Přeskočit na obsah

Krátce

Výsledky dlouhodobého sledování programu prevence diabetu

Do studie Diabetes prevention program bylo v prvních letech 21. století zařazeno 3 200 dospělých průměrného věku 51 let s prediabetem a obezitou. Byli randomizováni k intenzivní intervenci životního stylu, metforminu nebo placebu. Po ukončení randomizované studie většina účastníků pokračovala v dlouhodobé sledovací fázi, během níž ti ze skupiny s metforminem nadále dostávali metformin a těm ze skupiny s životním stylem byla nabídnuta další „posilovací“ sezení. Autoři po mediánu sledování 21 let zhodnotili mortalitu pacientů. Ukázalo se, že úmrtnost související s KV chorobami nebo malignitami a celková úmrtnost se mezi skupinami nelišila, byla asi 14 procent v každé skupině. Studie naznačuje, že intervence, které oddálí přechod z prediabetu do diabetu, tedy kategorie rozlišené podle poněkud arbitrárních prahových hodnot laboratorních testů, nejsou pro snížení úmrtnosti dostatečné. Podle výsledků publikovaných v roce 2002 měli účastníci ve skupinách s životním stylem a metforminem významně nižší pravděpodobnost, že po třech letech splní glykemická kritéria pro diabetes. Po 21 letech byla prevalence diabetu 53 procent, 55 procent a 60 procent ve skupinách s životním stylem, metforminem a placebem. Absence přísné randomizace během tohoto prodlouženého sledování je zřejmým omezením při interpretaci výsledků. Přesto je možné, že tyto výsledky oslabují argumenty pro předepisování metforminu pacientům s prediabetem.

Zdroj: Lee CG et al. Effect of metformin and lifestyle interventions on mortality in the diabetes prevention program and diabetes prevention program outcomes study. Diabetes Care 2021 Dec;44:2775.

Léčba bolestivé osteoartrózy kolenních a kyčelních kloubů

Reakce pacientů na farmakologickou léčbu bolestivé osteoartrózy kolenního a kyčelního kloubu jsou nepředvídatelné. V nové metaanalýze téměř 200 randomizovaných studií, z nichž každá zahrnovala nejméně 100 účastníků, vědci zkoumali účinnost a bezpečnost nesteroidních protizánětlivých léků, opioidů a paracetamolu u pacientů s OA kolenního a kyčelního kloubu. Většina studií trvala šest měsíců nebo kratší dobu. Diklofenak v dávce 150 mg denně snížil bolest o více než autory stanovený minimální klinicky významný rozdíl. Lokální diklofenak měl vysokou pravděpodobnost klinicky významného snížení bolesti u OA kolenního kloubu; pro OA kyčelního kloubu nebyly k dispozici žádné údaje. Opioidy a paracetamol měly méně než 50% šanci dosažení klinicky významného snížení bolesti. Riziko nežádoucích účinků bylo u opioidů a perorálních NSA vysoké. U lokálních NSA nebyly zaznamenány žádné významné bezpečnostní problémy. Mnohá z těchto zjištění pravděpodobně odpovídají zkušenostem běžného lékaře. Zdá se, že lokální diklofenak nabízí u OA kolenního kloubu nejlepší poměr mezi přínosem a riziky.

Zdroj: da Costa BR et al. Effectiveness and safety of non‑steroidal anti‑inflammatory drugs and opioid treatment for knee and hip osteoarthritis: Network meta‑analysis. BMJ 2021 Oct 12;375:n2321.

NOAC versus warfarin u nejstarších pacientů s fibrilací síní

Nově publikovaná observační studie prokázala konzistentní přínos přímých perorálních antikoagulancií, NOAC, oproti warfarinu u pacientů s fibrilací síní po cévní mozkové příhodě, ať už byli mladší 85 let, nebo starší. Studie z reálné praxe se snažila zmapovat efekt antikoagulancií zejména u subpopulace velmi starých nemocných, protože ti bývali vyřazováni z klinických studií nebo byli zastoupeni v malých počtech. Někteří lékaři se navíc u starých pacientů zdráhají používat NOAC kvůli obavám o bezpečnost a načasování po iktu, křehkosti a pádům nebo změněné farmakokinetice. Studie pracovala s daty od téměř 6 000 osob s nedávnou iCMP nebo TIA a nevalvulární fibrilací síní léčených buď NOAC, nebo warfarinem, 23 procent bylo starších 85 let. Během téměř 7 000 pacientoroků sledování byl primární složený výsledný ukazatel (recidiva cévní mozkové příhody, intrakraniální krvácení nebo úmrtí ze všech příčin) nižší u NOAC než u warfarinu u osob mladších i starších 85 let. Na rozdíl od klíčových kohort klinických studií, kde nejvýše pět procent pacientů bylo ve věku ≥ 85 let, v této observační kohortě bylo 23 procent pacientů ve věku ≥ 85 let. U přibližně 62 procent pacientů byla zahájena léčba NOAC, u zbývajících 38 procent byl použit warfarin. Tento podíl se u < 85letých oproti ≥ 85letým podstatně nelišil. Přínos NOAC oproti warfarinu se výrazně nelišil u osob < 85 let oproti osobám ≥ 85 let (HR = 0,65 pro věk ≥ 85 vs. 0,79 pro věk < 85) – toto zjištění zůstalo robustní i po úpravě na potenciální matoucí faktory.

Zdroj: Polymeris AA et al. Oral anticoagulants in the oldest old with recent stroke and atrial fibrillation. Ann Neurol 2022 Jan;91:78.

Pretomanid – jediný lék registrovaný k léčbě extenzivně rezistentní TBC

Evropská léková agentura registrovala nový přípravek k léčbě tuberkulózy (TBC). Pretomanid se tak stal jedinou léčivou látkou registrovanou v indikaci extenzivně rezistentní plicní TBC. Podle informací výrobce má být přípravek dostupný ve většině států EU včetně České republiky v rámci specifického léčebného programu nebo individuálního dovozu. Pretomanid je registrován do kombinace s bedaquilinem a linezolidem k léčbě dospělých s plicní TBC extenzivně rezistentní na léky nebo s nesnášenlivostí léčby nebo multirezistencí neodpovídající na léčbu. Dosud museli pacienti s rezistentní TBC užívat až 20 tablet denně po dobu 18 až 20 měsíců. Nový perorální trojkombinační režim se podává šest měsíců – může tak omezit zátěž léčby a zlepšit adherenci pacientů. V Evropě se extenzivně rezistentní TBC vyskytuje přibližně u 250 pacientů. Pretomanid jako nový přípravek k léčbě vzácných onemocnění může mít ve srovnání se standardní léčbou přidanou hodnotu a finanční přínos jak pro pacienty, tak pro zdravotní systémy.

Kalcium u mimonemocniční srdeční zástavy nepomáhá

Kalcium je doporučenou léčbou u vybraných pacientů se srdeční zástavou způsobenou hyperkalémií, hypokalcémií nebo předávkováním blokátory kalciových kanálů. Mohlo by být jeho použití u širší populace pacientů se srdeční zástavou prospěšné vzhledem k jeho pozitivnímu vlivu na kontraktilitu myokardu? Dánští autoři randomizovali 391 dospělých průměrného věku 68 let s mimonemocniční srdeční zástavou k jedné nebo dvěma dávkám chloridu vápenatého intravenózně nebo intraoseálně, nebo k fyziologickému roztoku. Primární cílový ukazatel, návrat spontánního oběhu, se mezi skupinami statisticky nelišil (19 % ve skupině s kalciem a 27 % ve skupině s normálním roztokem; p = 0,09), ale trend k horším výsledkům na aktivní léčbě vedl k předčasnému ukončení studie. Přežití po 30 dnech a neurologické výsledky rovněž vykazovaly na kalciu nepříznivé trendy. Podávání vápníku u neselektovaných pacientů s mimonemocniční srdeční zástavou nepřináší žádný prospěch a může vést k horším výsledkům.

Zdroj: Vallentin MF et al. Effect of intravenous or intraosseous calcium vs saline on return of spontaneous circulation in adults with out‑of‑hospital cardiac arrest: A randomized clinical trial. JAMA 2021 Dec 14;326:2268.

Sdílejte článek

Doporučené

Význam biomarkerů u karcinomu plic

17. 5. 2022

Více než polovina pacientů s diagnózou pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) podstupuje testování biomarkerů a toto číslo se podle RWE…

Moderní technologie mění transplantace

13. 5. 2022

„V Česku nám stále zásadně chybějí žijící dárci ledvin, s jejich pomocí bychom mohli transplantovat výrazně víc pacientů a s lepšími výsledky,“ říká…