Máme zájem o paliativní péči u seniorů?

Geriatrická medicína by měla být nahlížena jako diferencovaná oblast. Má svou problematiku obecnou i specializovanou, akutní i chronickou, ambulantní i ústavní a mezi všemi těmi různými formami také péči paliativní. Volání po akutní geriatrii se často v Česku odbývá tvrzením, že by chtěla léčit samoúčelně, zadržovat smrt i tam, kde by šlo o trýznivou vzpouru proti přírodě, neboť stáří je přece přirozenou konečnou fází života, která vždy musí skončit smrtí, což je prý zatím ještě jakžtakž respektováno. Znamená to tedy, že péče o konec života, neboli endoflife (EOL) care je u seniorů nyní kvalitně propracovaná? Umíme poznat terminální geriatrickou deterioraci? Máme cílevědomé paliativní programy pro umírající seniory včetně lidí závažně dementních? A kde je realizujeme? Doma? Na nemocničních odděleních?

Kdo poskytuje terminální péči?

Na „běžných“ nemocničních odděleních sice hodně geriatrických pacientů zemře, ale o cílevědomé terminální péči, natož o dlouhodobé paliaci hovořit nelze. Leda bychom za ni vydávali omezení nákladné farmakoterapie. Že by tedy to pravé místo pro terminální péči o seniory bylo v hospicích? Tam ale otevírá brány diagnóza, nikoli „umírající stáří“, které navíc mnohonásobně přesahuje jejich kapacitu. Tedy v léčebnách pro dlouhodobě nemocné (LDN)? Jak by to ale měli dělat za malé peníze a s kritickým nedostatkem personálu, který limituje paliativní péči stejně jako rehabilitaci a animaci?

...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 39/2006, strana 15

Zdroj: