Krevní testy na priony
Nová varianta Creutzfeldt‑Jakobovy choroby (vCJD) si v Evropě vyžádala více než dvě stovky obětí na životech. Skutečný rozsah infekce priony a její možné následky je ale těžké odhadnout. Výskyt vCJD kulminoval v Británii před více než deseti lety. Vyšetření vzorků získaných při apendektomii a tonzilektomii však naznačují, že zde nese v organismu priony skotu jeden ze dvou tisíc obyvatel. Tito lidé netrpí žádnými symptomy vCJD. Jejich prognóza je ale nejistá, protože u spongiformních encefalopatií byla pozorována v některých případech extrémně dlouhá inkubační doba táhnoucí se i několik desetiletí.
Lidé pozitivní na priony představují nezanedbatelné riziko přenosu choroby při transfuzích krve, transplantacích a v řadě dalších situací. Prozatím byly popsány čtyři případy nákazy priony při krevní transfuzi. I proto věnují biochemici velké úsilí vývoji spolehlivých a jednoduchých krevních testů na priony. Jde o velmi nesnadný úkol, protože koncentrace prionů v krvi je u infikovaných jedinců bez symptomů velmi nízká. Významný pokrok na tomto poli ohlásily v závěru roku 2016 nezávisle na sobě hned dva týmy.
Priony vznikají změnou trojrozměrné konformace prionového proteinu, při níž jsou části proteinu ve formě alfa‑šroubovice převedeny na formu beta‑skládaného listu. Pozměněné molekuly proteinu se shlukují do agregátů a získávají vysokou odolnost k proteázám. Priony nejsou odbourávány a hromadí se v tkáních, kde vykazují cytotoxické účinky především na neurony. Protein s prostorově pozměněnou konformací navíc působí jako matrice pro změnu konformace dalších molekul prionového proteinu. Prionů tak v organismu přibývá geometrickou řadou, jakousi „řetězovou reakcí“. Nové metody detekce prionů ve vzorcích krve využívají vlastnosti prionové matrice k amplifikaci prionů na detekovatelná množství. Vzorek je ošetřen tak, aby se v něm případné aglomeráty prionů rozbily na jednotlivé priony. Následně je do vzorku přidán prionový protein jako „substrát“. Pokud jsou ve vzorku priony, pak vyvolají proměnu „substrátového“ proteinu na nové priony za vzniku nových aglomerátů. Proces je opakován a nakonec jsou priony amplifikovány do koncentrací detekovatelných standardními molekulárněbiologickými metodami.
Tým vedený Claudiem Sotem z University of Texas v americkém Houstonu, který techniku pro detekci prionů vyvinul už před několika lety, publikoval nyní v lékařském časopise Science Translational Medicine výsledky prvních testů metody na vzorcích pacientů s vCJD a vzorcích zdravých lidí. Celkem prověřil Sotův tým 14 pacientů s vCJD a 137 vzorků z kontrolní zdravé populace. Všechny vzorky pacientů s vCJD vyšly pozitivní. Naopak, pozitivní nebyl test u žádného z kontrolních vzorků.
Ve stejném časopise publikoval výsledky obdobných testů i tým vedený Daisy Bourgardovou z Université de Montpellier. Ten použil modifikovanou metodu, při které jsou priony nejprve izolovány ze vzorku krve pomocí magnetických nanočástic a následně podrobeny amplifikaci a detekci. V tomto případě bylo pozitivně testováno všech 18 prověřovaných vzorků pacientů s vCJD a s negativním výsledkem skončily testy zbývajících 238 kontrolních vzorků. Bourgardová a spol. testovali pozitivně i vzorky krve odebrané dvěma pacientům s vCJD v době, kdy ani jeden z nich neměl symptomy onemocnění.
Přední expert na priony a spongiformní encefalopatie Jonathan Wadsworth z University College London označil za významné především pozitivní výsledky pre‑symptomatických pacientů s vCJD. Autoři studií ale upozorňují, že počet testovaných vzorků je zatím velmi malý a nelze z něj usuzovat na míru falešně pozitivních výsledků, které by se projevily při použití metody v širším měřítku. To s sebou nese významný etický problém, protože jako pozitivně testovaný může být označen i zdravý dárce. Úroveň falešně pozitivních výsledků testu je však důležitá i z ryze praktického hlediska. Jen ve Velké Británii, kde je riziko nákazy transfuzí krve nejvyšší, se ročně provádí kolem dvou milionů krevních transfuzí. V takovém množství představuje i poměrně nízká úroveň falešně pozitivních výsledků velkou zátěž pro provoz krevních bank.
Zdroj: