Krátce
Pembrolizumab a chemoterapie zlepšují přežití u triple negativního karcinomu prsu
Pembrolizumab, inhibitor kontrolních bodů imunitního systému, nedávno prokázal přínos u vybraných pacientek s metastazujícím karcinomem prsu. Konečné výsledky studie KEYNOTE‑355, která porovnávala pembrolizumab plus chemoterapii s chemoterapií plus placebo u osob s metastazujícím PD‑L1 pozitivním a triple negativním karcinomem prsu, ukázaly, že testovaná kombinace vedla po mediánu doby sledování 44 měsíců k významně lepšímu mediánu přežití bez progrese i mediánu celkového přežití.
Celkem 847 dříve neléčených pacientek s metastazujícím TNBC bylo randomizováno k léčbě pembrolizumabem (200 mg každé 3 týdny) plus chemoterapie nebo placebem plus chemoterapie (nab‑paklitaxel, paklitaxel nebo gemcitabin plus karboplatina).
Tyto výsledky tak stavějí pembrolizumab plus chemoterapii do pozice preferované volby první linie u nemocných s popsanou diagnózou.
Stav PD‑L1 byl hodnocen pomocí kombinovaného pozitivního skóre (CPS); skóre ≥ 10 bylo považováno za pozitivní.
Mezi pacienty s CPS ≥ 10 byl medián přežití bez progrese (PFS) významně vyšší v rameni s pembrolizumabem ve srovnání s ramenem s placebem (9,7 vs. 5,6 měsíce), stejně jako medián celkového přežití (OS; 23,0 vs. 16,1 měsíce).
U pacientů s CPS > 1 se medián OS mezi oběma léčebnými skupinami nelišil, ale PFS vykazoval mírné zlepšení o dva měsíce v rameni s pembrolizumabem (7,6 vs. 5,6 měsíce).
Zdroj: Cortes J, et al. Pembrolizumab plus chemotherapy in advanced triple‑negative breast cancer. N Engl J Med 2022 Jul 21; 387:217.
Mají inhibitory 5α‑reduktázy vliv na úmrtnost na karcinom prostaty?
Inhibitory 5α‑reduktázy finasterid a dutasterid účinně snižují příznaky spojené s benigní hyperplazií prostaty, ale jejich vliv (pokud je vůbec nějaký) na karcinom prostaty zůstává kontroverzní. Švédští autoři proto v populační kohortové studii zkoumali úmrtnost na karcinom prostaty u 350 000 mužů, z nichž osm procent mělo předepsány inhibitory 5α‑reduktázy. Během mediánu sledování trvajícího osm let měli muži, kteří užívali tyto léky déle než dva roky, významně nižší úmrtnost na karcinom prostaty (o zhruba 50 %) než muži, kteří je neužívali. V absolutním vyjádření by byl odhadovaný rozdíl malý, zhruba o jedno úmrtí na karcinom prostaty na 1 000 mužů za 10 let méně. Zdá se, že snížení úmrtnosti je dáno spíše tím, že pacienti na léčbě inhibitory byli více sledováni a častěji testováni na PSA i biopticky. Komplexní údaje ze švédského národního zdravotního systému umožnily propojit širokou škálu relevantních informací, což této studii dodává na věrohodnosti. Výsledky poskytují ujištění, že 5‑ARI nezvyšují úmrtnost na karcinom prostaty, je však stále otázkou, zda skutečně úmrtnost na karcinom prostaty snižují.
Zdroj: Björnebo L, et al. Association of 5α‑reductase inhibitors with prostate cancer mortality. JAMA Oncol 2022 Jul; 8:1019.
Erlotinib: slibný v prevenci karcinomů u familiární adenomatózní polypózy
Nová jednoramenná multicentrická studie fáze II zahrnula 46 dospělých s familiární adenomatózní polypózou (FAP) a testovala, zda se profil NÚ erlotinibu zlepší při dávkovacím schématu 1× týdně a zároveň se sníží zátěž polypy.
Použití inhibitoru EGFR erlotinibu vedlo po šesti měsících léčby jednou týdně ke snížení zátěže duodena polypy přibližně o 30 procent. Autoři studie uvedli, že pokud se stávající údaje dále potvrdí, má tato strategie potenciál významně ovlivnit klinickou praxi tím, že sníží, oddálí nebo rozšíří endoskopické a chirurgické zákroky jako hlavní prevenci karcinomu duodena u této vysoce rizikové populace pacientů. Ačkoli byl erlotinib podávaný jednou týdně obecně dobře snášen, nežádoucí účinky 2. nebo 3. stupně byly hlášeny u 72 procent pacientů, což bylo více, než se čekalo. Nejčastěji se vyskytovaly akneiformní vyrážky, které se léčily lokálním kortizonem nebo klindamycinem.
FAP je vzácné genetické onemocnění, které výrazně zvyšuje riziko vzniku kolorektálních polypů a karcinomu. Biologická cesta, která vede ke vzniku polypů a karcinomu tlustého střeva u pacientů s FAP, je však stejná jako u pacientů v běžné populaci.
V dřívější studii se zjistilo, že kombinace inhibitoru COX‑2 sulindaku (150 mg 2× denně) a erlotinibu (75 mg denně) snižuje zátěž duodenálními polypy, byla ale zatížena nežádoucími účinky.