věku. Existuje řada testů, jak počínající demenci odhalit. Tím nejjednodušším je nechat pacienta nakreslit hodiny a zakreslit konkrétní čas. Tak lze odhalit kognitivní poruchu, například počínající Alzheimerovu nemoc,“ říká doc. Holmerová. V rámci této přednášky se účastníci dozvěděli, co je a není demence a jaké příznaky by neměli u svých pacientů podceňovat. Praktický lékař by podle doc. Holmerové měl částečně řešit i sociální aspekty a umět poradit příbuzným, co dál. Měl by ale také vědět, kam se obrátit pro radu – například do specializované ordinace či poradny, kontaktního místa České alzheimerovské společnosti. Demence se většinou projevuje u starších lidí a těch neustále přibývá. Odhady hovoří o 10 procentech populace starších 80 let do poloviny tohoto století.
V části věnované kasuistikám čekalo lékaře dokonce herecké vystoupení. Ke své kasuistice s názvem Je nějak divnej si je objednala MUDr. Leonora Gregorová. „My lékaři, obzvláště pak pediatři, máme pocit, že musíme své malé pacienty léčit za každou cenu a odhalovat příčiny obtíží. A pořád se trápíme, když se nám pacient nezdá v normě. Někdy je nutné se zamyslet i nad tím, zda naše pomoc život pacienta zlepší, anebo jestli je lépe ho nechat žít tak, jak je, šťastně a spokojeně. Mně moc pomohl v mém trápení Oskar, hlavní hrdina novely Erica Schmitta Oskar a růžová paní, který svému lékaři uštědřil lekci pokory,“ uvedla a o svůj zážitek se s pomocí Vladimíra Hausera, herce Divadla Husa na provázku, podělila se svými kolegy.
Zdroj: MT