Medicína a pořádek na silnících aneb „Dedo, nejsi blázen?“
„Nehodovost na silnicích je celosvětový problém a podle údajů WHO na Zemi takto zahyne ročně více než 1,2 milionu lidí, což je více, než jich zemře na malárii. Vážně zraněno je 10 až 15 milionů osob a to kromě lidského utrpení představuje nezanedbatelné ekonomické náklady. Tytéž prameny uvádějí, že 80 až 85 % smrtelných nehod se odehraje v zemích označovaných jako rozvojové, kam Česká republika se svou vysokou politickou kulturou, bezkorupčním prostředím, vyspělým demokratickým systémem, fungujícím právním systémem, kultivovanými mezilidskými vztahy, rekordy dosaženými v pití piva, výskytu obezity a počtem smrtelných dopravních nehod de facto také právem patří, ať se nám to líbí či nelíbí. Jiří Tichý, můj učitel a starší přítel, jede po donkichotské cestě, na níž ho rád následuji s cyranovským citátem v erbu (překlad: J. Vrchlický): „Že zbytečné to jest, vy díte, vím to též! Však s čákou vyhrání zde nesvádí se řež. Jest vždycky krásnější, co zbytečné tu jest!“ Současně se však bouřím: Medicína nemůže flastrovat celospolečenské problémy – a mezi ty nehodovost na silnici patří. Bezpečnost na silnicích je totiž otázkou nás všech (a proto se nikdo z nás necítí odpovědný), nicméně já, jako lékař, mohu pro ni udělat jen to, co je v mých kompetencích občana (řidiče či účastníka silničního provozu) a doktora odpovědného za to, že vystavím/nevystavím „papíry na řidičák“ a při eventuální nehodě budu vědět, co mám dělat.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2005, strana 23
Zdroj: