Medikovat je třeba tak, abychom léčili tělo i duši
V roce 1963 se v Praze uskutečnil velký mezinárodní farmakologický kongres. Ve Smetanově síni Obecního domu jej zahajovala tehdejší první viceprezidentka Mezinárodní farmakologické společnosti, prof. MUDr. Helena Rašková, projevem, v němž použila všechny hlavní světové jazyky – každou myšlenku uvedla jiným. Tenkrát přijela do Prahy celá elita světové farmakologie, a to jistě nebylo náhodou – mimořádně velkou zásluhu na tom měla právě osobnost a vědecké výsledky profesorky Raškové. Ani dnes si nelze představit, že by kdokoli, kdo má co dělat s medicínou, farmacií či farmakologií, paní profesorku neznal – vždyť jde o zakladatelku české farmakologie, svědkyni jejího vzestupu ze stínu na pozici plnoprávné vědecké a medicínské disciplíny, uznávanou členku a funkcionářku národních i mezinárodních farmakologických společností a také doživotní čestnou předsedkyni České farmakologické společnosti.
Začněme náš rozhovor tím, jak jste se po absolvování medicíny vlastně dostala – přes balneologii, dermatologii a infekční onemocnění – až k farmakologii.
Já bych byla ráda studovala chemii, jenomže živit se teorií by bylo velmi obtížné, a tak jsem na naléhání maminky – rovněž lékařky – začala v roce 1931 studovat medicínu. V té době bylo velmi těžké získat placené místo v lékařském výzkumu, proto jsem měla v plánu dělat vnitřní lékařství se zaměřením na balneologii, přes sezónu vydělávat ordinací v některých západočeských lázních na to, abych pak přes zimu mohla – samozřejmě zadarmo – pracovat v některém z teoretických ústavů.
Pak jste se ocitla na Pelnářově klinice – jak na ni vzpomínáte?
Na II. interní kliniku jsem nastoupila po skončení studia medicíny v roce 1937. A musím říci, že na ni mám ty nejlepší vzpomínky, neboť tam panoval skvělý duch určovaný právě profesorem Pelnářem. Málokdo si dnes uvědomuje, že právě tam vyrostl nejen profesor Charvát, ale také zakladatelé celé řady dalších odvětví medicíny – například kardiologie (profesor Herles) nebo pracovního lékařství (profesor Teissinger) a mnoho dalších vynikajících internistů.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 0/2004, strana 6
Zdroj: