Masarykův onkologický ústav v Brně

Myšlenka vybudovat ústav pro nemocné nádorovými onemocněními, jejichž ošetřování a léčení je mimořádně náročné a které nepřijímalo žádné jiné zařízení, zrála dlouho. První nápad patřil v roce 1922 právě Lucii Bakešové, známé sociální pracovnici, která při své lidumilné činnosti poznala mnoho těch „umírajících kdesi na půdě, ve chlévě nebo za pecí, na obtíž své rodině, bez pomoci a bez útěchy“. S nápadem postavit nějaký dům útěchy, záchytnou charitativní nemocnici, se svěřila svému synovi. Pozdější emocionální zážitek ze smrti tuberkulózní dívky, kterou žádná z nemocnic nepřijala do léčení, její práci urychlil. Věděla ovšem, že k takovému dílu musí získat spolupracovníky, a proto si zvala na porady známé univerzitní lékaře. Byli mezi nimi také profesoři J. Bělehrádek, A. Trýb, F. Hamza a O. Völker.
Při jedné schůzi vystoupil primář Bakeš s rozsáhlým a už promyšleným programem „ústavu protirakovinného“ Znal už taková zařízení ze světa, kde vznikala od začátku století (kdy se světem šířila potřeba postavit se zhoubné nemoci) z iniciativy jednotlivců sdružených ve spolky (Moskva 1903, Heidelberg 1906, Petrohrad 1911, do r. 1914 také v Paříži ve Villejuif a ve Stockholmu), z darů lidumilů, bohatých jednotlivců i podniků, často i hlav států. A tak se i v Brně ustanovil k tomuto účelu Spolek Dům útěchy, jehož stanovy vypracoval F. Hamza, přednosta ústavu sociální medicíny na lékařské fakultě v Brně.
…

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 1/2005, strana 36

Zdroj: