Léčba Pagetovy choroby – zkrocení „zlého“ osteoklastu

Dále uvádí, že jedním z výsledků je i lepší porozumění buněčné a molekulární podstatě osteoklastu. V časopise představuje práce dvou týmů (vedených T. Cundyou a I. R. Reidem), jejichž úsilí vykrystalizovalo do konkrétní podoby – vývoje léků pro Pagetovu chorobu.„Osteoklast je mezi buňkami takovým darebákem, který postupně přežvykuje a rozštěpuje kostru,“ s literární nadsázkou hodnotí roli jedné z klíčových buněk v kostním metabolismu L. J. Deftos.Ve zdravé kostní tkáni dospělých je velký mnohojaderný osteoklast partnerem malého osteoblastu v udržování jejího rovnovážného stavu. U Pagetovy choroby dochází jak ke zvětšení a zmnožení osteoklastů, tak k vystupňování jejich aktivity. Osteoblasty se snaží kompenzovat zvýšenou kostní resorpci, ale jediné, co zmohou, je „chaotická“ novotvorba neorganizované kostní hmoty. Výsledkem jsou defekty ve struktuře kosti a deformity skeletu, což se projeví jak patologickými zlomeninami, tak útlakem okolních orgánů. Klinickým projevem je bolest, v pokročilejších stadiích i sekundární artritida, neurologické komplikace a hluchota. U části pacientů choroba probíhá dlouho bez příznaků a tudíž nediagnostikována. Prevalence Pagetovy choroby se pohybuje přibližně v intervalu 2 až 7 % u populace starší 50 let v Severní Americe a západní Evropě.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 19/2005, strana 8

Zdroj: