Krok vpřed, pak zase vzad
Základním úkolem reformy v oblasti lékové politiky na Slovensku bylo zpomalení kontinuálního růstu výdajů za léky. Podařilo se vám jej splnit?
Myslím, že jsme byli úspěšní. Poté, co byla v roce 2003 přijata první reformní opatření, klesly v následujícím roce výdaje zdravotních pojišťoven o 4,3 procenta. Ve skutečnosti by tento pokles byl ještě markantnější, asi 9,3 procenta, kdyby ve stejném roce nedošlo u léčiv k navýšení sazby daně z přidané hodnoty.Která reformní opatření k tomu podle vašeho názoru přispěla nejvíce?
Určitě stanovení fixních doplatků a také marginálních poplatků 20 korun za recept. Tato částka se dělí v poměru patnáct ku pěti mezi zdravotní pojišťovny a lékárny. Příjem z poplatků však není rozhodující, důležitý je regulační efekt bránící nadměrné spotřebě léčiv.Pokud jde o fixní doplatky, považoval bych je za klíčové opatření při snižování nákladů za léky. Před jejich zavedením se stávalo, že farmaceutická firma přihlásila ke kategorizaci lék, jehož maximální cena byla stanovena, dejme tomu, na 1 000 korun. V žádosti navrhla úhradu ze zdravotního pojištění ve výši 800 korun a doplatek pacienta 200 korun. Kategorizační komise uznala, že zmíněné dvě stovky jsou dostatečným regulátorem a žádosti vyhověla. Jenže jakmile zmíněný produkt vyšel v seznamu kategorizovaných léků, firma jej začala lékárnám dodávat za 800 korun. Pojišťovny jej tedy plně hradily, pacient nic nedoplácel a bylo po regulaci. To už dnes na Slovensku není možné.Čím vlastně byla kategorizační vyhláška, která na Slovensku začala platit začátkem tohoto roku, tak výjimečná?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2005, strana 26
Zdroj: