Medicína dekadence, nebo dekadentní medicína?

K pozapomenutým projevům kdysi výrazného prolínání světa medicíny, života lékařů se světem filozofie a kulturní tvorby patří fenomén dekadence.

Historicky se tak označoval především úpadek antického Říma a poté v 18. století souhrn negativních, úpadkových projevů tehdejší modernosti. Dobové umění, literární i výtvarné, se chopilo pokleslostí, chorobností, odporností i zvráceností, ostentativně je rozvinulo, učinilo je tématem estetického ztvárnění, či je naopak odmítlo a nad nimi prosáklý svět se estétsky povzneslo.

Prvotní význam pojmu dekadence byl ovšem medicínský. Šlo o vyjádření lidského úpadku, chátrání tělesného i duševního v souvislosti s chorobou a především s pokročilým věkem. Ostatně o uměleckém směru dekadence se učí, že vznikl „spojením patologie těla s duchem umění“.

Dnešní reagování zdravotnického systému na stárnutí populace a prodlužování lidského života navozuje v uvedeném kontextu závažné myšlenkové a etické dilema. Rozvíjíme „medicínu dekadence“, nebo „medicínu dekadentní“?

Medicína dekadence je medicína pokročilého stáří s jeho involučními změnami a geriatrickou křehkostí i medicína chronických a terminálních stavů. Měla by se snažit o jejich medicínské uchopení, zmapování, úlevné intervenování, o pochopení a podporu jimi trpících lidí. Svým způsobem je protipólem „medicíny vítězné“, medicíny „ke zdraví“ usilující o poražení choroby, zahnání smrti a pokud možno o reinstalaci zdraví. Medicína dekadence nemůže nebýt empatická a existenciální s franklovskou podporou naděje, odvahy a především smyslu (tím také autonomie) u stavů se závažným omezením a krátkou životní prognózou. Jinak sama ztrácí smysl a srozumitelnost nejen pro pacienty, ale také pro své nositele - lékaře a ostatní zdravotníky: „Proč, k čemu léčit umírající a vetché, kteří jen čekají na smrt?“

Mnohdy je pak znovu i v paliativní medicíně srozumitelnější abstraktní „protivník“, který má být poražen, tedy utrpení, než konkrétní lidský „spojenec“, jenž má být podpořen, je-li jím „člověk bez smyslu a bez cíle“, kterého vlastně není k čemu podpořit. Převládne-li však „boj s utrpením“ nad „podporou trpícího člověka“, je logickým vyústěním euthanasie, neboli typicky dekadentní pojetí smrti jako východiska. Nejen zdravotník bez empatie, ale také pacient bez životního smyslu a bez vůle ke smyslu problematizuje medicínu dekadence a spouští medicínu dekadentní.

Tu lze chápat jako obdobu dekadentního zklamání z romantického vidění světa, v tomto případě vidění prismatem medicíny vítězné, jako dandyovskou reakci na malost a bídu lidského úpadku, chřadnutí, skomírání i na chybění smyslu. Jimi se cítí být medicína kompromitována, urážena, a proto je vyčleňuje ze svého zájmu a kompetence. Lékařský dandy dekadentní medicíny žije exkluzivitou vědy a techniky, případně snobstvím vybrané klientely a svého stavu, vzdálen marnosti a mizerii chronických starců.

Až příliš často lze nalézt paralelu mezi medicínskou reflexí chronických a terminálních stavů, respektive jimi trpících lidí, a pocity dekadentních umělců, kteří prožívali „znechucení ze stereotypních banálních problémů ‚nízké` společnosti, pocity pesimismu, zmaru a nihilismu“, z nichž se chtěli povznést do vlastních světů vyšších hodnot nebo s nimiž si chtěli jen pohrávat jako s kostkami své tvůrčí stavebnice.

Dekadentní je v tomto smyslu jak odmrštění „pacientské prašivky“, tak lartpourlartistická, do sebe zahleděná brilantnost dílčích excelentních výkonů a sofistikovaných metod vytržených z kontextu a zbavených empatie. Dekadentní vnímání dokáže oceňovat jako pozitivum i takové produkty zdravotnické činnosti, jakými jsou lidské bytosti úhledně zvěcnělé na osamělé zatrubičkované preparáty, esteticky redukované na živné médium přístrojů a úkonů, které na nich cizopasí.

Nejde vlastně o jakési dekadentní kontinuum, k jehož extrémům patřila i kontroverzní výstava Bodies... The exhibition (v Praze 2007)? Její autor - lékař, profesor anatomie a buněčné biologie - R. Glover předvedl v aranžovaných „estetických“ pózách lidská těla ošetřená polymerovou konzervací (mimochodem těla problematicky zemřelých obyvatel Číny).

Sum,a summarum, opravdu bychom se měli cíleně zamýšlet, do jaké míry dnes vlastně rozvíjíme medicínu dekadence a do jaké míry a v čem dekadentní medicínu - parafrázováno názvem nedávné rozsáhlé výstavy - „medicínu v barvách chorobných“.

Zdroj: