Krevní transfuze mohou být velmi nebezpečné

Co vás přimělo k tomu, že jste se začal zabývat výzkumem prionů?
Priony jsou a od počátku byly fascinující vědeckou problematikou. S objevem nemoci šílených krav se ovšem staly také velmi důležitým sociálně‑ekonomickým problémem. I když výzkum v této oblasti v posledních letech významně pokročil, stále zůstává mnoho otázek nezodpovězených. Význam studia prionových onemocnění spočívá také v tom, že objasnění patogenetických mechanismů může přinést pokroky i v diagnostice a terapii dalších degenerativních onemocnění, jako jsou Alzheimerova či Parkinsonova choroba. Vědci totiž předpokládají, že celulární a subcelulární mechanismy, které k jejich vzniku vedou, jsou podobné jako u prionových onemocnění.V současnosti působíte v San Francisku na institutu neurodegenerativních chorob. Můžete v krátkosti popsat, jaká byla vaše cesta z Čech do ameriky?
Po promoci na pražské lékařské fakultě Univerzity Karlovy v roce 1975 jsem sedm let pracoval na neurologickém oddělení v nemocnici v Ústí nad Labem. Postupně jsem složil první a druhou atestaci z neurologie, avšak už v té době jsem inklinoval k chemii a biochemii. V roce 1982 mi pozdější profesor Jiří Tichý nabídl práci na Neurologické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde jsem se pod jeho vedením začal věnovat problematice patobiochemie proteinů mozkomíšního moku. V roce 1986 jsem využil nabídky na stáž v NIH (pozn. red.: National Institutes of Health) a odjel jsem do bethesdy v Marylandu. Zde jsem v různých vědeckých funkcích působil až do roku 1996, kdy jsem začal spolupracovat s nositelem Nobelovy ceny za objevy v oblasti infekčnosti prionů Stanleym b. Prusinerem v jeho laboratoři. O rok později jsem se podílel na založení Institutu neurodegenerativních chorob na Kalifornské univerzitě, kde pod vedením S. Prusinera působím dodnes.Čím se nyní zabýváte?
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2006, strana 16

Zdroj: