KV prevence v ČR: ideál, realita a cena neúspěchu

Kardiovaskulární prevence v České republice patří mezi nejdiskutovanější témata současné medicíny. Přestože jsou k dispozici moderní diagnostické i terapeutické možnosti, počet pacientů s hypertenzí, srdečním selháním, fibrilací síní či diabetem nadále roste. Sympozium společnosti Servier na XXXIV. výročním sjezdu České kardiologické společnosti nabídlo pohled na současný stav kardiovaskulární prevence v ČR, limity každodenní klinické praxe i důsledky pozdního záchytu rizikových pacientů.

Prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc., místopředseda České kardiologické společnosti, upozornil, že podle konzervativních odhadů bude do roku 2040–2050 počet pacientů s kardiovaskulárními onemocněními dramaticky narůstat a může se přiblížit jednomu milionu [1]. Současně však zdůraznil, že stále nejsou dostatečně využívány možnosti prevence a včasné léčby. Hypertenze bývá někdy vnímána jako „méně atraktivní“ diagnóza, přesto má zásadní populační dopad, jak ukazují recentní data z poslední dekády zahrnující 36 milionů měření [2]. Zvýšený krevní tlak významně přispívá ke vzniku kardiovaskulárních příhod už u lidí mladších 45 let. Nejde jen o mortalitu, ale zejména o morbiditu, invalidizaci a dlouhodobé poškození orgánů [3].

Hypertenze je nejvýznamnějším rizikovým faktorem srdečního selhání

Počet pacientů léčených pro srdeční selhání v České republice dlouhodobě roste, přičemž nejde pouze o vykázané diagnózy, ale o reálně léčené nemocné [1]. Počet těchto pacientů kontinuálně roste již více než deset let a nezměnila to ani pandemie covidu‑19. Hypertenze přitom představuje jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů vzniku srdečního selhání. Jak ukazují data z Framinghamské studie [4,5] i z českého Národního kardiologického informačního systému [6], pouze malé procento pacientů se srdečním selháním nemá současně nebo v anamnéze arteriální hypertenzi.

Prof. Linhart vysvětlil, že při hypertenzi nedochází pouze k hypertrofii levé komory, ale také k časným strukturálním změnám myokardu. Významnou roli hraje fibróza a zmnožení kolagenní matrix, které vedou ke ztrátě poddajnosti srdeční svaloviny. Tyto změny začínají mnohem dříve, než jsou klinicky patrné [7,8]. Hypertenze navíc většinou nepřichází sama. Obvykle se sdružuje s dalšími komorbiditami a rizikovými faktory, především s obezitou a diabetem [9]. Přibližně dvě třetiny české populace dnes trpí nadváhou nebo obezitou a prevalence diabetu se blíží 12 procentům.

Hypertenze a poruchy srdečního rytmu

„Významným tématem je také vztah hypertenze a poruch srdečního rytmu, především fibrilace síní. V České republice je dnes evidováno více než 420 000 pacientů s poruchami rytmu, převážně právě s fibrilací síní, což představuje významnou zátěž pro zdravotní systém,“ uvedl prof. Linhart, „tito pacienti nesou vysoké riziko závažných komplikací.“

Údajů, které potvrzují roli hypertenze, není sice tolik jako například u cévních mozkových příhod nebo infarktu myokardu, kde je souvislost zcela jednoznačná. Velké klinické studie však ukazují, že pacienti s vyššími hodnotami krevního tlaku na počátku sledování měli výrazně vyšší pravděpodobnost vzniku nově vzniklé fibrilace síní. Platilo to zejména pro nemocné s vysokým systolickým a pulsním tlakem, tedy typicky pro pacienty s izolovanou systolickou hypertenzí [10].

Kardio‑renálně‑metabolický syndrom: rizika se násobí

Kardiální změny nevznikají izolovaně, ale v kontextu celého kardio‑renálně‑metabolického syndromu. Vedle diabetu hraje významnou roli také chronické onemocnění ledvin. Jeho prevalence se v české populaci odhaduje na 10–11 procent, tedy podobně jako u diabetu.

„Víme zcela jistě, že jednotlivá rizika se vzájemně násobí. Kombinace srdečního selhání, diabetu a chronického onemocnění ledvin představuje mimořádně rizikový stav. Přestože prevalence jednotlivých onemocnění se pohybuje přibližně mezi deseti a patnácti procenty, jejich společný výskyt vede k výrazné amplifikaci kardiovaskulárního rizika,“ zdůraznil prof. Linhart [11,12,13].

„Proč tolik mluvíme o albuminurii a chronickém onemocnění ledvin, tedy renální komponentě tohoto syndromu? Především proto, že velké části těchto komplikací lze předcházet, a zároveň víme, že pacient s albuminurií má významně vyšší kardiovaskulární riziko,“ uvedl prof. Linhart a dodal, že právě hypertenze představuje významný rizikový faktor pro rozvoj chronického onemocnění ledvin i albuminurie [14]. Pozitivní zprávou je, že tento proces je alespoň částečně reverzibilní. Pokud se podaří snížit albuminurii, současně se snižuje i kardiovaskulární riziko [15]. Základní terapeutickou strategií zůstává blokáda systému renin–angiotensin, u rizikových pacientů se dnes uplatňují také inhibitory SGLT‑2 nebo finerenon.

„Ideální by bylo, aby se pacient do těchto pokročilých stadií vůbec nedostal. Zde nabývá na významu vyšetření albuminurie v rámci preventivních prohlídek. Tito pacienti jsou dosud zachycováni příliš pozdě a ztrácí se časové okno, během něhož lze progresi onemocnění významně zpomalit. Pokud se pacient dostane do strmého poklesu glomerulární filtrace, bývají změny často již nevratné. A to platí obecně. Pokud dojde k fibróze myokardu, srdeční sval už nikdy nebude fungovat stejně. Pokud vznikne fibrotický glomerulus, jeho funkce se neobnoví. A podobně je tomu i u podocytů – jejich ztráta je prakticky nevratná a možnosti regenerace jsou velmi omezené,“ popsal prof. Linhart.

Obezita, diabetes a HFpEF

Data vztahující se k metabolickému syndromu jsou k dispozici díky ÚZIS [16]. Jde o otevřenou datovou sadu dostupnou na portálu NZIP s údaji o prevalenci diabetu v české populaci. Je zřejmé, že diabetes představuje velmi významný problém české populace. Většina diabetiků současně trpí hypertenzí, a tím pádem mají také výrazně vyšší riziko rozvoje chronického onemocnění ledvin [6]. Významnou roli zde hraje obezita. Populační šetření ukazují, že přibližně 30 procent žen trpí nadváhou a kolem 20 procent obezitou. U mužů je situace ještě horší – nadváhu má přibližně 47 procent a obezitu více než 21 procent populace [17]. U obézních pacientů výrazně narůstá riziko srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF), které dnes tvoří přibližně dvě třetiny všech případů srdečního selhání [18]. Nové preventivní programy u praktických lékařů budou cíleně vyhledávat pacienty se srdečním selháním a zaměří se právě na nemocné s těmito rizikovými faktory. Data jednoznačně ukazují, že pokud se u pacienta kombinují všechny tři hlavní rizikové faktory, riziko rozvoje srdečního selhání narůstá prakticky exponenciálně [19].

Antihypertenzní léčba nepředstavuje jen prevenci CMP

„Máme důkazy o tom, že antihypertenzní léčba skutečně mění situaci na úrovni celé populace?“ položil otázku prof. Linhart. Připomněl, že počet léčených pacientů s arteriální hypertenzí dlouhodobě roste, což ale nemusí být zcela negativní zpráva [1].

Významným milníkem byl vznik Kardiovaskulárního plánu ČR v roce 2013 a rozvoj sítě kardiovaskulárních center. Vedle nízké mortality akutních koronárních syndromů data ukazují také výrazný pokles prevalence cévních mozkových příhod a akutních koronárních syndromů v populaci.

Léčba hypertenze přináší benefity daleko přesahující prevenci CMP. Pokles systolického krevního tlaku o pouhých 10 mm Hg vede přibližně ke třetinovému snížení rizika srdečního selhání a významně snižuje i riziko velkých kardiovaskulárních příhod, ischemické choroby srdeční či cévních mozkových příhod [20,21,22]. Cílem přitom není tlak pouze snížit, ale dosáhnout hodnot kontrolované hypertenze. Pacienti, kteří dosáhnou cílových hodnot, mají podle velkých studií nejnižší kardiovaskulární riziko [23].

Prof. Linhart zároveň upozornil na význam časné léčby. Data téměř 90 000 pacientů z britské primární péče ukazují, že největší benefit přináší dosažení kontroly krevního tlaku během prvních tří až šesti měsíců [24] (viz graf 1). Jak dlouhodobé působení rizikových faktorů ovlivňuje cévy, ukazuje koncept cévního stárnutí. Jen malá část populace bez hypertenze, obezity a dalších metabolických rizikových faktorů se pohybuje po optimální křivce cévního stárnutí. Většina pacientů se ale nachází někde mezi průměrnou a rizikovou trajektorií. Tato rizika lze alespoň částečně modifikovat a průběh onemocnění ovlivnit. Platí přitom jednoduché pravidlo: čím déle jsou cévy vystaveny vysokému krevnímu tlaku, cholesterolu, diabetu, obezitě nebo například nadměrné konzumaci alkoholu, tím hůře se později podaří průběh onemocnění zvrátit [25].

V závěru přednášky prof. Linhart zdůraznil, že jedním z nejdůležitějších preventivních nástrojů v boji proti srdečnímu selhání zůstává důsledná a včasná léčba arteriální hypertenze. Moderní kombinační terapie i účinné léčebné strategie jsou dnes k dispozici – zásadní je však jejich časné a důsledné využívání.

Kardiovaskulární morbidita zasahuje stále mladší populaci

Alarmující data o stavu kardiovaskulárního zdraví české populace představil prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D., ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR. Nová populační data z Národního kardiologického informačního systému [26] ukazují nejen dramatický nárůst hypertenze a polymorbidity, ale také rostoucí ekonomické a sociální dopady těchto onemocnění.

Podle prezentovaných údajů má významná část dospělé české populace závažné KVO a problém se postupně přesouvá i do mladších věkových kategorií. Polymorbidita výrazně narůstá už kolem 40. až 45. roku života [6]. Nejde přitom jen o běžné diagnózy, ale o pacienty se srdečním selháním, implantovanými kardiovertery‑defibrilátory (ICD) nebo dalšími závažnými komplikacemi.

Nově propojená data zdravotního a sociálního systému ukazují také výrazné regionální rozdíly. Nejhorší situace dlouhodobě přetrvává v Moravskoslezském a Ústeckém kraji, kde je vysoký podíl pacientů s těžkou polymorbiditou, invaliditou nebo závislostí na sociální péči. Ve vyšších věkových kategoriích zde podle Duška paradoxně část populace „mizí“ z dat kvůli vyšší mortalitě.

Obezita a hypertenze začínají už v dětství

Alarmující jsou také údaje o dětské populaci. Přibližně 20 procent dětí do 16 let trpí obezitou nebo preobezitou a už v tomto věku se začíná objevovat kardiovaskulární morbidita, včetně primární hypertenze [27]. Profesor Dušek upozornil, že bez výrazného posílení prevence bude český zdravotní systém jen velmi obtížně financovat budoucí náklady na léčbu. „Hypertenze a obezita jsou vstupenkou do špatného zdravotního stavu,“ uvedl během přednášky.

Hypertenze roste zejména u lidí ve středním věku

Data zdravotních pojišťoven [6] ukazují, že léčenou hypertenzi má již více než 2,3 milionu obyvatel České republiky. U mužů do 45 let je prevalence léčené hypertenze přibližně 30 procent, u žen kolem 17 procent. Nejvýraznější nárůst nově diagnostikovaných hypertoniků je patrný ve věkové skupině 45–54 let. Za posledních pět let vzrostl počet nově léčených mužů o 16 procent a žen o 18 procent (viz graf 2). Současně roste i mortalita spojená s hypertenzí, která představuje každoročně přibližně 15 000 až 16 000 předčasných úmrtí před 70. rokem života. Za posledních deset let vzrostl počet pacientů s hypertenzí o 22 procent, zatímco počet úmrtí, kde byla hypertenze uvedena jako hlavní příčina smrti, se dokonce zdvojnásobil.

Hypertenze úzce souvisí s dalšími chorobami

Analýzy potvrzují extrémně vysokou provázanost hypertenze s dalšími chronickými onemocněními [6]. Současný výskyt hypertenze a dalších kardiovaskulárních onemocnění dosahuje podle jednotlivých diagnóz 55–79 procent. U diabetu činí současná prevalence hypertenze přibližně 63 procent. Významná souvislost byla potvrzena i u nádorových onemocnění [6].

Velmi zajímavá jsou také data z nemocniční péče. Přibližně polovina pacientů hospitalizovaných v akutní lůžkové péči byla současně léčena pro hypertenzi. U pacientů hospitalizovaných pro kardiovaskulární onemocnění představovali hypertonici dokonce většinu [6].

Hypertenze znamená i sociální a ekonomickou zátěž

Nová propojení zdravotních a sociálních databází [6,28] umožnila vůbec poprvé přesněji vyčíslit dopad hypertenze na invaliditu, pracovní neschopnost a sociální systém. U hypertoniků do 50 let je invalidita přibližně dvakrát častější než ve srovnatelné běžné populaci.

Data o pracovní neschopnosti ukázala, že pacienti s hypertenzí mají více než dvojnásobný počet dní pracovní neschopnosti oproti populaci bez hypertenze. Významně vyšší jsou také výdaje na invalidní důchody, nemocenské dávky a příspěvky na péči.

Jen příspěvky na péči u hypertoniků vzrostly za posledních pět let o 46 procent. Náklady veřejného zdravotního pojištění spojené přímo s diagnózami hypertenze (I10–I15) vzrostly ve stejném období o 72 procent.

Nová laboratorní data odhalují rozsah rizika

Velkou novinkou je centralizovaný sběr laboratorních výsledků z celé České republiky [6]. Systém nyní umožňuje sledovat skutečné hodnoty laboratorních parametrů, nikoli pouze informaci o tom, že vyšetření bylo provedeno. Aktuálně databáze obsahuje například výsledky LDL cholesterolu nebo odhadované glomerulární filtrace (eGFR).

Analýza hypertoniků ukázala, že hodnoty LDL cholesterolu v posledních letech významně klesají, pravděpodobně i díky intenzivnější léčbě statiny.

Velmi závažná jsou ale data týkající se funkce ledvin. Už při nově diagnostikované hypertenzi má přibližně 12–13 procent pacientů známky chronického onemocnění ledvin ve stadiu CKD G3 a vyšším. U pacientů s dlouhodobě léčenou hypertenzí jde dokonce o více než 30 procent populace. Ve věku nad 70 let má významně sníženou funkci ledvin více než polovina hypertoniků.

Bez prevence budou náklady dále růst

Závěrem profesor Dušek upozornil, že bez zásadního posílení prevence čeká český zdravotní i sociální systém dramatický nárůst počtu nemocných i nákladů na péči. Pokud by se podařilo snížit kardiovaskulární nemocnost v populaci o polovinu, znamenalo by to podle jeho odhadu úsporu více než 200 miliard korun ročně jen na přímých sociálních a zdravotních výdajích.

Ideál versus realita v léčbě hypertenze: proč stále selháváme v dosažení cílových hodnot?

Moderní léčba arteriální hypertenze dnes nabízí účinné nástroje, jak významně snížit kardiovaskulární riziko pacientů. Přesto zůstává rozdíl mezi doporučenými postupy a každodenní klinickou praxí značný. Jak sdělila MUDr. Petra Vysočanová z Interní kardiologické kliniky FN Brno, hlavní překážkou již není nedostatek léčiv, ale především klinická inercie, opožděná intenzifikace léčby a nedostatečné využívání fixních kombinací.

Ve své přednášce „Ideál vs. realita v léčbě hypertenze“ zdůraznila, že moderní antihypertenzní léčba a úspěšná prevence a ochrana orgánů stojí na čtyřech základních pilířích [29]:

• časné zahájení léčby rovnou fixní kombinací k maximalizaci adherence,
• rychlá eskalace s intenzifikací léčby do jednoho až dvou měsíců,
• dosažení přísnějších cílových hodnot krevního tlaku (< 130/80 mm Hg),
• komplexní ovlivnění celkového kardiovaskulárního rizika.

Kontrola hypertenze se zlepšuje, ale stále nestačí

Data z českých epidemiologických studií ukazují, že v posledních letech dochází ke zlepšení povědomí o hypertenzi i její léčbě. Narůstá podíl léčených pacientů i podíl nemocných s kontrolovaným krevním tlakem. V české populaci dosahovalo v roce 2019 kontroly pod hodnotou 140/90 mm Hg téměř 50 procent pacientů, zatímco v letech 2016–2017 to bylo přibližně 33 procent [30,31].

Podle současných doporučení však již hodnoty < 140/90 mm Hg nejsou dostatečné. Cílový krevní tlak by měl být u většiny pacientů nižší než 130/80 mm Hg [32]. A právě zde se ukazuje zásadní problém současné praxe – těchto přísnějších cílů dosahuje pouze asi 10 procent hypertoniků [31].

Přednášející upozornila, že moderní farmakoterapie přitom umožňuje dosažení adekvátní kontroly přibližně u 70 procent pacientů.

Muži zůstávají nejrizikovější skupinou

Významné rozdíly existují mezi muži a ženami. Česká data ukazují, že muži ve věku 25–64 let mají vyšší prevalenci hypertenze, nižší povědomí o onemocnění a výrazně horší kontrolu krevního tlaku. Přísné kontroly pod 130/80 mm Hg dosahuje pouze 4,6 procenta mužů, zatímco u žen stejné věkové skupiny je to téměř 18 procent [31]. Mezi pravděpodobné příčiny patří vyšší prevalence viscerální obezity, větší konzumace alkoholu, psychosociální stres i nižší adherence k preventivním opatřením.

Klinická inercie: tichá brzda léčby

Lékaři často odkládají rozhodnutí o zahájení nebo zintenzivnění léčby, i když je TK nad cílovými hodnotami. Mnoho pacientů tak setrvává na monoterapii dlouhé roky a navzdory nedostatečné kontrole tlaku nedochází k úpravě medikace. Typickým argumentem bývá „syndrom bílého pláště“, stres v ordinaci nebo předpoklad, že pacient má doma tlak nižší [32].

MUDr. Vysočanová ilustrovala problém na kazuistice 54letého manažera Petra, kuřáka s BMI 29, u kterého byla hypertenze diagnostikována již ve 44 letech. Léčba byla odložena, následně byla dlouhodobě vedena pouze monoterapií a během dalších let nedošlo k dostatečné eskalaci terapie. Výsledkem byla po deseti letech cévní mozková příhoda při nově vzniklé fibrilaci síní, navíc při přítomnosti hypertrofie levé komory a diastolické dysfunkce. Právě odkládání léčby a nedostatečná kontrola krevního tlaku významně zvyšují riziko kardiovaskulárních komplikací. Data ukazují, že roste riziko kardiovaskulární příhody o 10–15 procent za každý měsíc nekontrolované hypertenze [32].

Hypertenze a fibrilace síní: úzké propojení

MUDr. Vysočanová zdůraznila i těsný vztah mezi hypertenzí a fibrilací síní. Pacienti s krevním tlakem nad 160 mm Hg mají více než dvojnásobné riziko rozvoje fibrilace síní a zvýšené riziko je patrné již od hodnot kolem 130/80 mm Hg [33,34,35]. Hypertenze vede ke strukturální remodelaci levé síně, hypertrofii levé komory, fibróze, elektrické remodelaci i aktivaci systému RAAS a zánětlivých mechanismů. Současně platí, že úspěšnost udržení sinusového rytmu po ablaci fibrilace síní významně závisí právě na kvalitní kontrole krevního tlaku.

Přetrvávající riziko u léčené a nedostatečně kontrolované hypertenze

Velmi důležitým sdělením bylo upozornění, že „částečně léčená“ hypertenze nepředstavuje dostatečnou ochranu. Pacienti s léčenou, ale nekontrolovanou hypertenzí mají výrazně vyšší riziko kardiovaskulárních příhod, srdečního selhání i cerebrovaskulárních onemocnění než pacienti s dobře kontrolovaným tlakem. Ve studii NHANES III bylo riziko u nekontrolované hypertenze vyšší o 77 procent [36]. Data z Národního registru hrazených zdravotních služeb [6] navíc ukazují, že do deseti let získá další závažnou kardiovaskulární diagnózu více než polovina hypertoniků. Tato data úzce souvisejí s nedosahováním cílových hodnot TK.

Fixní kombinace jako cesta k lepší prognóze

Oproti příběhu pacienta Petra představila přednášející kazuistiku 62leté pacientky Jany s diabetem 2. typu, dyslipidémií a obezitou, u níž byla hned od začátku nasazena fixní dvojkombinace antihypertenziv. Po nedostatečné kontrole během prvního měsíce byla léčba rychle eskalována na trojkombinaci, která vedla k dosažení cílových hodnot krevního tlaku i LDL cholesterolu. Pacientka následně zůstala dlouhodobě bez významných kardiovaskulárních komplikací (viz obrázek 1).

Právě rychlé dosažení cílového tlaku představuje podle současných doporučení zásadní faktor dlouhodobé prognózy. Každý měsíc nekontrolované hypertenze znamená další kumulaci nevratného cévního a orgánového poškození [25,32].

Význam fixních kombinací potvrzují i data o adherenci. Léčba jednou tabletou zvyšuje adherenci pacientů o 20–30 procent, snižuje počet hospitalizací i mortalitu [37]. Americká data publikovaná v roce 2026 navíc ukazují, že zahájení léčby fixní dvojkombinací vede k výrazně většímu poklesu systolického krevního tlaku i kardiovaskulárního rizika než tradiční postupná titrace monoterapie [38].

Navzdory doporučením zůstává využití fixních kombinací v klinické praxi nedostatečné. Data NRHZS ukazují, že mezi roky 2019 a 2024 sice vzrostlo používání fixních kombinací přibližně o 15 procent, stále však více než čtvrtina pacientů užívá monoterapii. Paradoxně se pomalá titrace a monoterapie týkají často mladších pacientů a pacientů ve středním věku, tedy skupin s nejvyšším dlouhodobým kumulativním rizikem [6].

Mezi důvody přetrvávající klinické inercie patří obavy z nežádoucích účinků, konzervativní přístup lékařů i neochota měnit zavedené terapeutické postupy. Polští autoři proto navrhli praktická schémata léčby založená na časném využití fixních kombinací s přihlédnutím k věku a komorbiditám pacientů [39].

Podle Vysočanové by většina pacientů s esenciální hypertenzí měla být úspěšně léčena praktickými lékaři nebo internisty. Role kardiologa spočívá především v péči o pacienty s rezistentní hypertenzí, podezřením na sekundární hypertenzi nebo s významným orgánovým postižením a komplikacemi.

Souhrnně lze pro klinickou praxi zdůraznit potřebu aktivního screeningu a dalšího vyhledávání pacientů s hypertenzí. Je nutné si uvědomit, že terapeutické cíle jsou přísnější a již nestačí dosáhnout hodnot krevního tlaku pouze pod 140/90 mm Hg. Současně je třeba překonat klinickou inercii, opustit dlouhodobě tolerovanou monoterapii a včas zahajovat léčbu fixními kombinacemi – ideálně ještě před rozvojem orgánových komplikací u našich pacientů.   

Reference

1. Český statistický úřad. Projekce obyvatelstva České republiky – 2023–2100. [online]. [cit. 2026‑05‑18]. Dostupné z: https://csu.gov.cz/produkty/projekce‑obyvatelstva‑ceske‑republiky‑2023‑2100.
2. Flint AC, Conell C, Ren X, et al. Effect of Systolic and Diastolic Blood Pressure on Cardiovascular Outcomes. N Engl J Med. 2019;381(3):243–251.
3. Luo D, Cheng Y, Zhang H, et al. Association between high blood pressure and long term cardiovascular events in young adults: systematic review and meta‑analysis. BMJ. 2020;370:m3222.
4. Lenfant C, Roccella EJ. A call to action for more aggressive treatment of hypertension. J Hypertens Suppl. 1999 Feb;17(1):S3–S7.
5. Levy D, Larson MG, Vasan RS, et al. The progression from hypertension to congestive heart failure. JAMA. 1996;275(20):1557–1562.
6. ÚZIS ČR. Národní registr hrazených zdravotních služeb (NRHZS). [online]. [cit. 2026‑05‑18]. Dostupné z: https://www.uzis.cz/index.php?pg=registry‑sber‑dat‑‑narodni‑registr‑hrazenych‑zdravotnich‑sluzeb.
7. Piek A, de Boer RA, Silljé HH. The fibrosis‑cell death axis in heart failure. Heart Fail Rev. 2016;21(2):199–211.
8. Spinale FG. Myocardial matrix remodeling and the matrix metalloproteinases: influence on cardiac form and function. Physiol Rev. 2007;87(4):1285–1342.
9. Kittleson MM, Panjrath GS, Amancherla K, et al. 2023 ACC Expert Consensus Decision Pathway on Management of Heart Failure With Preserved Ejection Fraction: A Report of the American College of Cardiology Solution Set Oversight Committee. J Am Coll Cardiol. 2023;81(18):1835–1878.
10. Verdecchia P, Angeli F, Reboldi G. Hypertension and Atrial Fibrillation: Doubts and Certainties From Basic and Clinical Studies. Circ Res. 2018;122(2):352–368.
11. Sundström J, Bodegard J, Bollmann A, et al.; CaReMe CKD Investigators. Prevalence, outcomes, and cost of chronic kidney disease in a contemporary population of 2·4 million patients from 11 countries: The CaReMe CKD study. Lancet Reg Health Eur. 2022;20:100438.
12. Einarson TR, Acs A, Ludwig C, et al. Prevalence of cardiovascular disease in type 2 diabetes: a systematic literature review of scientific evidence from across the world in 2007–2017. Cardiovasc Diabetol. 2018;17(1):83.
13. Rodriguez‑Poncelas A, Garre‑Olmo J, Franch‑Nadal J, et al.; RedGDPS Study Group. Prevalence of chronic kidney disease in patients with type 2 diabetes in Spain: PERCEDIME2 study. BMC Nephrol. 2013;14:46.
14. Yu Y, Wang D, Guo Z, et al. The effect of different levels of systolic blood pressure control on new‑onset chronic kidney disease in hypertension multimorbidity. Sci Rep. 2024;14(1):19858.
15. de Zeeuw D, Remuzzi G, Parving HH, et al. Albuminuria, a therapeutic target for cardiovascular protection in type 2 diabetic patients with nephropathy. Circulation. 2004;110(8):921–927.
16. NZIP. Epidemiologie diabetes mellitus (datový souhrn). [online]. [cit. 2026‑05‑18]. Dostupné z: https://www.nzip.cz/data/1769‑diabetes‑mellitus‑epidemiologie‑datovy‑souhrn.
17. ÚZIS ČR. Výběrová šetření o zdraví. (E)HIS 1993–2019. [online]. [cit. 2026‑05‑18]. Dostupné z: https://ehis.uzis.cz/index.php.
18. Pandey A, Patel KV, Vaduganathan M, et al. Physical Activity, Fitness, and Obesity in Heart Failure With Preserved Ejection Fraction. JACC Heart Fail. 2018;6(12):975–982.
19. Ahmad FS, Ning H, Rich JD, et al. Hypertension, Obesity, Diabetes, and Heart Failure‑Free Survival: The Cardiovascular Disease Lifetime Risk Pooling Project. JACC Heart Fail. 2016;4(12):911–919.
20. Ettehad D, Emdin CA, Kiran A, et al. Blood pressure lowering for prevention of cardiovascular disease and death: a systematic review and meta‑analysis. Lancet. 2016;387(10022):957–967.
21. Xie X, Liu Y, Perkovic V, et al. Renin‑Angiotensin System Inhibitors and Kidney and Cardiovascular Outcomes in Patients With CKD: A Bayesian Network Meta‑analysis of Randomized Clinical Trials. Am J Kidney Dis. 2016;67(5):728–741.
22. Rea F, Corrao G, Mancia G. Risk of Dementia During Antihypertensive Drug Therapy in the Elderly. J Am Coll Cardiol. 2024;83(13):1194–1203.
23. Böhm M, Schumacher H, Teo KK, et al. Achieved blood pressure and cardiovascular outcomes in high‑risk patients: results from ONTARGET and TRANSCEND trials. Lancet. 2017;389(10085):2226–2237.
24. Xu W, Goldberg SI, Shubina M, et al. Optimal systolic blood pressure target, time to intensification, and time to follow‑up in treatment of hypertension: population based retrospective cohort study. BMJ. 2015;350:h158.
25. Pudil R. Časné stárnutí cév a možnosti jeho ovlivnění aneb cévní vs. kalendářní věk a kardiovaskulární onemocnění. Med. praxi. 2020;17(3):165–170.
26. NZIP. Národní kardiologický informační systém. [online]. [cit. 2026‑05‑18]. Dostupné z: https://www.nzip.cz/nkis.
27. SZÚ. Studie zdravotního stavu dětí. [online]. [cit. 2026‑05‑18]. Dostupné z: https://szu.gov.cz/temata‑zdravi‑a‑bezpecnosti/studie‑zdravotniho‑stavu‑obyvatelstva/deti/.
28. ČSSZ. Ukazatel pracovní neschopnosti podle délky trvání dočasné pracovní neschopnosti a krajů. [online]. [cit. 2026‑05‑18]. Dostupné z: https://data.cssz.cz/web/otevrena‑data/‑/ukazatel‑pracovni‑neschopnosti‑podle‑delky‑trvani‑dpn‑a‑kraju.
29. Nozato Y. Hypertension research 2024 update and perspectives: blood pressure management. Hypertens Res. 2025;48(5):1733–1738.
30. Cífková R, Bruthans J, Wohlfahrt P, et al. 30‑year trends in major cardiovascular risk factors in the Czech population, Czech MONICA and Czech post‑MONICA, 1985–2016/17. PLoS One. 2020;15(5):e0232845.
31. Taniwall A, Lustigová M, Brož J, et al. Hypertension in Czech Adults Aged 25–64: Prevalence, Awareness, Control, and Risk Factors in 2019 – A Cross‑Sectional Study. Med Princ Pract. 2025;34(6):564–574.
32. Xu W, Goldberg SI, Shubina M, et al. Optimal systolic blood pressure target, time to intensification, and time to follow‑up in treatment of hypertension: population based retrospective cohort study. BMJ. 2015;350:h158.
33. Parkash R, Wells GA, Sapp JL, et al. Effect of Aggressive Blood Pressure Control on the Recurrence of Atrial Fibrillation After Catheter Ablation: A Randomized, Open‑Label Clinical Trial (SMAC‑AF [Substrate Modification With Aggressive Blood Pressure Control]). Circulation. 2017;135(19):1788–1798.
34. Johansson C, Johansson L, Eriksson M, et al. Normal Blood Pressure, High Normal Blood Pressure, and Risk of Incident Atrial Fibrillation: A Population‑Based Cohort Study. Health Sci Rep. 2025;8(7):e71002.
35. Aune D, Mahamat‑Saleh Y, Kobeissi E, et al. Blood pressure, hypertension and the risk of atrial fibrillation: a systematic review and meta‑analysis of cohort studies. Eur J Epidemiol. 2023;38(2):145–178.
36. Zhou D, Xi B, Zhao M, et al. Uncontrolled hypertension increases risk of all‑cause and cardiovascular disease mortality in US adults: the NHANES III Linked Mortality Study. Sci Rep. 2018;8(1):9418.
37. Williams B, Mancia G, Spiering W, et al.; ESC Scientific Document Group. 2018 ESC/ESH Guidelines for the management of arterial hypertension. Eur Heart J. 2018;39(33):3021–3104.
38. King JB, An J, Bellows BK, et al.; American Heart Association Council on Hypertension; Council on Cardiovascular and Stroke Nursing; and Council on Clinical Cardiology. Single‑Pill Combination Therapy for the Management of Hypertension: A Scientific Statement From the American Heart Association. Hypertension. 2026;83(3):e00258.
39. Prejbisz A, Dobrowolski P, Doroszko A, et al. Practical use of single pill combinations in the treatment of hypertension – an analysis focused on perindopril‑based combinations. Arter Hypertens. 2023;27(3):113–132.