Léčba hypertenze u starších osob
Ze starších hypertoniků má 60 % izolovanou systolickou hypertenzi, 30 % systolicko-diastolickou hypertenzi a 10 % izolovanou diastolickou hypertenzi. u nemocných s izolovanou systolickou hypertenzí je zvýšená tlaková amplituda známkou snížené poddajnosti cév. systolický tlak je u starších osob nejlepším jednotlivým prediktorem koronárních i cerebrovaskulárních příhod. Vztah krevního tlaku k riziku je kontinuální, bez jakékoli hranice a platí i pro sedmou nebo osmou věkovou dekádu. příznivý účinek snížení krevního tlaku je stejně velký u starších i u mladších hypertoniků. Jelikož absolutní pravděpodobnost onemocnět kardiovaskulární chorobou je u starších hypertoniků výrazně vyšší, má stejné snížení krevního tlaku u starších osob větší léčebný dopad v kratším čase než u mladších hypertoniků. Cílovými hodnotami krevního tlaku v léčbě hypertenze u osob bez známek cerebrovaskulárního onemocnění, bez ischemické choroby srdeční (iChs) a bez diabetu jsou hodnoty < 140/90 mm hg. u nemocných s diabetem, dále u nemocných s iChs, s cerebrovaskulárním onemocněním, metabolickým syndromem a u nemocných se sCore ≥ 5 % jsou cílové hodnoty < 130/80 mm hg. k dosažení cílových hodnot je u většiny pacientů třeba kombinační léčby. Výhodné se jeví fixní kombinace inhibitorů aCe s blokátory kalciových kanálů nebo nízkou dávkou diuretik. V léčbě dáváme přednost lékům s 24hodinovým účinkem. krevní tlak snižujeme u starších osob pomaleji a začínáme nižšími dávkami léků. Nedávno uveřejněná studie hyVet ukazuje, že léčba hypertenze snižuje celkovou mortalitu i výskyt cévních mozkových příhod i ve věku nad 80 let. V této věkové skupině se však doklady týkají jen osob bez jiných závažných onemocnění a bez projevů demence. antihypertenzní léčba (zejména blokátory kalciových kanálů) snad snižuje i výskyt demence.
Zvýšení tlaku a vyšší výskyt hypertenze u starších osob nepředstavují přirozený důsledek stárnutí a nejsou benigními jevy. Výskyt systolicko-diastolické hypertenze, ale i izolované systolické hypertenze je u starších osob podstatně vyšší než v mladších věkových skupinách. Americká studie NHANES III udává, že v USA se vyskytuje zvýšený krevní tlak u 60 % starší bělošské populace.1 Framinghamská studie2 uvádí následující rozložení typů hypertenze u 65–89letých hypertoniků: 60 % z nich má izolovanou systolickou hypertenzi, 30 % systolicko- diastolickou hypertenzi a 10 % izolovanou diastolickou hypertenzi. U nemocných s izolovanou systolickou hypertenzí je zvýšená tlaková amplituda známkou snížené poddajnosti cév.
Více než 30 let se doporučení k léčbě hypertenze opírala o diastolický tlak. V 90. letech minulého století se však ukázalo, že systolický tlak je u starších osob lepším prediktorem komplikací (ICHS, srdečního selhání, cévních mozkových příhod, terminálního ledvinného selhání) i celkové mortality nežli diastolický tlak.3,4 Ve studii Cardiovascular Health Study zahrnující 5 888 osob ve věku ≥ 65 let se systolický tlak projevil jako nejlepší jednotlivý prediktor koronárních i cerebrovaskulárních příhod.3
Proto na nedávném světovém kongresu o hypertenzi v Berlíně bylo navrženo, aby si všechny osoby ve věku ≥ 50 let pamatovaly jen jedno číslo – 150 mm Hg jako hranici hypertenze.5
Autoři studie Prospective Studies Collaborators (2002)6 také zdůrazňují, že vztah krevního tlaku k riziku je kontinuální bez jakékoli hranice a platí i pro sedmou nebo osmou věkovou dekádu. Jejich nálezy ukazuje tabulka 1. Ta dokumentuje relativní riziko mortality na cévní mozkové příhody, ICHS a jinou vaskulární mortalitu pro systolický tlak nižší o 20 mm Hg.
Z tabulky 1 vyplývá, že systolický tlak nižší o 20 mm Hg je ve věkové skupině 60–69 a 70–79 let spojen s výrazným snížením rizika mortality (relativní riziko 0,43 a 0,50 resp. pro mortalitu na cévní mozkové příhody a 0,54 a 0,60, resp. pro mortalitu na ICHS), i ve věkové skupině 80–89 let je provázen zhruba o jednu třetinu nižším rizikem jak cévních mozkových příhod, tak ICHS (relativní riziko 0,67). Krevní tlak silně koreloval s rizikem cerebrovaskulární i koronární mortality ve všech věkových dekádách, dokonce i v tzv. normálním rozmezí krevního tlaku, až...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl.3/08 Hypert, strana 19
Zdroj: