MDM slibuje naději tam, kde jsou léky neúčinné
Jde‑li o princip, mesodiencefalická modulace (MDM) je vlastně detailně známa. Sestersky se jí podobají některé metody symptomatické léčby bolestí a pomocné prostředky používané v době rekonvalescence, při rehabilitaci. V nové podobě chce dokázat, co prozatím nezvládnou žádná farmaka – významně ulevit pacientům s diabetickou polyneuropatií. Po dvou letech sledování nyní hlásí souhrn nových zkušeností.
Je to již více než 30 let, kdy byla v Centru naléhavé kardiologie v Moskvě poprvé použita metoda prof. MUDr. Vladimira Pavlova, DrSc. Využití v diabetologii však bylo ještě ve hvězdách. Tehdy šlo o využití při akutním infarktu myokardu, jenž se díky MDM hojil dvakrát rychleji. Do 4 měsíců nová metoda navrátila k normálnímu životu 65 % pacientů namísto obvyklých 25 procent. Další využití v jiných oblastech medicíny tak bylo jen otázkou času. Jak přítomní odborníci připomněli, dodnes se jedná o jedinou patogeneticky zdůvodněnou metodu na světě povolenou v medicínské praxi, která normalizuje koncentraci neuropeptidů v organismu, a to natolik, jak to nedokážou žádná farmaka. Experimentální výsledky byly ostatně publikovány v Bulletinu experimentální medicíny v New Yorku již v letech 1999 až 2000.
„Máme‑li řadu prostředků, znamená to, že nemáme pořádný“
Troufnout si na diabetickou neuropatii, to zní minimálně jako vysoko nastavená laťka. Splnění předsevzetí nové metodě usnadňuje dosavadní farmakologická léčba diabetické neuropatie, která je více méně v podstatě tak trochu k ničemu, i když odborníci to říkají opatrnějšími slovy. „Faktem je, že dostupná farmaka u velkého počtu pacientů nepřinášejí téměř žádnou úlevu, případně uleví jen krátkodobě. Farmakologická léčba dlouhodobě prakticky selhává a obtíže přetrvávají i při dobré kompenzaci diabetu,“ uvádí prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc., z Gerontologické a metabolické kliniky LF UK v Hradci Králové. „Provedená klinická studie i využití MDM v praxi jasně dokázaly, že tato metoda je zcela bezpečná, účinná a především zlepšuje kvalitu života pacientů s diabetem, trpících často velmi krutými bolestmi nohou.“
Lze to říci i jinak. „Máme‑li na něco řadu prostředků, znamená to, že nemáme nic pořádného. Tato metoda se ukazuje jako účinné východisko,“ připojuje se prof. MUDr. Milan Kvapil, DrSc. A hned přidává podrobnosti: „MDM ovlivní osu hypofýza–nadledvina, tím harmonizuje vylučování ACTH a následně i steroidů a zvýší vylučování somatotropinu. Naopak sníží hyperaktivitu hypothalamu a mesodiencefala včetně retikulární formace. Dále působí sedativně a zvýšením koncentrace β‑endorfinů tlumí přestřelenou reakci na stres, upravuje práh vnímání bolesti, reguluje hypersenzitivitu z nepřiměřeného dráždění periferních nervů různé etiologie. Ovlivněním vegetativního nervstva roztáhne cévy, a tím zlepší samozřejmě centrální i periferní mikrocirkulaci. Dlužno dodat, že nejde zdaleka ‚jen‘ o diabetiky, ale o jakékoli polyneuropatie těžko přístupné farmakologickou léčbou.“
Výsledky zkoušek vypadají výmluvně
Účinnost mesodiencefalické modulace byla prokázána klinickou zkouškou na Interní klinice FN Motol a 2. LF UK v roce 2010. Potvrdil se její dlouhodobý účinek, a to ať byly důvody omezení průtoku krve jakékoli – aterosklerotické, neurogenní, mechanické či tepelné (omrzliny, popálení a další). Nabízí se využití v oblasti regenerace a reparace organismu, např. při posttraumatických stavech, různých typech neuropatií apod., a ke zvýšení výkonnosti sportovců. „Již tak velmi široké spektrum možností využití MDM lze ještě rozšířit,“ doplňuje prof. Kvapil. „Mohla by být účinnou zbraní při gangréně, vředových onemocněních, osteomyelitidě, hepatóze, žloutence typu A, B i C, imunodeficitech… To zároveň znamená rovněž širokou škálu specializací lékařů, kteří mohou léčbu indikovat.“ Samozřejmě i v případě MDM však musí být přihlédnuto ke kontraindikacím, jimiž jsou při této metodě kovový předmět v dutině lební, epilepsie, psychózy, schizofrenie a jiné duševní poruchy, ale i stav po transplantaci či přítomnost novotvarů. „Jsou‑li kontraindikace dodrženy, jde o zcela bezpečnou metodu, která naprosto nevylučuje kombinaci s farmakoterapií, ale naopak ji vhodně doplňuje,“ dodává prof. Kvapil.
Právě pod jeho vedením proběhla v pořadí druhá, recentní česká klinická studie, a to na Interní klinice FN Motol v roce 2010. „V tomto randomizovaném, dvojitě zaslepeném, klinickém sledování vlivu metody na periferní mikrocirkulaci, během něhož byl uplatněn i cross‑over design, došlo v porovnání s placebem ke statisticky významnému zlepšení parametrů kožní perfuze s odstupem 30 dnů a k rovněž statisticky významnému poklesu glykovaného hemoglobinu,“ shrnuje prof. Kvapil.
První česká studie MDM proběhla pod vedením prof. MUDr. Zdeňka Zadáka, DrSc., na Interní klinice FN v Hradci Králové v roce 2005. Hodnotila vliv MDM na subjektivní vnímání bolestí při diabetické neuropatii. „Již tenkrát výsledky jednoznačně prokázaly účinnost metody v léčebné indikaci periferní diabetické neuropatie (PDN), a to z všeříkajících 86 procent. Vzhledem k tomu, že pro léčbu PDN skutečně neexistuje účinná farmakoterapie, která je navíc velmi drahá, doporučujeme u této indikace metodu MDM jako první volbu,“ komentuje prof. Zadák. A uzavírá: „Nečekáme, že hned zavládne všeobecné nadšení pro tuto metodu. Nedůvěra je v medicíně typická a svým způsobem i oprávněná. Čas však prokáže, co je dobré. Koneckonců třeba i lord Lister si musel na docenění svých objevů a jejich běžné uvedení do praxe počkat 50 let. My jen doufáme, že v tomto případě to bude trvat méně než jedno půlstoletí.“
Medical Tribune esr
Zdroj: Medical Tribune