Machiavelisté

Machiaveliánská inteligence narušuje sociální normy, což jsou druhy chování založené na široce sdíleném přesvědčení o tom, co v dané situaci mají a nemají dělat jednotliví členové skupiny. Sociální normy se mohou týkat rodiny, skupiny vrstevníků, organizace, případně celé společnosti. Členové skupiny mohou poslouchat normy dobrovolně, jestliže s nimi jejich osobní cíle nejsou v rozporu. Mohou však být k poslušnosti donuceni v tom případě, že se jejich individuální cíle od normativně vyžadovaného chování odchylují a udržení normy předpokládá, že její narušení znamená trest.

Tak praví věda a já bych rád všem pseudohumanistům zdůraznil poslední část věty. Neboť nenásleduje-li narušení normy včasné a tvrdé trestání, roste počet lidí, kteří ji ve jménu svého prospěchu narušují na vrub druhých lidí. Co se nám přitom děje v hlavě?

Představte si jednoduchou ekonomickou hru. Hráč A dostane peníze. Výše částky je známa. Může ji rozdělit dle svého. Část dá hráči B. Následují dvě možnosti. První: jestliže má hráč B pocit, že A dělil nespravedlivě, může ho potrestat. Druhá: trestat není možné. Hrajete a činnost mozku sleduje funkční magnetická rezonance, jedna ze zobrazovacích metod. Korové oblasti, které máme nad očima (očnicová kůra), kromě slasti vyhodnocují i možnost trestu. Zjišťují, zda narušení sociální normy bude, nebo nebude znamenat potíže. Další oblast mozkové kůry, kterou máme vepředu nad spánky (podle polohy se jí říká dorsolaterální prefrontální), tlumí chamtivost – za předpokladu, že by následoval trest. Zajímavé je, že obě tyto mozkové oblasti odpovídaly jen na chování lidí; jestliže se stejným způsobem choval strojový program, nereagovaly.

Machiaveliánské vlastnosti definované jako kombinace sobectví a oportunismu lze zjistit dotazníkem. Někteří lidé mají machiaveliánské skóre vysoké, jiní nízké. U rozených machiavelistů byla aktivace očnicové kůry vyšší než u lidí, kteří měli machiavelistické skóre nízké. Jinak řečeno, těšili se z možné slasti, ale dávali bedlivý pozor na trest. Jestliže mají lidé tuto část mozkové kůry v dospělosti poničenu, pak sociální normy narušují. Nic je niterně nevaruje, tresty na ně nepůsobí. Jestliže jsou stejné (a některé další) části mozkové kůry vyvinuty odchylně, jako je tomu u antisociálních osobností a psychopatů v úzkém slova smyslu, překračují sociální normy bez mrknutí brvy. Jsou-li přitom vysoce inteligentní, činí tak promyšleně a s potěšením. Trest na ně rovněž nepůsobí.

Možnost trestat, kterou mají, zapřáhnou-li trochu rozum, statečnost a altruismus i lidé myslící si o sobě, že jsou bezmocní, je projev moci. Trestající hráč B je vůči podrazákovi A v mocenském postavení. Zajímavé je, že mocenské postavení hráčů přitom vyhodnocuje „rozumová“ dorsolaterální prefrontální kůra, ta nad spánky vepředu.

Zdroj: