Mastné kyseliny řady ω-3

Mastné kyseliny jsou významnou složkou naší potravy.1 Nejběžněji se vyskytují mastné kyseliny s 12–24 atomy uhlíku seřazenými v lineárním řetězci. Mastné kyseliny se dále dělí podle počtu dvojných vazeb na nasycené, které neobsahují dvojnou vazbu ve svém řetězci, a na nenasycené, které zahrnují monoenové mastné kyseliny s jednou dvojnou vazbou a polyenové mastné kyseliny s více dvojnými vazbami, z nichž se podle umístění první dvojné vazby od metylového konce rozlišují řady mastných kyselin značené n-6 (nebo ω-6) a n-3 (nebo ω-3). Podle počtu atomů uhlíku se dále vyčleňují mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které obsahují méně než šest atomů uhlíku, a mastné kyseliny s dlouhým řetězcem se 7–22 atomy uhlíku. Délka řetězce a zastoupení nenasycených vazeb v mastných kyselinách obsažených v triglyceridech rozhodují o jejich fyzikálních vlastnostech. Proto jsou při pokojové teplotě rostlinné oleje obsahující nenasycené mastné kyseliny tekuté a živočišné tuky obsahující pouze saturované mastné kyseliny tuhé. Saturované mastné kyseliny a monoenovémastné kyseliny mohou být syntetizovány z acetylkoenzymu A, a nejsou proto ve výživě nezbytné. Esenciálníje naopak malé množství polyenových mastných kyselin, které jsou důležitými prekursory fosfolipidů v buněčných membránách, a eikosanoidů, odvozených od kyseliny arachidonové. Esenciální jsou kyselina linolová (C18 : 2; ω-6) a kyselina α-linolenová (C18 : 3; ω-3), z nichž se v těle vytvářejí kyseliny arachidonová (C20 : 4; ω-6), eikosapentaenová (C20 : 5; ω-3) a dokosahexaenová (C22 : 6; ω-3). Při omezeném příjmu jejich prekursorů ve stravě se stávají rovněž esenciálními. Při nedostatku esenciálních mastných kyselin dochází ke změnám ve složení lipidů v mnoha tkáních (zvláště v buněčných membránách) a snižuje se účinnost oxidace mastných kyselin v mitochondriích.

Zdroje ω-3 mastných kyselin v dietě

Běžná česká dieta obsahuje dostatek všech živin. Dostatečné množství ω-3 mastných kyselin se nachází pouze v mořských rybách a tzv. „plodech moře“, nebo pak v potravinových doplňcích. Individuální deficit ω-3 mastných kyselin je možný, je však málo pravděpodobný, a jejich nadměrný příjem v dietě bez suplementů pravděpodobně nehrozí. Je přitom známo, že populace je pod takovým reklamním tlakem, že obohacené potraviny kupuje velmi ochotně.2 Naopak nadměrná dávka ω-6 mastných kyselin již nemusí být optimální. Uvedené mastné kyseliny a jejich metabolity působí pravděpodobně cestou ovlivnění složení membrán a cestoumetabolických jaderných receptorů PPAR-α, -β i - γ. Mohou tak napodobovat účinek fibrátů i inzulinových senzitizérů.3

Existují důkazy o tom, že nutriční stav s ohledem na vzájemný poměr mastných kyselin polyenové řady ω-6 a ω-3 alteruje produkci eikosanoidů s ovlivněním destičkových funkcí, vazomotoriky cévní stěny a zánětlivých odpovědí. Vysoký příjem ω-6 mastných kyselin nemusí být optimální při malém příjmu ω-3 mastných kyselin a může být příčinou rozvoje aterosklerózy, např. v rozvojových zemích, přestože strava tu není jinak typicky aterogenní (obsahuje málo živočišného tuku).1

Při příjmu velkého množství mastných kyselin polyenové řady se zvyšují požadavky na antioxidační kapacitu. Z důvodů nedostatečného množství informací o účincích dlouhodobě vysokého příjmu mastných kyselin polyenové řady se nedoporučuje jejich zastoupení ve stravě nad 10 % celkové denní energie. Doporučená denní dávka pro dospělé je 2–3 g kyseliny linolové za den, což odpovídá 1–2 % celkovému dennímu příjmu energie. U dětí pak 0,2 g/kg (tj. 2,7 % celkového denního příjmu energie). Obsah kyseliny eikosapentaenové a dokosahexaenové v mořských rybách ukazuje tabulka 1. Významné množství ω-3 mastných kyselin obsahují obohacené margariny, kde je toto množství obvykle uvedeno na obalu.

Zdá se, že poměr ω-6 a ω-3 mastných kyselin ve stravě je důležitý z hlediska některých onemocnění, v jejichž patogenezi se uplatňuje zánět (zejména systémový cévní zánět typický pro aterosklerózu). Za optimální je možno považovatpoměr 1–1,5 : 1, ale ještě i poměr 4 : 1 je spojen s poklesem zánětlivé aktivity. Naopak populace s vysokým poměrem ω-6 : ω-3 v potravě (například indický subkontinent) má extrémně vysokou incidenci ICHS.

Nedostatkem ω-3 mastných kyselin může být ohrožena i osoba na vegetariánské dietě, pokud její strava neobsahujedostatek potravin, jako semen, olejů, ořechů, mandlí či sóji. V těchto potravinách můžeme zkonzumovat až kolem 1,5 g ω-3 mastných kyselin denně. Sladkovodní ryby, např. kaprovité, ω-3 mastné kyseliny prakticky neobsahují. Vysoký obsah ω-3 mastných kyselin mají mořské ryby a tzv. „mořské plody“, které se živí planktonem. Obsažené polutanty a rtuť mohou ale ohrožovat zejména děti a těhotné.4

Prevence metabolického syndromu a diabetu 2. typu a polyenové mastné kyseliny

Příjem polyenových mastných kyselin významně snižuje výskyt diabetu 2. typu.1,5 I náhrada pouhých 2–5 % živočišného tuku v populaci za rostlinný vede až k 40% poklesu výskytu diabetu 2. typu a totéž platí obráceně; obrácená záměna příjmu rostlinného a živočišného tuku zvyšuje výskyt diabetu až o 40 %.

Některé studie ukazují zvýšení inzulinové senzitivity po zvýšení příjmu ω-3 mastných kyselin,6 jiné studie naopak neprokázaly rozdílné koncentrace ω-3 mastných kyselin u osob s metabolickým syndromem a bez metabolického syndromu.7

Obecně pravděpodobně platí, že doplňky potravy s ω-3 mastnými kyselinami nemohou uškodit, jejich podávání však přesvědčivě neprokázálo preventivní účinek na výskyt diabetu ani léčebný účinek u metabolického syndromu. 8,9

Mastné kyseliny řady ω-3 jsou často podávány v potravinových doplňcích pro redukci hmotnosti.9 Pro tento účinek však také nejsou přesvědčivé důkazy. Hmotnost neovlivňují v běžných podmínkách ani jiné látky zlepšující citlivost na inzulin. V české studii byl účinek na redukci hmotnosti prokázán jen v extrémní situaci, kdy byly ω-3 mastné kyseliny přidávány pacientům k přísné instantní nízkoenergetické dietě.10

Účinky ω-3 mastných kyselin na kardiovaskulární systém

Studie GISSI-Preventione prokázala při podávání ω-3 mastných kyselin snížení mortality po infarktu myokardu a jeho recidiv asi o 15 %.11 Přestože je tento výsledek dodnes diskutován,12 považuje se za vědecky prokázaný, a podání dietních doplňků s ω-3 a ω-6 mastnými kyselinami v jejich vhodném poměru je u pacientů po infarktu myokardu plně indikováno. V řadě zemí je již dokonce hrazeno pojišťovnami (např. Omacor firmy Solvay). Mechanismus účinku je zřejmě antiarytmický. Byla provedena řada sledování k posouzení tohoto účinku a bylo například prokázáno, že podání ω-3 mastných kyselin snižuje počet recidiv paroxysmů fibrilace síní.13 Dále dochází k poklesu krevního tlaku11 a při sledování variability srdečního rytmu se pozitivně uplatňuje zejména zvýšený tonus vagu.15

Podávání mořských ryb, tedy nepřímo i ω-3 mastných kyselin, je rovněž prevencí ischemických cévních mozkových příhod, přičemž výskyt hemoragických cévních příhod není ovlivněn.16

Hypolipidemický účinek ω-3 mastných kyselin je přesvědčivě prokázán.17 Dochází ke snížení triglyceridémie a podávání suplement lze doporučit zejména při koncentracích triglyceridů > 5 mmol/l. Platí však, že potřebné dávky jsou tak vysoké, že jsou již dietně netolerovatelné.1,5

Ve Spojených státech amerických Food and Drug Administration (FDA) nedávno schválil podání ω-3 mastných kyselin v léčbě hypertriglyceridémie, a to v dávce 2–4 g denně. Podání je vhodné u všech pacientů s hypertriglyceridémií, tedy u metabolického syndromu, obezity i u diabetiků.

Mastné kyseliny řady ω-3 měly také v několika studiích pozitivní účinek na snížení krevního tlaku.1 Mechanismus účinku je pravděpodobně dán tvorbou prostacyklinu (vazodilatačně působícího prostaglandinu) a omezením tvorby tromboxanu (vazokonstrikčního prostaglandinu) z kyseliny eikosapentaenové. K tomuto účinku je však třebavětší dávku ω-3 mastných kyselin, tj. asi 3 g, která je obsažena přibližně v deseti porcích tučné ryby za týden nebo v deseti kapslích rybího oleje denně. Jde však o téměř nepoživatelnou dávku, ve které bylo v zahraničí zachyceno i nezanedbatelné množství toxických látek, např. dioxinu.

Autoimunita a ω-3 mastné kyseliny

V populacích s vyšším výskytem autoimunitních onemocnění byly prokázány rozdíly v koncentracích ω-3 a ω-6 mastných kyselin. U ω-3 mastných kyselin v rybím oleji se uvádí inhibiční účinek na imunitní funkce, a to snížení produkce leukotrienů. Využití v léčbě autoimunitních onemocnění se stálepokládá za sporné.14 Sporný je v této oblasti i účinek ω-6 mastných kyselin a monoenových kyselin z olivového oleje. Štěpení kyseliny arachidonové může působit prozánětlivě.

Mastné kyseliny řady ω-3 modulují syntézu eikosanoidů, zlepšují pravděpodobně fluiditu membrán, zlepšují koagulační parametry a zlepšují imunitní odpověď zprostředkovanou lymfocyty T.

Podávání ω-3 mastných kyselin v prevenci diabetu 1. typu či v léčbě této autoimunitní choroby i dalších příbuzných onemocnění je zatím sporné a vyžaduje další výzkum.

U kloubních onemocnění podávání ω-3 mastných kyselin nepochybně redukuje produkci prozánětlivých cytokinů. Ve většině prací se u revmatoidní artritidy a dalších autoimunitních onemocnění bohužel jejich podání ukázalo jen jako minimálně účinné. Existují však prokazatelně i práce, kde ve srovnání s kontrolní skupinou byla snížena zejména bolestivost a ranní ztuhlost kloubů.17

Další onemocnění a ω-3 mastné kyseliny

Podávání ω-3 mastných kyselin bylo sledováno u mnoha neuropsychiatrických onemocnění. Je předmětem výzkumu v časných fázích schizofrenie a u deprese, někdy se doporučuje u roztroušené sklerózy. Všechny tyto účinky jsou však velmi sporné.19,1 Rovněž podání v graviditě není přesvědčivou prevencí pozdějších neuropsychiatrických onemocnění dítěte.20 Podobně nepřesvědčivé je i podání v léčbě a prevenci onkologických onemocnění.1

Závěr

Mastné kyseliny řady ω-3 jsou významnou a potřebnou složkou naší potravy. Většina studií prokazuje jejich pozitivníúčinky z přirozené stravy, zejména mořských ryb. Podávánípotravinových doplňků má zatím vědecký průkaz v kardiologii u stavů po infarktu myokardu, u arytmií a snad i v prevenci srdečních a cévních mozkových příhod. Za populaci, která potřebuje dodávání potravinových doplňkůnejsou dnes považováni ani diabetici.9 Letošní doporučení Americké diabetologické společnosti dokonce uvádí, že diabetik by neměl užívat žádné vitaminy ani potravinové doplňky.

Mastné kyseliny řady ω-3 jsou tedy významnou složkou naší výživy a zvolna nacházejí své místo mezi potravinovými doplňky, kde jen pomalu vzniká hranice, kdy je jejich podání považováno za vědecké a kdy za nevědecké.

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2008, strana 56

Zdroj: