Léky potenciálně nevhodné ve stáří
O polypragmazii ve stáří se v posledních letech často hovoří v souvislosti s prosazováním racionální léčby a hledáním cest, jak ekonomicky a eticky přerozdělovat finanční prostředky v našem zdravotnictví. Vysoká polymorbidita a polyfarmakoterapie (tj. velký počet souběžných onemocnění a velký počet užívaných léků) jsou problémem především starších nemocných. Ne všechny podávané léky jsou pro seniorský organismus vhodné, lékaři pečující o starší pacienty by měli respektovat mj. jedno z geriatrických pravidel, které říká, že méně znamená více. Některá běžně předepisovaná léčiva dokonce seniorům škodí a vedou ke vzniku dalších onemocnění a symptomů. Užití takových léků v evropských zemích sledovala multicentrická studie, kterou publikoval výzkumný tým Geriatrické kliniky 1. LF UK a VFN Praha a jejímiž autory jsou Mgr. Daniela Fialová, prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., a spolupracovníci evropské skupiny AdHOC (Aged in Home Care) v zářijovém čísle prestižního medicínského časopisu JAMA (JAMA 2005;293 (11):1348–1358). Tato studie jako první v Evropě popisuje situaci v preskripci léčiv nevhodných ve stáří v 8 evropských zemích a dokumentuje hlavní faktory, které k takové preskripci vedou.
Starší muži v ČR užívají průměrně 2 až 4 léky, ženy 4 až 6 léků. Mezi předepisovanými přípravky najdeme obvykle antihypertenziva, nitráty, perorální antidiabetika, hypolipidemika, nesteroidní antirevmatika, analgetika, antiagregancia a další léky. Téměř každý druhý senior v naší republice navíc kupuje volně prodejné léky v lékárně. Proto se nemůžeme divit, že podle publikovaných studií jsou mezi pacienty pražských ambulantních lékařů stále senioři, kteří užívají 22 druhů léků i více. Ne všechny léky však staří pacienti využijí. V domácnostech seniorů bylo v jiné studii nalezeno až 44 druhů skladovaných léků. Tyto zásoby jsou rizikové, neboť časem vedou pacienty k nebezpečné samoléčbě a není výjimkou, že senioři užijí i prošlé léky. Podávání potenciálně nevhodných léčiv vede u seniorů k častému výskytu nežádoucích reakcí, které při nesprávné diagnostice startují užití dalších léků. Tak vzniká začarovaný kruh označovaný jako preskripční kaskáda, který končí polypragmazií. Nežádoucí účinky ve stáří jsou častou komplikací léčby, pátou nejčastější příčinou úmrtí u hospitalizovaných seniorů, častým důvodem přijetí k hospitalizaci a příčinou významně vyšších nákladů na zdravotní péči. Vzhledem k tomu, že na farmaceutickém trhu máme široce dostupné bezpečnější alternativy, měly by být tyto alternativy preferovány. Preskripce nevhodných léčiv je v současné době problémem více evropských zemí a je považována za neracionální postup, který zatěžuje pacienta i rozpočet zdravotnictví.Specifické rysy geriatrické preskripce
Jak tvrdí prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., spoluautorka zmiňované evropské studie, osud léčiv v organismu (farmakokinetika) i jejich účinek (farmakodynamika) se u řady léčiv ve stáří významně mění. Změny se týkají absorpce, distribuce léčiva v organismu, biotransformace i eliminace. Tyto odlišnosti mohou mít závažné klinické důsledky, například u často podávaných dlouhodobě působících benzodiazepinů (diazepam) se poločas eliminace prodlužuje z 50 na 110 až 200 hodin, což má za následek časté nežádoucí účinky (např. poruchy krátkodobé paměti, pády a následné fraktury a častější lékovou závislost u seniorů). Geriatrická preskripce vyžaduje individuální přístup s ohledem na řadu faktorů, které komplikují užití standardních postupů (farmakologické změny, polymorbidita, polyfarmakoterapie, zhoršená adaptace organismu, nespolupráce pacienta s doporučeným lékovým režimem aj.). Při předepisování seniorům jsou nezbytné i znalosti geriatrické farmakologie a lékových interakcí.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2005, strana 9
Zdroj: