Korunková: Perspektivní pacienty ztrácíme ve prospěch velkých center

Dostupnost onkologické péče v Karlovarském kraji zůstává omezená, přestože zde působí několik pracovišť a snaha o vznik komplexního onkologického centra trvá. „Nejvíce nás bolí, že i pacientky s malými dětmi musíme kvůli základní biologické léčbě posílat do Plzně,“ říká MUDr. Hana Korunková z Karlovarské krajské nemocnice. V rozhovoru popisuje limity systému, možnosti spolupráce s většími centry i úsilí o získání mladých lékařů do regionu – a přiznává, že ztráta perspektivních pacientů ovlivňuje i statistiky, podle kterých region často neprávem vypadá hůř, než jaká je realita. 

• Jak je v současné době organizována onkologická péče v Karlovarském kraji? Co byste potřebovali?

Onkologická péče v kraji je trochu roztříštěná, ale hlavním poskytovatelem je Karlovarská krajská nemocnice, která má dvě pracoviště. Jedním z nich je nemocnice v Karlových Varech, kde pracuji v onkologické ambulanci – jde sice o menší provoz, ale staráme se o velké množství pacientů.

Jednou týdně k nám dojíždějí lékaři z jiných zařízení. V pondělí se střídají dva kolegové z FN Bulovka, v úterý dochází doc. Luboš Holubec z FN Plzeň, který zde bude navyšovat svůj úvazek.

Druhé onkologické pracoviště, v Chebu, je historicky starší a v oblasti onkologické péče skutečně průkopnické – vzniklo už v 80. letech. Bylo zde i jedno z prvních pracovišť s cyklotronem v republice. Dnes zde působí čtyři lékaři, k dispozici je lůžkové oddělení a tři ambulance – konziliární, chemoterapeutická a radiačněonkologická.

Dalším poskytovatelem je soukromá onkologická ambulance v Sokolově, kterou vede kolega Petr Frydrych. Ten ještě před dvěma lety podával i cytostatickou léčbu, ale v souvislosti se změnami v systému komplexních a regionálních onkologických center – a s přesunem prostředků – tuto činnost omezil. Nyní se více soustředí na dispenzární onkologickou péči.

• Je stále konečným cílem vašeho snažení, aby v Karlovarském kraji vzniklo samostatné komplexní onkologické centrum? A co k tomu chybí?

Ano, to je stále naším cílem. Co nám k tomu chybí? Podle současných kritérií komplexních onkologických center je jednou z podmínek dostupnost dvou lineárních urychlovačů. My máme zatím pouze jeden. Tento požadavek by ale mohl být technicky vyřešen například formou spolupráce s větším komplexním centrem, které by nám umožnilo využívat svůj přístroj – alespoň v určitých časech. Jak přesně by to bylo organizačně nastaveno, to teď nedokážu říct, ale určitě existuje způsob, jak tuto podmínku splnit.

Druhou podmínkou je dostupnost brachyradioterapeutické jednotky, kterou zatím také nemáme. Ale i zde platí, že některá komplexní centra v republice tuto službu zajišťují externě – tedy mají ji smluvně pokrytou jinde. Takže i pro nás by cesta mohla vést právě tudy, přes spolupráci s jiným zařízením.

• Jak do vašeho regionu přitáhnout kolegy se zájmem o klinickou nebo radiační onkologii – případně již atestované lékaře?

Musíme mít akreditaci pro vzdělávání mladých lékařů – to je primární věc, aby nemuseli za předatestačním vzděláním odcházet na větší pracoviště. Aby mohli projít školením už u nás. To je první krok. Dále je potřeba, aby měli perspektivu dalšího studia – navázat úzkou spolupráci s nějakou lékařskou fakultou. Opravdu velmi úzkou spolupráci.

Pomohlo by také poskytovat předstátnicové stáže, například z chirurgie nebo interny – myslím, že to už i nějak běží. Mladí kolegové by tak měli možnost se u nás rozhlédnout.

A pak je důležitý i ten životní „support“ – dostatečné finanční ohodnocení, případně zajištění bydlení. Jinak co se týká té sociálně-relaxační nadstavby, tak v Karlovarském kraji je to opravdu moc hezké. To doporučuji všem.

• Jak je nyní pro nemocné v Karlovarském kraji dostupná centrová léčba? Jak je zde rozvinut projekt delegované preskripce?

Ano. Naše ambulance přešla pod křídla Karlovarské krajské nemocnice teprve v polovině loňského roku – předtím šlo o soukromý subjekt. Od té doby jsme součástí nemocnice a v rámci systému byla regionální onkologická péče delegována Fakultní nemocnicí Plzeň do Chebu.

Díky tomu máme v Chebu delegovanou regionální preskripci a dobře si v tomto směru vyhovíme s kolegy z chebského pracoviště. Umíme to účetně nastavit tak, aby pacienti z Karlových Varů nemuseli kvůli centrové léčbě dojíždět do Chebu.

• Dlouho jste působila v komplexním onkologickém centru. Jak teď snášíte, že vaše možnosti jsou v současnosti omezené – a nikoli z medicínských důvodů? Kde vás to nejvíc limituje?

Špatně. Nejvíc nás to omezuje u mladých žen s karcinomem prsu, kde je jednoznačně doporučena neoadjuvantní biologická léčba – například u HER2 pozitivních nádorů. Přesto to v praxi vázne. Pokud nádor nedosahuje určité velikosti, pacientka tuto léčbu nedostane. Nebudu zacházet do detailů, ale pro mě je těžko přijatelné, že musíme maminky malých dětí posílat kvůli podkožní injekci až do Plzně. To se mi opravdu nelíbí.

• Veškerou svou energii věnujete onkologicky nemocným v Karlovarském kraji. Jak se vyrovnáváte s častým tvrzením, že tento kraj je nejhorší ve všem – včetně onkologie?

Špatně. Ale snažím se proti tomu bojovat všemi dostupnými prostředky, jak vidíte.

• Mnoho inovativních léčiv se dnes posouvá směrem k adjuvantní nebo neoadjuvantní indikaci. Co to pro vás znamená?

Je to pro nás zdroj smutku. Perspektivní pacienty musíme kvůli této léčbě posílat do komplexních center. Z našeho regionu se tak vytrácejí ti, kteří by nám – kdybych to řekla sobecky – mohli udělat hezká čísla. A vracejí se nám potom často až v pokročilém stadiu nemoci… takže tolik k těm našim špatným statistikám.

Rozhovor vznikl u příležitosti kulatého stolu „Kam kráčíš, česká onkologie?“, který uspořádala Onkologická platforma AIFP ve spolupráci s Medical Tribune.