Konkurence pojišťoven, nebo jen její předstírání?
Podle mínění prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven ČR (SZP) a ředitele Oborové ZP zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví Ing. Jaromíra Friedricha, CSc., vstoupilo současné intenzivní období konkurenčního soupeření zdravotních pojišťoven (ZP) do společenského prostředí, které pro to neposkytuje ani dostatečný prostor, ani optimálně nastavená pravidla. Proto se tento proces projevuje velmi nešťastně. „ZP by měly soupeřit především v nabídce dobře organizované a efektivně prováděné zdravotní péče. Ale realita má spíše podobu provizorních prodejců, kteří přemlouvají občana ke změně pojišťovny slibováním nejrůznějších ‚konkurenčních výhod‘, jež mnohdy z hlediska pojistné logiky ani nedávají smysl, komentuje J. Friedrich nynější „náborové aktivity“ některých ZP, které vstoupily na český trh. „Chápu tlak, vyplývající z nutnosti rychle pro obhájení licence získat 50 tisíc klientů. Bylo by ale nedobré, kdyby pak všechny pojišťovny nabízely všem drobné dárečky bez ohledu na chování klienta nebo zdravotnického zařízení. Motivační bonusy za zodpovědné jednání v minulých obdobích i zdravotní prevence jsou určitě namístě, ale pro všechny ZP by měla platit stejná pravidla, konstatuje prezident SZP. Podle jeho slov je třeba předejít nebezpečí, že pojišťovny v zápalu „konkurenčního boje“ ve skutečnosti celou myšlenku konkurence zprofanují.
Pouhá hra na konkurenci?
Důrazný slovník použil ve své prezentaci zdravotní ředitel ZP Agel MUDr. Filip Horák. Současný systém pojišťoven je podle něho velmi konzervativní. „Hrajeme si na konkurenci, ale de facto pouze rozdáváme plavenky či volné vstupenky do fitcentra,“ konstatoval zástupce nového účastníka českého pojišťovenského trhu. „ZP rezignovaly na svou základní úlohu – jsou to instituce, které pouze rozpočtově financují. Vinou paušálního systému úhrad nejdou peníze za pacientem, jak by tomu správně mělo být, a pacient není ani zatažen do procesu léčby, neboť chybí příslušné pojistné produkty. V úhradách za zdravotní péči není zohledněna kvalita ani výsledek léčby,“ doplnil F. Horák.
Změna negativní situace by podle něho měla mít především podobu jednoznačného definování základní péče kryté veřejným pojištěním. V pojistných plánech si ZP musejí konkurovat pouze cenou a nabízenými službami – pacient si bude moci vybrat, kolik hodlá platit a jaká rizika si pojistkou pokryje (což se ale nesmí týkat základního balíku péče). Mělo by dojít ke sloučení zdravotního a nemocenského pojištění, čímž bude dosaženo větší racionality v poskytování péče. Ceny nakupování zdravotní péče musejí vycházet z její kvality, sledované jednoznačnými kritérii (např. prostřednictvím akreditačního řízení, počtu výkonů, personálního obsazení pracoviště atd.).
Pojistné plány (a například bonusové slevy na pojistném) se musejí stát pro klienty motivačním prvkem k racionálnímu chování a preventivní programy reálným prostorem pro posilování pocitu odpovědnosti občana za vlastní zdravotní stav. Úhradová politika musí bezpodmínečně směrovat peníze za pacientem (DRG, výkonový systém plateb apod.).
Stát by měl „vycouvat“
Ředitel Odboru strategie a rozvoje Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a tradiční moderátor semináře MUDr. Pavel Vepřek se domnívá, že cestou ze současného „zmatení rolí“ v působnosti ZP je rozdělení prostředků, které do zdravotního pojištění vstupují, na dvě části. Jednu, s charakterem zdravotní daně by měl vybírat a přerozdělovat stát, druhou by platili občané přímo pojišťovně, kterou si vyberou. Konkurence ZP by se tím dostala do správných mantinelů a hlavní roli by konečně hrála cena pojistky a kvalita služeb konkrétní ZP. „Stát by se neměl montovat do přímého řízení pojišťoven a ušetřený čas věnovat přípravě a korekci pravidel, jakož i provádění účinného dohledu. Takže by měl vycouvat ze správních rad ZP a nechat pracovat instituce, které mají dohled v popisu práce,“ soudí P. Vepřek.
Zdroj: