LF Masarykovy univerzity slaví 90. výročí založení

Nejen lidem, ale také institucím, které si lidé vytvářejí pro své potřeby, přibývají léta, i ony se ohlížejí za uplynulým časem a vším hodnotným, co v něm vytvořily. V případě brněnské univerzity toho není málo. V prvních létech nadšení ze „samostatné správy svých věcí“ budovali naši předchůdci nadšeně svou druhou českou univerzitu v zemi podle svých tehdy nejlepších představ. Od těch se dnešní univerzita už značně liší, a to naprosto vším. Ale bez těch nejednoduchých začátků, jejichž velkou devízou byla zvučná jména zakladatelů jednotlivých teoretických ústavů i klinik, by neexistovala její dnešní podoba. Samozřejmě, opět s nejednoduchými problémy, které – jak jinak – také musí řešit, třeba postavit devadesát let slibované nové budovy pro univerzitu, což se děje právě v této době. Ale všichni dobře vědí, že požadavky rostou rychleji než stavby, a tak mnohé z toho budování zůstavíme i pokolením dalším...

S Masarykovou univerzitou i naše lékařská fakulta oslavila své devadesáté narozeniny. Byla tehdy první ze čtyř zakládajících fakult, která zahájila výuku. Sotva připravena, ale o to dychtivěji vítala své první studenty, ale nebyli to jen začátečníci, do Brna přestoupili také studenti z pražské lékařské fakulty, která byla přeplněna a chystala se ke větším opravám, takže se už od následujícího školního roku konaly v Brně první promoce.

Lékařská fakulta Masarykovy univerzity oslavila devadesáté výročí v březnu na své už V. pedagogické konferenci o studiu. Není vhodnější chvíle než ta, kdy se zástupci akademického sboru a studentů vzájemně informují a radí o tom, jak udržet při rostoucích počtech studentů (teď právě hlavně stomatologů), finančních nárocích na výuku, na vybavení i na výzkum stále kvalitně připravené absolventy. Jak vlastně splnit to, co si mj. od univerzity všichni slibovali při jejím otevření.

Nahlédněme teď společně na chvíli do roku 1919 i do minulosti dávnější! Výuka na fakultě začala školním rokem 1919/1920, 11. listopadu. Bylo to pouhých deset měsíců po vydání zákona o zřízení univerzity. Největší tíhu odpovědnosti za úspěšný „ rozjezd“ lékařské fakulty nesl mimořádný profesor fyziologie a suplující profesor biologie Univerzity Karlovy Edward Babák, který už v listopadu 1918 stál také u zrodu brněnské Vysoké školy zvěrolékařské. První akademický sbor lékařské fakulty byl ustaven v srpnu, skládal se z osmi přednostů prvních teoretických ústavů a tří klinik. Zasedli v něm teoretikové – biolog E. Babák, chemik A. Hamsík, anatom O. Völker, histolog a embryolog F. K. Studnička, patolog a bakteriolog P. L. Kučera – a klinici – internista R. Vanýsek, chirurg J. Petřivalský a porodník A. Ostrčil, všichni už známí svými badatelskými výsledky nejen v domácí medicíně. Většinou přišli z pražské lékařské fakulty. Ústavy začínaly pracovat pouze s jedním asistentem, demonstrátorem a sluhou, vše ostatní už záleželo jen na přednostech. Ve svém prvním roce měla fakulta 35 zaměstnanců a přibližně kolem 100 studentů (dnes má 1 168 zaměstnanců a 4 105 studentů, celkem už fakultu absolvovalo 20 508 lékařů).

Zákon o zřízení druhé české univerzity na Moravě byl vydán 28. ledna 1919, ale myšlenka otevření další české univerzity (vedle pražské) v zemi zrála v české společnosti i v politickém prostředí Rakouska-Uherska několik dlouhých i bouřlivých desetiletí. Za tou bouří skryté „hromy a blesky“ provázely úsilí části české inteligence a některých politiků (ale i dalších subjektů), zastupujících české zájmy ve vídeňském sněmu. Ustavení univerzity komplikovaly nejen spory o její umístění (v Brně nebo v Olomouci), ale hlavně národnostní neshody mezi Čechy a Němci (a nejen v Brně), kteří nanejvýš souhlasili s univerzitou utrakvistickou. Otázka existence české univerzity se stala rozbuškou během tzv. Volkstagu v revolučním roce 1905, tehdy probíhaly protiněmecké demonstrace, jejichž účastníci také usilovali o vznik univerzity v Brně. Ty nepokoje bohužel skončily krvavě – vyžádaly si dva životy, na schodech Besedního domu byl bajonetem probodnut při ozbrojeném zásahu rakousko-uherské policie stolařský dělník z Ořechova František Pavlík, obětí zářijových protestních akcí byl také František Rösler, který na následky četných zranění z demonstrace zemřel po několika týdnech. Poté přípravy k ustavení univerzity zpomalily, nakonec je zcela přerušila první světová válka. Oživení přinesl až revoluční závěr roku 1918, vydání zákona jsme již zmínili.

Chceme lékařské i laické veřejnosti připomenout jistou vyspělost i tradici péče o zdraví, která se v Brně začala výrazně rozvíjet v době humanismu. V létech 1570–1586 působil v Brně zemský lékař Markrabství moravského Tomáš Jordán z Klausenburgu (1539–1586), který získal vzdělání na pěti věhlasných evropských univerzitách a byl uznáván evropskými školenými lékaři. Brzy po příchodu do Brna se tam setkal s velkou morovou epidemií, které tehdy podlehlo na 3 000 lidí. Zkušenosti i zážitky z ní ho přivedly k sepsání v Evropě uznávané knihy Pestis phaenomena. Protože byl dobře vzdělán v lučbě (chemii), pustil se do laboratorního výzkumu léčebných pramenů na Moravě a sepsal „Knihu o vodách hojitedlných neb teplicech moravských“(1585), která se stala základem moravské balneologie a rozšířila balneologické názvosloví. Příkladný byl i postup, jak Jordán zvládal onemocnění šířící se o Vánocích v r. 1577 z Adamových městských lázní Za židovskou branou. Tehdy „brněnskou příjičnou nemocí“ onemocnělo 80 lidí uvnitř hradeb a 100 na předměstí. Vyřešil také záhadnou otravu vínem, kterou trpěly i děti, když objevil její příčinu ve špatně smaltovaných nádobách, v nichž se nápoj přechovával. Jordán napsal i další lékařské spisy, v nichž nejen ctil dobové „vědecké“ poznání, ale také ho rozvíjel. Patřil tedy mezi ty, kdo rozhojňovali lékařské písemnictví. Dobovým uznáním mu byla stříbrná pamětní mince, kterou mu k poctě vyrazil císařský lékař Jan Crat. Pokud jsme alespoň trochu vzbudili zvědavost o nevšední osobnost Jordánovu, doporučujeme k četbě publikaci G. Gellnera Tomáš Jordán z Klausenburgu (1936).

Jordán žil už v době, kdy se evropská medicína odvážila bourat Galenovy mýty o složení lidského těla a přijímala Vesaliovy anatomické poznatky získané z pitev (1543), jejichž tabu postupně končilo. Po něm působil v Brně jiný lékař Šimon Grynaeus, který získal vzdělání v Basileji. Než skončilo XVI. století, proslavil i on medicínské Brno, a to tím, že v listopadu r. 1594, šest let před J. Jesseniem, zde vykonal první pitvu. Pitval tehdy ženu. (Zvídaví najdou více informací např. u V. Zapletala v práci Collegium Anatomicum Brunense z r. 1957.)

Je velmi zajímavé, že obrázek ženy na pitevním stole si zvolili do svého erbu brněnští bradýři a lazebníci. Platnost jejich erbu společně s cechovními artikuly potvrdil sice až císař Leopold I. v r. 1691, ale latinský doprovodný text prozrazuje, že erb je data mnohem staršího. Je vzácnou památkou v historii Brna, ale i v jeho lékařských činech. Abychom popsali celé vyobrazení, dodáváme, že nad ženou s otevřeným trupem se sklání „pomocník“ konající pitvu a při tom ho sledují svatí Kosmas a Damián, patroni lékařů a lékárníků. Brněnští bradýři a lazebníci si ji pravděpodobně dali do svého znaku už jako výraz úcty k vědění, ale jak se právem domníváme, také jako připomínku té první brněnské pitvy. Jinak nebylo totiž ve výtvarném umění zvykem zobrazovat pitvanou ženu. Možná je ta moje hypotéza příliš odvážná, ale každopádně i tak je cechovní erb svědectvím snahy neškolených, pouze „vyučených“ bradýřů, lazebníků a ranhojičů (chirurgů) poznávat lidské tělo in natura, a pomáhat mu tak účinněji od nemocí. Pro rozvoj praktické medicíny to bylo velmi důležité, léčící „řemeslníci“dlouho léčili a prováděli chirurgické zákroky, v té době ještě lékařům zakazované. Jejich podíl na stavu zdraví v historické době není dost doceněn asi proto, že mezi nimi bylo bohužel i dost podvodníků, shánějících spíše peníze a parazitujících na lidských bolestech.

Cesta k podobě dnešní medicíny byla nepohodlná a křivolaká, s úspěchy, ale i omyly a blamážemi, asi nebude jiná, ale o tom zas někdy příště.

Jak vidno, 90. výročí založení Lékařské fakulty Masarykovy univerzity neoslavujeme samoúčelně, historický pohled do minulého století a ještě dál potvrzuje, že hodnoty vytvářené nejen v průběhu její existence, ale i v delší tradici léčebných výsledků na Moravě a ve městě Brně ji přirozeně posilují a motivují k vytváření dalších.

Zdroj: