Kyselina zoledronová – nová možnost léčby Pagetovy kostní choroby
Pagetova choroba je diagnostikována jen u třetiny postižených osob a zpravidla v pozdním stadiu. Proto je zatím léčena jen necelá desetina pacientů. Dosud užívané léky byly plně účinné jen u části nemocných a vzhledem k velkým a opakovaným dávkám měly časté závažné nežádoucí účinky. Kyselina zoledronová má v porovnání s dříve užívanými aminobisfosfonáty odlišnou afinitu ke kosti a řádově větší biologický účinek. To zajišťuje spolu se způsobem podávání léku potřebné ovlivnění aktivity nemoci, adherenci k léčbě a bezpečnost léčby. Jedna patnáctiminutová infuze kyseliny zoledronové klinicky uspokojivě tlumí aktivitu Pagetovy choroby na dobu jednoho roku a plnou remisi onemocnění navozuje během šesti měsíců u 89 % pacientů. Jako Pagetova kostní choroba se označuje lokalizované benigní multifokální progredující metabolické onemocnění skeletu charakterizované poruchou kostní remodelace navozující hypertrofii kostí a abnormální kostní strukturu. Primární poruchou je v průměru zdesateronásobení počtu a velikosti osteoklastů, důsledkem je zvýšení počtu a funkce osteoblastů. Novotvořená kost je uspořádána chaoticky (plsťovitá struktura). Pagetova kostní choroba je po osteoporóze druhým nejčastějším onemocněním skeletu. Onemocnění je poněkud častější u mužů než u žen, má výraznou geografickou distribuci a jeho prevalence stoupá s věkem. V některých oblastech ve Velké Británii dosahuje prevalence Pagetovy choroby až 8,3 %, v Německu 1,3 %, v Asii a v Africe je onemocnění prakticky neznámé. V USA se prevalence onemocnění odhaduje na 1,4 milionu osob, diagnóza je však bezpečně stanovena jen u 410 000 pacientů a jen kolem 100 000 z nich je léčeno. O významu genetických vlivů v etiopatogenezi onemocnění svědčí zjištění, že byla popsána autosomálně dominantní dědičnost onemocnění, byly zjištěny poruchy na chromosomech 5, 2, 9, 10 a 18, a že 15–40 % pacientů s Pagetovou chorobou má pozitivní rodinnou anamnézu onemocnění. To je v souhlase se zjištěním, že Pagetova choroba je způsobena poruchou regulace funkce osteoklastů transkripčními faktory. Mutace genu pro sequestosom 1 (p62) a současně přítomnost virových proteinů (mj. nukleokapsidového proteinu spalničkového viru) zvyšují citlivost osteoklastů ke specifickým transkripčním faktorům, jako jsou interleukin-1, TNF α a RANKL. V důsledku toho se zvyšuje aktivita osteoklastů. Kombinace vlivu věku, genetické dispozice a přítomnosti virových proteinů může navodit klon prekursorů osteoklastů a rozvoj onemocnění (obr. 1). S patogenezí onemocnění souhlasí také klinická stadia choroby, od projevů nadměrné osteoresorpce až k nadměrně vystupňované a chaotické novotvorbě kostní hmoty v postižených úsecích skeletu. Místo lamelární kosti se tvoří plsťovitá kost, která má zvětšený objem a která se vzhledem ke své nižší mechanické odolnosti snadněji deformuje. Onemocnění může být monostotické nebo polyostotické (nejčastěji pánev, femory, páteř, lebka a tibie), nikoli však difuzní ani symetrické. Mezi postiženými okrsky skeletu se vždy nacházejí místa s normální lamelární strukturou.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2006, strana 77
Zdroj: