Léčba spironolaktonem u pacientů s rezistentní hypertenzí
Řada nekontrolovaných observačních klinických studií v poslední dekádě ukázala výrazný účinek spironolaktonu v dávce 25 až 50 mg denně na snížení tlaku u pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí. K definitivnímu potvrzení účinnosti spironolaktonu u rezistentní hypertenze jsme uspořádali randomizovanou, dvojitě zaslepenou, placebem kontrolovanou studii ASPIRANT.
V období od září 2007 do října 2010 bylo do studie zařazeno 117 pacientů, kteří byli randomizováni k užívání 25 mg spironolaktonu nebo placeba 1× denně přidaného po dobu 8 týdnů ke stávající antihypertenzní terapii. Průměrný věk pacientů byl 61 let a užívali průměrně 4,5 antihypertenzních léčiv. Jejich průměrné hodnoty TK v ordinaci při vstupu do studie byly 154/92 mm Hg, průměrné 24hodinové hodnoty při ambulantním monitorování krevního tlaku (ABPM) byly 141/80 mm Hg. Primárními sledovanými cíli byly pokles průměrného denního systolického a diastolického TK při ABPM.
Analýza byla provedena s daty 111 pacientů, kteří dokončili sledování (55 ve spironolaktonové a 56 v placebové skupině). Po 8 týdnech došlo k významnému poklesu průměrného denního systolického tlaku při ABPM ve spironolaktonové skupině ve srovnání s placebem o ‑5,4 mm Hg (p = 0,024), průměrný denní diastolický TK při ABPM byl snížen jen nevýznamně o ‑1,0 mm Hg (p = 0,358). Byl dokumentován významný pokles systolického a pulsního tlaku ve všech sledovaných parametrech, zatímco diastolický tlak významně ovlivněn nebyl. Léčba spironolaktonem vedla k mírnému, ale statisticky významnému vzestupu kalémie o 0,3 mmol/l (p < 0,001) a sérového kreatininu o 7 µmol/l (p < 0,001) a mírné redukci mikroalbuminurie o 4,4 mg/den (p = 0,023). Výskyt nežádoucích účinků byl v obou skupinách srovnatelný.
Studie ASPIRANT tedy prokázala, že přidání 25 mg spironolaktonu u pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí vede k významnému snížení systolického tlaku. Absolutní snížení TK spironolaktonem bylo výrazně nižší než v předchozích nerandomizovaných studiích, ale srovnatelné s poklesem TK v dříve provedené randomizované studii u pacientů léčených dvojkombinací antihypertenziv.
Ke zhodnocení odpovědi na léčbu spironolaktonu byly vstupní laboratorní parametry rozděleny do tercilů. Změny průměrného 24hodinového systolického a diastolického tlaku po 8 týdnech léčby jsou shrnuty v tab. Vstupní poměr plazmatického aldosteronu a poměru aldosteron/ PRA (ARR) významně predikoval jak pokles systolického, tak i diastolického tlaku, vstupní plazmatická reninová aktivita (PRA) významně predikovala pouze pokles systolického tlaku, ostatní parametry neměly dostatečnou prediktivní hodnotu. Pokles tlaku po léčbě spironolaktonem se vstupním ARR ≤ 7 a PRA > 1,34 ng/ml/h byl významně nižší než u pacientů se vstupním ARR > 7 a PRA ≤ 1,34 ng/ml/h.
Zdroj: MT