Krok k řešení nebo do prázdna?

Za důležité části návrhu označila:
 novou definici postavení pacienta, jeho práv a povinností v kontextu ústavních zákonů a mezinárodních smluv;
 stanovení práv a povinností poskytovatelů zdravotní péče;
 úpravu výzkumu prováděného na člověku a ověřování nových metod spojených nejen s nadějemi, ale i s riziky, a vyžadujících proto permanentní veřejnou kontrolu.Posílení práv pacientů
Pacient musí být chápán jako rovnocenný partner lékaře a poskytovatelé k tomu musejí vytvářet odpovídající podmínky. Projevit by se to mělo mj. v těchto oblastech: v právu pacienta na veškeré informace o nemoci a navrhovaných terapeutických alternativách, na přístup ke své zdravotnické dokumentaci s možností pořizovat z ní kopie a konzultovat svůj stav a léčbu s jinými lékaři, na zachování soukromí během diagnostických a terapeutických výkonů včetně práva odmítnout přítomnost jiných osob než ošetřujícího personálu. Dále v možnosti pacienta zvolit příbuzné, kterým smějí být (i posmrtně) sdělovány informace ze zdravotní dokumentace; ve zjednodušení postupu při podávání a vyřizování stížností, s možností pacienta zvolit si svého „ombudsmana“, který problematice může rozumět lépe než advokát.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2005, strana 20

Zdroj: