Léčba Interferencí RNA – úspěchy i problémy
V této souvislosti vzbudily velkou pozornost klinické zkoušky, při kterých je RNA interference využívána k léčbě choroidální neovaskularizace při makulární degeneraci. Při této léčbě je intraokulárně aplikována malá interferující RNA (siRNA) konstruovaná proti mRNA pro vaskulární endoteliální růstový faktor A (VEGFA) nebo je podávána siRNA proti mRNA pro receptor růstového faktoru VEGFA. Výsledkem je destrukce mRNA pro růstový faktor VEGFA nebo jeho receptor a následný prudký pokles syntézy růstového faktoru a receptoru. Tím je choroidální neovaskularizace výrazně omezena.
Tým amerických biologů a oftalmologů vedený Jayakrishnou Ambatim z University of Kentucky prokázal ve studii zveřejněné prestižním vědeckým týdeníkem Nature, že mechanismus léčebného efektu siRNA je mnohem komplikovanější, než by se mohlo podle předběžných výsledků zdát.
Léčba RNA interferencí – úspěchy i problémy
Jayakrishna Ambati se svými kolegy na stránkách týdeníku Nature dokládá, že mechanismus léčebného efektu siRNA je mnohem komplikovanější a zdaleka nezahrnuje jen RNA interferenci. Vědci z Ambatiho týmu zjistili, že potlačení choroidální neovaskularizace lze dosáhnout i malými interferujícími RNA, které nejsou specificky konstruovány proti VEGFA či jeho receptoru. Stejně dobře fungovaly i siRNA proti jiným genům, a dokonce i malé molekuly RNA cílené na nekódující sekvence, podle kterých žádná RNA v buňkách nevzniká. Zdá se téměř jisté, že k potlačení choroidální neovaskularizace nedochází pouze klasickou RNA interferencí, ale také spuštěním reakcí imunitní obrany v oku. To má za následek redukci růstu cév. Ambati zjistil, že siRNA působí v oku prostřednictvím receptoru TLR3 a jeho adaptoru TRIF. Přítomnost specifické i nespecifické siRNA vyvolává v oku vzestup koncentrace interferonu-gama a interleukinu-12.
Na účinnosti léčby choroidální neovaskularizace při makulární degeneraci tento objev mnoho nemění. Otazníky ale vyvstávají nad dalšími praktickými aplikacemi RNA interference. U jiných onemocnění může představovat nespecifická indukce imunitní odpovědi velký problém.
„Je znepokojivé zjistit, že nevíme, jak RNA interference vlastně působí,“ přiznává Ambati v rozhovoru pro Nature. „Ke klinickým zkouškám bychom měli přistupovat s velkou opatrností.“
Tento celkem nečekaný objev není jedinou komplikací léčby na principu RNA interference. Až doposud ale byla většina problémů připisována efektu siRNA na geny, proti kterým léčba nebyla cílena.
Ambatiho objev rozhodně nevyvrací samotný fakt RNA interference. Malé interferující RNA působí mimo jakoukoli pochybnost především na geny se specifickou sekvencí. Výjimky potvrzující toto pravidlo se však ukazují jako velmi důležité.
Vedle zpochybnění se objevují i úspěchy
Slibného pokroku na poli RNA interference a jejího využití v medicíně dosáhl naopak mezinárodní tým vedený Sakarim Kauppinenem z dánské biotechnologické společnosti Santaris Pharma. Shodou okolností byla jejich studie zveřejněna časopisem Nature zároveň se studií Ambatiho týmu. Kauppinen a jeho kolegové poprvé dosáhli RNA interferencí úspěšné blokády malých molekul tzv. mikroRNA u primátů.
RNA interference byla zpočátku cílena proti dlouhým molekulám mRNA, podle kterých je v buňkách syntetizován konkrétní protein. Mnohem komplexnější účinek však slibuje eliminace malých molekul RNA, které žádný protein nekódují a v buňce plní výraznou regulační roli. Blokádou těchto mikroRNA složených obvykle z jednadvaceti až třiadvaceti písmen genetického kódu lze ovlivnit činnost velkého počtu genů. Tento přístup slibuje cílené zásahy do komplikovaných metabolických cest či signálních kaskád. Kauppinenův tým se soustředil na blokádu mikroRNA označované jako miR-122. Ta je vysoce aktivní v jaterní tkáni, kde se podílí na metabolismu cholesterolu a tuků. Pro své množení využívá molekuly miR-122 také virus hepatitidy C. Vědci zkonstruovali pro eliminaci miR-122 zvláštní siRNA, která obsahovala modifikovaný cukr ribózu. SiRNA tím neztratí nic na svých účincích ani na specificitě. Výrazně však stoupá její odolnost. Vydrží v organismu mnohem déle než běžná siRNA. Podání této stabilizované siRNA vyvolalo u kočkodanů výrazné snížení koncentrací cholesterolu v krevní plazmě. U pokusných zvířat nebyly pozorovány nežádoucí účinky léčby. Klinické zkoušky chce společnost Santaris Pharma zahájit ještě letos.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2008, strana A1
Zdroj: