Lepší dohoda než vyhláška

Skupina šesti tisíc ambulantních specialistů zahrnuje širokou škálu odborností, kam patří ambulantní alergologové, neurologové, ortopedi, gynekologové, psychiatři, ORL lékaři atd. Na specifika a problémy výkonu jejich profese jsme se zeptali místopředsedkyně Sdružení ambulantních specialistů MUDr. Jitky Vydrové.
V čem se liší vedení ordinace praktického lékaře a ambulantního specialisty?
Základní rozdíl spočívá v tom, že praktik je placen kapitační platbou, tedy dostává určitou fixní částku za každého evidovaného pacienta, kdežto úhrada péče specialistů se řídí bodovým systémem; ke každému výkonu je přiřazen určitý počet bodů, jehož hodnota je vyjádřena v korunách. Většinou jsou dobře placeny ty výkony, které jsou závislé na přístrojové technice, zatímco lidská práce je ohodnocena mnohem hůře.
Do vybavení ordinace přístrojovou technikou je však třeba investovat…
Vybavení ordinace stojí nemalou částku, mnozí z nás do toho vložili celý rodinný majetek nebo se velice zadlužili. Přitom nemáme žádnou jistotu svého výdělku. Potřebovali bychom vědět na několik let dopředu, jak bude financování zdravotnictví vypadat. Chceme svým pacientům poskytovat kvalitní zdravotní péči, a to vyžaduje značné investice i třeba formou půjček, které musíme splácet. Přitom stojíme tváří v tvář systému, který nás omezuje. v současné době máme na pololetí pojišťovnou stanovené limity. Ambulantní specialisté jsou limitováni především rozsahem péče, kterou poskytli vloni, čímž jsou vlastně nuceni se chovat pořád stejně. v současném systému jde pouze o vztah mezi lékařem a pojišťovnou. Pacient většinou vůbec nemá tušení, že lékař má např. na léky či na některé druhy vyšetření nějaké limity, které musí dodržovat. Proto by bylo dobré, kdyby do tohoto systému byl pacient vtažen, věděl, co která péče stojí, a mohl spolurozhodovat o rozsahu čerpané péče.
…

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2005, strana 26

Zdroj: