Léčba diabetiků 2. typu po infarktu myokardu
Diabetes mellitus je metabolickou poruchou, která je ve velké míře charakterizována hyperglykémií. Ta sama o sobě je významným rizikovým faktorem pro srdeční a cévní choroby vznikající na podkladě aterosklerózy, tedy pro srdeční infarkt, cévní mozkovou příhodu a periferní aterosklerózu. Ve studii UKPDS (UK Prospective Diabetes Study) souvisel vzestup glykovaného hemoglobinu (HbA1c) o jedno procento se zvýšením rizika infarktu myokardu o 14 %, rizika cévní mozkové příhody o 12 % a rizika srdečního selhání o 16 %. Riziko bylo zvýšeno i u osob bez klinicky manifestního diabetu. Bylo také prokázáno, že hodnota glykémie 7,8 mmol/l ve druhé hodině orálního glukózového tolerančního testu (oGTT), byla spojena se zvýšením kardiovaskulárního rizika o 58 % – oproti referenční glykémii 4,2 mmol/l. Kardiovaskulární riziko je tedy do značné míry zvýšeno samotnou poruchou glukózové tolerance. Přes tento fakt nebylo zatím jednoznačně prokázáno, že samotné snížení glykémie nebo koncentrace glykovaného hemoglobinu vede ke snížení kardiovaskulárního rizika. Intervenční studie týkající se vlivu snížení glykémie na výskyt kardiovaskulárních chorob u diabetiků nebo u osob s porušenou glukózovou tolerancí nejsou dosud dokončeny. Nemocní s diabetem mají vyšší výskyt všech akutních a chronických forem ischemické choroby srdeční, tedy i náhlé srdeční smrti, akutního infarktu myokardu, anginy pectoris, srdečního selhání a chronické ischemické choroby srdeční. U diabetiků se rovněž vyskytuje ve zvýšené míře hypertenze (dle některých autorů až u 80 % diabetiků 2. typu). Hypertenze představuje významný samostatný rizikový faktor pro rozvoj aterosklerózy. Z mikroangiopatických změn je přítomna diabetická kardiomyopatie a autonomní neuropatie. Z epidemiologických studií vyplývá, že u mužů do 65 let je nejčastější první manifestací ischemické choroby srdeční právě akutní infarkt myokardu, a to ve 40 %; probíhá téměř v jedné třetině případů asymptomaticky. Angina pectoris je prvním příznakem ischemické choroby srdeční ve 32 %, nestabilní angina pectoris v 6 % a náhlá smrt v 16 % případů. Jak je známo, diabetici mají třikrát až čtyřikrát častější nebolestivý průběh infarktu myokardu a dvakrát až třikrát vyšší riziko vzniku srdeční slabosti než nediabetici. Pětiletá mortalita diabetiků je po prodělaném infarktu myokardu téměř dvakrát vyšší než u nediabetiků. Suverénní diagnostickou metodou ke zjištění patologického nálezu (stenóz) v koronárním řečišti je koronarografie. Zjištěné léze na koronárních tepnách jsou u diabetiků více difuzní. Důležitým faktem, ze kterého musíme vycházet, je, že mortalita na akutní infarkt myokardu je u diabetiků oproti nediabetikům dvojnásobná.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2005, strana 76
Zdroj: