Přeskočit na obsah

Krátce

Jsou onkolytické viry budoucností onkologické léčby?

Navzdory úspěšným kazuistikám si onkolytické viry jako léčba zhoubných nádorů zatím nezískaly pozornost. Pouze sedm klinických studií z této oblasti dosáhlo fáze III a pouze jedna terapie, T‑VEC, byla schválena americkým úřadem FDA. Cílem léčby je použít určité viry k vyhledávání, infikování a zabíjení nádorových buněk a zároveň šetřit buňky zdravé. Onkolytické viry by mohly také potenciálně odhalovat nádory, stimulovat imunitní systém a poskytovat genovou terapii. Když onkolytický virus infikuje nádorovou buňku, kopíruje se, dokud buňka nezemře. V tom okamžiku se uvolní antigeny a chemické látky, které upozorní imunitní systém. Na rozdíl od většiny v současnosti dostupných protinádorových terapií jsou nežádoucí účinky spojené s onkolytickými viry obecně zvládnutelné. Nejčastějším nežádoucím účinkem pozorovaným ve studiích onkolytických virů je mírná horečka.

Po schválení T‑VEC v roce 2015 se zdá, že se pokrok v této oblasti výzkumu zastavil, protože studie zveřejňovaly jen neprůkazné výsledky. Bez dalších dat tedy není jasné, zda jde o selhání koncepce studie, nebo onkolytické terapie jako takové. Stále se zkoumá, jak navrhnout klinické studie, aby správně zachytily složitost onkolytických virů.

Zdroj: https://www.statnews.com/2021/11/30/injecting‑cancer‑patients‑with‑genetically‑engineered‑viruses‑could‑be‑a‑rock‑star‑therapy‑but‑so‑far‑its‑failed‑to‑take‑off/

Další neúspěšný pokus o léčbu myasthenia gravis

Myasthenia gravis (MG) je autoimunitní onemocnění způsobené autoprotilátkami, nejčastěji namířenými proti acetylcholinovým receptorům (AChR). Očekávalo se, že snížení počtu B buněk produkujících protilátky přinese u pacientů s MG benefit. Rituximab snižuje počet B buněk a byly popsány četné malé série pacientů s MG, kteří měli z léčby rituximabem prospěch. V multicentrické, placebem kontrolované, randomizované studii fáze II vědci testovali bezpečnost a účinnost rituximabu při snižování průměrné denní dávky prednisonu u 52 pacientů s MG pozitivní na protilátky proti AChR užívajících ≥ 15 mg/den prednisonu. Ukázalo se, že pouze minimálně více pacientů ve skupině s rituximabem než ve skupině s placebem dosáhlo alespoň 75% snížení průměrné denní dávky prednisonu, což nesplňovalo předem definovaný klinicky významný rozdíl v míře zlepšení – 30 procent. Stejně jako předchozí studie dvou imunosupresiv používaných k léčbě MG – mykofenolátu a metotrexátu (Neurology 2008) – měla i tato studie negativní výsledek.

Studii lze ale vytknout, že zahrnula pacienty s relativně mírnou, dlouhotrvající MG, kteří byli stabilně léčeni prednisonem a z nichž mnozí dostávali i další imunosupresiva. Neočekávaně vysoká kontrolní odpověď naznačuje neadekvátnost cílového ukazatele v této populaci chronicky léčených, možná přeléčených pacientů s mírnou MG. Více než 40 procent účastníků mělo na počátku subnormální populaci B buněk, což podporuje myšlenku, že tato populace není vhodná pro testování účinnosti rituximabu. Dojem, že rituximab nemusí být u MG užitečný, tak může být zavádějící.

Zdroj: Nowak RJ et al. Phase 2 trial of rituximab in acetylcholine receptor antibody‑positive generalized myasthenia gravis: The BeatMG study. Neurology 2021 Dec 2; [e‑pub].

 

Terapeutický heparin u středně závažného covidU‑19

Heparin je považován za potenciální léčebný prostředek, který snižuje tromboticko‑zánětlivý proces spojený s covidem‑19 a následně zmírňuje riziko závažného onemocnění nebo úmrtí, zejména u středně těžce nemocných pacientů.

Použití terapeutického heparinu u hospitalizovaných pacientů se středně závažným onemocněním covid‑19 a zvýšenou koncentrací D‑dimerů nesnížilo riziko složeného cílového uakzatele úmrtí, potřeby invazivní mechanické ventilace nebo neinvazivní mechanické ventilace nebo přijetí na jednotku intenzivní péče. Léčba heparinem však byla u těchto pacientů spojena s nižší pravděpodobností úmrtí po 28 dnech. Vyplývá to z kanadské studie RAPID, která porovnávala účinky terapeutického a profylaktického dávkování heparinu u 465 hospitalizovaných pacientů se zvýšenou koncentrací D‑dimerů, což je potenciální marker špatné prognózy související s covidem‑19. V průměru 1,5 dne po randomizaci byly koncentrace D‑dimerů nižší ve skupině s terapeutickým heparinem. Významně vyšší podíl úmrtí byl zaznamenán ve skupině s profylaktickým heparinem oproti skupině s terapeutickým heparinem (1,8 % oproti 7,6 %). Dále se ukázalo např. i to, že průměrný počet dnů bez ventilace byl významně vyšší u terapeutické heparinové skupiny.

Incidence VTE byla 0,9 procenta v terapeutické heparinové skupině a 2,5 procenta v profylaktickém heparinovém rameni. Méně pacientů ve skupině s terapeutickým heparinem mělo závažné krvácivé příhody (0,9 % vs. 1,7 %), ale mezi oběma skupinami nebyl statisticky významný rozdíl.

Zdroj: Sholzberg M, Tang GH, Rahhal H et al. Effectiveness of therapeutic heparin versus prophylactic heparin on death, mechanical ventilation, or intensive care unit admission in moderately ill patients with covid‑19 admitted to hospital: RAPID randomised clinical trial. BMJ. 2021;375:n2400.

Sdílejte článek

Doporučené

Aireen se naučila poznat VPMD 

17. 7. 2024

Český startup Aireen si připsal významný úspěch. Z digitálních snímků sítnice umí poznat druhou diagnózu, věkem podmíněnou makulární degeneraci. Má…