Léčba vředové choroby gastroduodenální
Onemocnění, která jsou spjata s tvorbou kyseliny solné, jako například refluxní choroba jícnu, žaludeční vřed a další, jsou svým významem stále v popředí medicínského zájmu. Tak jako bylo vrcholem chirurgického umu na konci 19. století provedení gastrektomie (Theodor Billroth, 1881) a na počátku 20. století postulát „Není vředu bez kyseliny“, je od roku 1982 nejvíce sledovanou etiopatogenetickou jednotkou Helicobacter pylori. Etiologie vředové nemoci je nepochybně multifaktoriální. Vznik vředu lze vysvětlit vzájemným nerovnoměrným poměrem mezi protektivními a agresivními faktory. Mezi protektivní faktory řadíme intaktní sliznici, produkci žaludečního hlenu s bikarbonáty, prokrvení sliznice a podslizničních vrstev, prostaglandiny. K agresivním činitelům přiřazujeme přítomnost H. pylori, kyselinu chlorovodíkovou, pepsin, stresogenní situace, léky, hormonální faktory. Infekce H. pylori je při duodenálním vředu prokazována u 50–90 % pacientů, u žaludečního vředu se její výskyt pohybuje od 30 do 60 %. Zatímco incidence infekce H. pylori klesá, narůstá významným způsobem počet peptických lézí, které jsou způsobeny užíváním nesteroidních antirevmatik, kyseliny acetylsalicylové a dalších antiagregačních preparátů.Léčba peptických lézí
Terapeutický postup peptických lézí lze rozdělit na:
a) léčebná režimová opatření,
b) medikamentózní léčbu,
c) řešení komplikací:
– endoskopický přístup při akutním krvácení,
– chirurgický zákrok,
– angiografii.Léčebná režimová opatření
Léčebná režimová opatření v sobě zahrnují relativní fyzický i psychický klid pacienta, úpravu stravovacích návyků, včetně abstinence a nekuřáctví, revizi medikace s vysazením všech potenciálně ulcerogenních léků. V případě floridních ulcerací je indikována hospitalizace, která je obligatorní při akutním krvácení z peptických lézí. Medikamentózní terapie
Medikamentózní terapii lze rozdělit na léčbu akutního krvácení, léčbu nekrvácejících peptických lézí a eradikaci H. pylori. Konzervativní terapie nevarikózního krvácení se opírá o zjištění, že pro stabilitu krevního koagula je imponutná radikální změna žaludečního pH takovým způsobem, aby v době hojení bylo pH v žaludku nad hranicí 4. Úprava pH výrazně snižuje procento opakovaného krvácení a komplikací v době hojení léze.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl. 3/2006, strana 54
Zdroj: