Malý velký muž české chirurgie
Bylo to nečekané a překvapující. Darované kousky kůže přikryly obnaženou tkáň i svalstvo a zdálo se, že se brzy přihojí.Zázraky se však nedějí – ani v medicíně ne, jakkoli při výpravách do neznáma bývá jejich pravděpodobnost větší než u zavedené rutiny. Když Kukula se svým nehonorovaným asistentem po dvou týdnech sejmuli obvaz, spatřili bledě červenou lebku. Přenesená kůže se „rozpustila“. Dnes už víme, proč – ale tehdy to byla záhada.To nejdůležitější operace dokázala: zachránila život. Kůže na hlavě už ale nenarostla a uzdravená dívka musela nosit paruku.Oním Kukulovým asistentem byl tehdy osmadvacetiletý František Burian. A snad právě tato operace mu pomohla najít smysl jeho dalšího života. Vyhledal staršího kolegu, řádného asistenta Julia Petřivalského, který se nápravnou chirurgií, jak se jí tam tenkrát říkalo, zabýval, a nabídl mu své služby. Samosebou ve volném čase, takříkajíc „po západu slunce“, neboť lékařská obec záležitosti sahající nad rámec uzdravování v té době považovala za zbytečný luxus. A tak se doktor Burian stal navíc bezplatným asistentem asistenta.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2005, strana 32
Zdroj: